Divine Ema
Obsahy(1)
Působivý film scenáristy Zdeňka Mahlera a režiséra Jiřího Krejčíka z roku 1979 byl volně inspirován významnou epizodou ze života světoznámé české operní pěvkyně Emy Destinnové. Tvůrci se soustředili na zlom v jejím osobním i profesním životě, na dramatický předěl mezi vrcholem slávy a počátkem sestupu. Zpěvaččina cesta k mezinárodnímu věhlasu trvala dvacet let. V roce 1916 se však Ema osudově rozhodla strávit léto v rodné zemi. První světová válka je v plném proudu, přesto Destinnová opouští Ameriku a přes varování všech přátel odjíždí do Prahy. Do vlasti se vrací s „vlastizrádnými“ protirakouskými materiály a je policejními orgány zadržena. Internují ji v ústraní na jejím zámečku ve Stráži, kde má svou velkou životní lásku – správce lesů Viktora. Může se fingovaně provdat za čecho-amerického manažera Samuela nebo zazpívat pro rakouský Červený kříž a byli by ji pustili nazpět do Ameriky. Destinnová však odmítá bojovat stejnými zbraněmi, jaké jsou používány proti ní, tj. přetvářkou, lží a pokrytectvím. Válečná mašinérie tak určí počátek konce její kariéry. Vztah s Viktorem navíc končí tragicky. Destinnová zůstává sama, její osobní tragédie je však symbolem obecného údělu… Titulní roli ve filmu ztělesnila vynikající slovenská herečka Božidara Turzonovová, které v pěveckých partech propůjčila hlas významná operní umělkyně současné doby, Gabriela Beňačková. (Česká televize)
(více)Recenze (89)
S ťažkým srdcom som dal tomuto filmu, ktorý nie je životopisným filmom, ale fantáziou, iba tri hviezdičky. Nebolo to primárne preto, že opera je mimo môjho záujmu, ale pre niekoľko scén, ktoré ma rozladili. Inak spev Gabriely Beňačkovej bol aj pre mňa zážitkom, Božidara sa úlohy zhostila so cťou a Krejčíkovi patrí uznanie za to, ako v najtuhšom normalizačnom období vybral zo života Emy Destinnovej také pasáže, pri ktorých sa museli normalizátori nervózne mrviť. ()
Stojíme v pokoře a s náležitou úctou před dalším dílem dalšího českého velikána hraného filmu. Přemítání, jak je možné, že právě obnova demokracie v této zemi poslala k čertu nejen uměleckou suverenitu, ale i elementární znalosti filmařského řemesla, se stává ještě ponuřejší. Podobně jako rekviem za českoslovenstvím česko-slovenské vzájemnosti. Ve filmu se prolnulo - v sdružující touze po rekonstrukci zlomového bodu životní cesty globálně proslulé české operní a koncertní pěvkyně - do souznění trojúhelníku Krejčík-Turzonovová-Beňačková. Neuškodí, připomeneme-li si, odkud bereme i dnes svou kontinuitu síly a naděje. Odkaz této lidsky složité velké české ženy-vlastenky je nepochybně jedním z jejich nejvýznamnějších zdrojů. A tento hraný film formou, která nejen přesvědčuje, ale i strhává. ()
Za velkou louží zasypána plátky růží, domovině své však talentem překáží. Plna síly, stranou kamenných vitráží, odhodlána pět árie věhlasné, pod nebeskou modří. Srdce bije na poplach, přetavit petlice politické. Mé obecenstvo, národe, porozuměj krvi mé, nedovol roztříštit touhu pletichami, tonout opery divu v úloze nevděčné. ()
Československý životopisný film o naší nejslavnější operní zpěvačce a vlastence, kterou ve své životní roli skvěle ztvárnila půvabná B. Turzonovová. Po návratu mezinárodní pěvecké hvězdy do vlasti v roce 1916, pro něhož si nezvolila zrovna vhodnou dobu, začíná vlna persekucí na její osobu, neboť se stala podezřelou ze špionáže a také se vřele staví za českou otázku. Je internována na svém zámečku ve Stráži nad Nažárkou a tam pečlivě hlídána. Když nedostane svolení vystupovat v Národním divadle, rozhodne se pro veřejná vystoupení pro obyčejné lidi na náměstích a v přírodě, přičemž do repetoáru zařadí pouze české skladby v čele s Kde domov můj. Film vznikal ve složitých podmínkách a byl nakonec uložen do trezoru, neboť lidé dokázali najít paralelu v útisku za Rakouského císařství a v tehdejší době. Výborný životopisný film s řadou kvalitních hereckých výkonů, z nichž si tentokrát dovolím vyzdvihnout pouze hlavní hrdinku. ()
Příběh o perzekuci operní divy Emy Destinové ze strany Rakouského mocnářství. Výpravný, velice vlastenecky laděný film, který se v době svého vzniku stal jakýmsi manifestem lidí, kteří nesouhlasili se společenskými poměry v normalizační éře. Proto byl brzo ztažen z kin. Pánové Krejčík s Mahlerem si za něj zaslouží absolutorium. ()
Galerie (10)
Zajímavosti (11)
- Nejen diváci, ale také doboví cenzoři pochopili, že obraz života nezávislé ženy pod policejním dohledem odkazuje k normalizačnímu Československu, a film byl uváděn hlavně v okrajových kinech. (Zdroj: Letní filmová škola)
- Jiří Krejčík oslovil skladatele Zdeňka Lišku, aby k filmu složil hudbu, ten odmítl, a tak se hudby ujal Svatopluk Havelka. Ten ale přiznal, že na hudbu nestačí, a tak byl z filmu odvolán. Krejčík se znovu vydal za Liškou a ten v časovém presu hudbu složil, za pomocí slavných dobových skladatelů éry Emy Destinnové. (sator)
- Vhodnou představitelku titulní role Krejčík našel ve slovenské herečce bulharského původu Božidaře Turzonovové, kterou si prosadil navzdory námitkám ze strany produkce. Kvůli filmu se Turzonovová musela naučit árie nazpaměť, aby mohla otevírat a zavírat ústa synchronně se zpěvem Gabriely Beňačkové, pouštěným z amplionu. (Zdroj: Letní filmová škola)
Související novinky
Radoslav Brzobohatý: 1932 - 2012
Pouhý den před svými osmdesátinami zemřel ve středu 12. 9. jeden z nejvýraznějších českých herců druhé poloviny 20. století. Byl představitelem hlavně mužných rolí, drsnějších i těch, díky kterým byl… (více)
Reklama