Vlk z Královských Vinohrad

Jan Němec snad nikdy netočil filmy klasického ražení, ale tuhle jeho sebeprezentační labutí píseň si překvapivě zařadím k té části Němcovy tvorby, která mě dokázala pozitivně oslovit. S Němcovým věkem zřejmě rozrostlo i jeho sebestřední ego natolik, že ho dává neustále do popředí, ale dokáže si ze své povahy (třeba hned v úvodu) trochu vystřelit a přes všechny ty mystifikační úlety (já si vážně musel dohledat, zda náhodou Němec nedostal toho Oscara za dokument, protože mě to skutečně zmátlo!) občas i hravě vyprávět a připravil mi tímto filmem větší zážitek, než v jakým jsem doufal. Např. scéna z výslechu na téma Kafkova díla, spravedlnosti a svobodného myšlení má silnou hloubku a trefně ukazuje střet komunistického režimu s myšlenkovou opozicí, směřující do náhlé pasti. Příhoda z amerického úřadu má v sobě až absurdní podtón a potěšilo i vtipné autentické setkání s Jiřím Menzelem. Je to stále Němec, který zůstává po celou svou tvorbu svůj, naprosto svobodný a holt mu ani nevadí, když ve scéně zasazené do 60. let projede s již tak amatérským ztvárněním „dobových“ reálií současný automobil, nedělá mu problém ani vložit do filmu delší záběry beze zvuku či nechat jindy běžet do tmy pouze hlas. Ale kupodivu mu ve výsledku vznikla skládanka, která funguje, má co sdělit, stále něčím jiným upoutat a v níž Němec většinou zdařile zakomponoval různé ukázky ze svých filmů hraných, dokumentárních i amatérských a osobních. I více filmařských nápadů a experimentů s kamerou (záběry rybího oka ve městě) se mu povedlo a funkčně obohatilo vlastní filmovou zpověď. [75%] (04.09.2022)

Zajímavý testament Jana Němce, který je pojatý v podstatě jako experimentální hraný dokument, který je místy opravdu jen hrou s kamerou, s osobnostmi, se sebou samým. Ale má to svoje kouzlo, má to zajímavého duchu, hravého, který by skoro souzněl s mladším autorem a ne s osmdesátiletým režisérem, který nestačil sám snímek dokončit. (05.03.2018)

Vždycky sem měl slabost pro filmy i osobnost Jana Němce. Byla to kontroverzní osobnost, ale geniální filmař, alespoň jeho první dva český filmy jsou nepřekonatelný. VzKV je jeho nejlepší film od NHsM, svérázný filmový epitaf a autoportrét. Nikdo by mu lepší filmový pomník než on sám nenatočil, on sám nejlíp znal svůj život. Důstojný rozloučení se světem a životem, stihnul si to Honzo Jane. (14.07.2017)

O Janu Němcovi jsem už něco málo věděl, takže tento příběh pro mě nebyl, zase až takovou novinkou. Na druhou stranu o to více, jsem si tento autobiografický snímek užil z hlediska provedení . Mám opravdu moc rád neotřelé a zajímavé nápady. Vlk z Královských Vinohrad spadá přesně do této kategorie. Vyloženě mě bavilo na film koukat, jako na hraný dokument s občasnými dobovými záběry. Mádl zapadl a Roden, tomu dává tou svou dikcí ,,je mi to fuk,, , potřebný audio komentář, jen kdyby občas tak nedrmolil. Film má dobrou stopáž, takže na pohodu. V tomto případě se jedná spíše o obsah, než o provedení, jde tu o filmařovu zpověď formou hraného dokumentu, ne o klasický biják. (09.07.2017)

Vysoce hodnotím formu, tj. pseudohistorický dokument. Tvůrci velmi svérázně vyřešili dobové záběry (nemyslím těch několik archívních), v niž se Mádl prohání po současném Cannes a Varech a film se tváří, že to je tehdy. Inu, ušetřily se nemalé peníze a nijak mě to neuráželo, protože tady šlo o obsah, nikoliv o atmosféru. Víc ale vadí, že po úvodním divákově šoku, na co se to dívá a že je to sakra divná forma, se vytrácí příběh, obsah i poselství, druhou polovinu a závěr jsem už doslova proklí(m)nal. (09.07.2017)