Kočičí princ

Svět snů a fantazie se u dětských příběhů používá hodně často. Pro ně to představuje únik od tvrdé reality, ve kterém hledají určitý druh dobrodružství, romantiky a nové přátelství. Asi nejslavnějším takovým snímkem je ´Nekonečný příběh´ (1984). Za zmínku stojí i ´Most do země Terabithia´ (2007). Svůj filmový zářez má i československá kinematografie a to z roku 1978, ve kterém se poprvé v hlavní roli představila hvězda dětských filmů Žaneta Fuchsová. Pro Pavla Hachleho, který si zahrál jejího brášku, to byla role jediná. Pro zajímavost také stojí, že si tu zahrála i Tereza Brodská, pro kterou to byla již čtvrtá filmová zkušenost a v malinké roličce Tlustého z trojky Dlouhý, Široký a Bystrozraký Michal Tučný. Toho asi málokdo pozná. Příběh snímku tedy pracuje s přirozenou dětskou fantazií, ve kterém děti v hlavních rolích skutečně vytvořili takřka profesionální výkon. Prolínání skutečného světa s pohádkovou fantazií je natočeno tak impozantně, že není třeba u toho ani přemýšlet. Jednoduchý děj je vyprávěn lehce a tak nějak lidsky. Inu, přeci jen jedná se o rodinný film, který míří převážně na malé dětské diváky mající svůj vysněný svět. Pro ně je to vlastně úplně to samé, jako když si hrají doma v pokojíku nebo někde venku. Snímek pomalu začíná být pozapomenutý a je to ohromná škoda. Je to kvalitní film o dětském světě, jaký už nikdy nikdo nenatočí. (27.12.2020)

Když jsem byl malý, tak jsem se této pohádky upřímně bál, zároveň mne velmi přitahovalo se na ni dívat, asi už jen proto, že se výrazně lišila od tradičních úsměvných českých pohádek. Velice netradiční pojetí příběhu, v dětských očích spíše nepochopení celého děje a změn jeho žánru - jednu chvíli velmi veselé a úsměvné a někdy naopak děsivé a pochmurné. Takže zvláštnost a absurdnost této pohádky je velká. Přesto jako dospělí musím tuto netradiční pohádku pochválit, podle mne je velmi pestrá a nabídne divákovi všechny druhy pocitů,je to trochu slátanina všech pohádek, ale tím se mi právě líbí, že vše s něčím souvisí a musíte se nad tím zamýšlet no a proto asi tato pohádka vznikla, fantazii se meze nekladou ! Nejoblíbenější pohádka to rozhodně není, ale jako kvalitní průměrnou šílenou českou pohádkou bych to rozhodně označil. 50 % (22.10.2012)

Tahle pohádka, v níž se mísí realita se světem pohádek, staví hlavně na dětské imaginaci a fantazii. Tu i v dospělém divákovi dokáže vcelku umně navodit velmi libá hudba Luboše Sluky  Z obou hlavních dětských představitelů je asi o krapet lepší Žaneta Fuchsová, ač ten její image holky ostříhané na kluka působí docela zvláštně. Jinak musím říct, že ačkoliv ten příběh o vzkříšení mrtvého kocoura cestou do říše pohádek má v sobě pár docela zajímavých pasáží (nejvíc asi ta ze zakletého zámku, kdy se kočičího prince Radka snaží omámit mladičká Terezka Brodská), místy jsem se přeci jen trošinku nudil. Proto tedy za mě jen průměrné hodnocení. (28.12.2022)

Dobrodružná pohádka, která je solidně psycho, ale když už by měla překročit mez, vyměkne. Pro malé děti to moc není, protože to není příliš líbivá pohádka a se svojí specifickou psycho atmosférou si malé diváky nezíská. Dospělí ji taky zrovna neocení, protože pohádky bývají přímočaré, tahle navíc disponuje prolínáním reality s pohádkovou fantazií, která může činit potíže. Zpracování je solidní, dětští herci se snaží a bylo zajímavé vnímat ten svět viděním dětské fantazie, a proto každé objevení dospělé postavy v příběhu působilo mírně rušivě. Zkrátka pro děti depresivní. Ota Koval předvedl divákům nápaditý a poměrně vyzrálý fantazijní svět, který si k divákovi razí cestu postupně. 60% (08.04.2012)

Pohádka, kterou jsem poprvé viděla ve 4 letech a pamatuji si, že se mi moc líbila. Jedna z mých nejoblíbenějších pohádek v dětství. Když jsem ji pak viděla po hoodně dlouhé době, dýchlo na mě kouzlo nostalgie, hlavně díky nádherné hudbě a zvláštní poetické náladě. Pravda, příšery působí spíše legračně, ale jinak se mi film stále líbí. Dívám se na něj i s mými dětmi, které si ho taky oblíbily. (27.01.2014)