Vrah mezi námi

Po většinu času nepříliš záživný až těžkopádný hon na vraha. Výborný je jen úplný úvod, poté se rozjede vyšetřování vražd jak u policie tak v řadách ukřivděných zločinců. Zajímavý je tedy až konec, konkrétně vrahova obhajoba ve stylu 'nemůžu si pomoct'. To je také jediná ukázka pořádného herectví v celém snímku. Film je známý ve spojitosti s pravým německým šílencem Peterem Kurtenem, který podle své výpovědi občas ejakuloval už při samotném pohledu na ženu, případně když do ní bodal nožem, ale vrah v M s jeho příběhem moc společného nemá. Takže, je to klasika a ve své době novátorský snímek, v mých očích ale zklamání. (14.01.2008)

Srovnáme-li toto dílo s tím, co nabízí náš soudobý hraný film té doby, nepochybně srovnáváme nesrovnatelné. Bravurní vedení herců, víc než solidní náznaky skutečné filmové řeči a režie pozitivně patrné v projevu divadelně školených koryfejů německé Thálie, důkladná práce a studium prostředí, realistické podání berlínského (?) policejního prostředí, které víc než snese srovnání např. se staršími gabenovskými maigretovkami, to všechno vyvolává dojem, že datum natočení bylo zfalšováno alespoň o 10 let. Jen zbytečně dlouhé prodlevy mezi jednotlivými obrazy a poměrně častá absence zvuku naznačují opak. Poněkud didakticky působí i samotný závěr filmu - ruka zákona napřežená nad usvědčeným pachatelem by jako závěr byla znamenala více. Smekněme před tímto demokratickým velikánem výmarského německého hraného filmu. (08.07.2011)

Na snímku je zvláštní, že v něm nevidíte vlastně žádnou násilnou scénu, přesto z něj mrazí. Co se mi velmi zamlouvalo, byla myšlenka, že 'cech kriminálníků', poté, co je otráven neustálými prověrkami policistů, hledajících tajemného vraha malých dětí, spojí své síly se sítí bezdomovců a sami se rozhodnou najít toho nepostižitelného a psychicky nemocného člověka. Na rok 1931 je to slušný materiál a i díky melodii z Peer Gynta mi zůstane v hlavě dost dlouho. (08.10.2014)

Nejudivující pro mě bylo hlavně zjištění, že tenhle 80 let starý snímek je natočený tak poutavým a napínavým způsobem, že v klidu zastíní mnohé současné filmy s podobným tématem. Vedle neskutečně životného výkonu P. Lorrea, kterému se podařilo vytvořit z postavy vraha dětí osobu vzbuzující sympatie (!), má film hlavně ve druhé půlce rychlý spád a rozhodně upoutá pozornost, až hypnotické jsou pak scény soudu. Výhrady bych měla snad jen k některým plkacím poradám (dál už jen PP), kde hlavně zezačátku se třeba čtvrt hodiny nic neděje a banda šašků jen furt o čemsi spekuluje a ve skutečnosti nevyspekuluje vůbec nic. Nebýt tolik PP, byl by to film zřejmě naprosto dokonalý. I tak to ale na těch 5* stačí. (03.07.2011)

Staručká záležitosť je dobrá v tom, že poukazuje na davovú psychózu. Na vlnu, ktorú môže spôsobiť sled udalostí, na udavačstvo a upodozrievanie. Tejto umeleckej stránke filmu rozumiem, je stvárnená dobre. Príbehovo som ale nebol stopercentne zaujatý, čo je pre mňa zásadná vec. V každom prípade je ale zaujímavé sledovať film natočený len chvíľku pred tým, než sa Adolf dostal k moci, vidieť tu dobu, domy, priestory akoby naživo. (18.07.2016)