Domestik

Naozaj kvalitný scenár, aj audiovizuál je v podstate na európskej úrovni, akurát neveľmi dôveryhodní herci akoby nemali na to utiahnuť dvojhodinovú, náročnú psychologickú drámu. Rád by som dal vyššie hodnotenie, keďže takejto - Aronofskeho pripomínajúceho - body-horror tvorbe v našich končinách celým srdcom fandím, ale narozdiel od jeho filmov sa mi tu nepodarilo byť dostatočne vtiahnutý do deja. 3,5* (18.06.2020)

Tohle jsem opravdu nečekal. Hodně nepříjemně mě to vykolejilo, protože jsem dostal skvělý psychologický thriller, plný fyzických výkonu a velmi nepříjemných scén, na které se těžko kouká. Režisér Adam Sedlák zde ukazuje svůj talent, a perfektní filmové vnímání. Díky tomuto filmu pro mě patří mezi nejzajímavější režiséry v Česku. To jak pracuje se střihem, hudbou a zvuky je prostě zajímavé a taky hodně dobré. A taky jakým způsobem dokáže prodat scénu, a vnitřní dynamiku toho co se v ní děje. Přitom si vystačí prakticky s jedním bytem a třemi herci. Líbí se mi, že Sedlák zbytečně neplýtvá slovy, a to si postavy řeknou má vždycky nějaký význam pro postavy a pro následují děj. Navíc dokáže ze všech herců dostat výborné výkony. Jiří Konvalinka je pro mě neznámý herec, ale to co zde předvádí je opravdu parádní výkon, ze kterého mě mrazilo v zádech. Tereza Hofová to zahrála úžasně, ty scény co má, nejsou vůbec jednoduché a ona je zvládla, a díky tomu je pak finální pointa o to silnější a zdrcující. Film má svým způsobem dost zlověstnou atmosféru, která se neustále stupňuje a zarývá se pod kůži a jde na dřeň. Jediná výrazná věc, která filmu bere vítr z plachet, je lehce přepálená délka. Kdyby byl film kratší o dvacet minut, tak by byl mnohem údernější a nekompromisnější. Nicméně za mě obrovská spokojenost, a velký důkaz toho, že v Česku můžou vzniknout dobré a zajímavé filmy, jenž by se neztratily ani v zahraničí. (11.03.2019)

Fyzičnost až na prvním místě! Konečně, chce se říci. Žánr bytového hororu je řízlý tematikou Fair Play a sleduje proměny hrdinů na psychické i fyzické úrovni. Některé tělesné kousky jsou těžko zkousnutelné, ale to je jenom dobře. Mám rád, když se utahování šroubů daří způsobem, jaký svého času piloval Polanski, a precizní Sedlákova režie jde právě v těchto stopách. Žádný záběr není nahodilý či odfláklý, vše má své místo a forma tak podtrhává neurotičnost ústředních postav. Pro mě jeden z nejsilnějších tuzemských filmů za poslední roky - možná vůbec nejsilnější. (03.07.2018)

Pro český film jasná událost roku. Domestik je na naše poměry nevídané dílo z mnoha úhlů pohledu. Pokud bych to měl k něčemu přirovnat, tak jednoznačně k řecké divné vlně – a to zejména kamerovými postupy, znepokojivou atmosférou a celkovým stylem vyprávění příběhu. Našel bych tam i určité podobnosti s Repulsion od Polanského, Black Swan od Aronofskyho či některými filmy Davida Cronenberga. Adam Sedlák na skoro dvou hodinovém prostoru rozehrává psychologickou hru o dvou postavách, které postupně podléhají svým posedlostem a propadají se do temných hlubin lidského bytí. Jde o minimalistické dílo, jenž se z 98 % odehrává v interiérech – nebál bych se ho označit nálepkou „psychologický bytový body horor“. Celkově je Domestik extrémně fyzický, nepříjemný a psychicky náročný film, který diváka zavede do tmavých zákoutí lidské mysli a tělesnosti. Započal Adam Sedlák svým Domestikem českou divnou vlnu? To se uvidí... Každopádně bych to docela uvítal. A pokud se tak nestane, alespoň se těším na jeho další film, jelikož jde jednoznačně o jednoho z nejtalentovanějších tvůrců, které má naše republika aktuálně k dispozici. Úžasný debut, který obrovsky cením. BTW: Jsem velmi zvědavý, jak si film povede v našich kinech. Ačkoliv mu přeji velký úspěch, tak si myslím, že u běžných návštěvníků moc pozitivních reakcí nesklidí – ale rád bych se pletl. (03.07.2018)

Když režisér snímků Adam Sedlák prohlásil: "Doufám, že lidi budou odcházet", neměl jsem vůbec tušení jak to myslí. Nyní už chápu, že počet diváků opustivších sál je úměrný úspěchu režisérova záměru udělat z koukání na film naprosté peklo. Zpočátku se vše jeví nenápadně. Interiérní drama se dvěma a půl herci zaujme svou minimalizačností, zvukem a rozhodí záměrně rozostřenou kamerou. Na povrch vycházejí problémy obou jedinců v páru a ty se pomalu ale jistě rozrůstají. Snad do poloviny filmu je gradace nenápadná, ale když se na ni divák zaměří, tak ji tam zpozoruje. Do té doby se jedná spíše o minimalistické drama podpořené ironickým humorem než klaustrofobický horor, jehož prvky byly zřetelné hlavně v přítomnosti Vemte kočku. Ve druhé polovině ale začíná naprosté peklo, jak vizuální, tak zvukové a příběh začíná gradovat po exponenciální křivce. Nejednou se divák musí oklepat, zakrýt si oči nebo cokoliv jiného aby vstřebal současné dění na plátně. I přesto byl můj pohled na plátno doslova přimražený, jen po očku jsem zaznamenal, jak je celý balkón Velkého sálu Hotelu Thermal taktéž filmem pohlcen. Svědomitě mohu prohlásit, že se jedná o nefalšované české dopingové Requiem za sen. Drtivý finiš mě přesvědčil, že si Domestik zaslouží snad jako první český film zařazení nejen vedle Aronofskyho klenot, ale mezi snímky jako korejské Silenced nebo sovětské Jdi a dívej se. Snímky, které se opravdu velmi těžce sledují, ovšem jsou vynikající právě proto, že nepříjemné pocity z nepochybně nesprávného dění na plátně (ať už jde o drogy, znásilňování válku nebo onen doping) dokážou přenést přímo na diváka. Domestik mě velmi nepříjemně překvapil, ale právě proto je potřeba jej ocenit. Velký adept na jeden z nejlepších filmů nejen letošního KVIFF, ale i celého českého filmového roku 2018. (04.07.2018)