Chata na prodej

Hodlají prodat chatu uprostřed lesů. Definitivní podpis odsunou, aby pro poslední noc svolali mladší i starší generaci. Přijedou děti se svými partnery i její rodiče. A vytáhnou se staré křivdy, odhalí rodinná tajemství. Žádní velcí kostlivci to nejsou, ale divák poznává svou rodinu, povědomé situace, hysterické výstupy (knižní přehazovaná). Prostě typicky české chování. Se všemi neduhy. Nenápadná satira totiž stojí na hercích a solidně napsaných postavách: ať je to jízlivá babička, vilný soused nebo dcera trucující v kostýmu medvěda. Dočkáme se táboráku, teplých svetrů i československých hitů z gramofonu. Jsme holt nejen národem pejskařů, pivařů nebo houbařů, Česko je i chatařskou velmocí srovnatelnou se Švédskem. Kombinace melancholie a nostalgie jednoduše funguje. Tvůrci prostě sází na autentičnost, obyčejnost a přirozenost, snad žádná z postav nevadí, dialogy, které vypouštějí z úst, netahají za uši. Divák se rozhodně nepopadá za břicho, sympatické to ale je. A soustředěný Tomáš Pavlíček je nadějný příslib. (02.04.2019)

Češi jsou národ chatařů, chalupářů a nejrůznějších kutilů. To se nedá popřít. Chvilkami vtipné a chvilkami smutné vyprávění, které bylo tak civilní, že se v něm musel najít každý. Já jsem tam naši rodinu našla. Měla jsem při sledování pocit, že se dívám do zrcadla. To mě malinko vyvedlo z míry. Naprosto uvěřitelný příběh ze života. Herecké obsazení bylo bezchybné. (06.08.2018)

„KAM JEDEME?“ ... „NA CHATU!“ /// Taková normální rodinka... opravdu! Nic neříkaj... jen se mračej... teda kromě Synkový, to je tchýně (matka) jak vyšitá... Celkem fajn pokusy (i výsledky) vo černej humor. Spousta ženskejch pochodovejch myšlenek (rejou a rejou a rejou...), chlapská uťáplost a chata, symbol odpočinku, bohatství i manželských nevěr... tentokrát na prodej. Sympatickej malej (českej) film. Takovej ze života. Ani ne tak z mýho, ale dokážu se tam „dostat“. Baví mě ten nenucenej životní humor i „sedmdesátkovej“ soundtrack. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chystám se koupit chatu. 2.) Miluju ženský myšlenky. 3.) Nemiluju ženský myšlenky, ale miluju Judit Bárdos. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ** AKCE ne NAPĚTÍ * (08.01.2019)

"Chata Na Prodej" ma akosi vysoko nebavila. Neviem čí som to len ja, ale mám pocit, že je to urobené všetko maximálne polovičato. Nepoznáme poriadne dôvody problémov, ktoré naše postavy riešia. Je ťažké ich pochopiť, lebo mám pocit, že tu máme kopec medzier a film nám ich nevie poriadne zaplniť. Nemám pocit, že spracovať to ako film bol úplne ideálny nápad. Skôr by som to videl ako minisériu. Potrebujeme postavy viac poznať a pochopiť, inak to proste všetko vypáli naprázdno. Moje obľúbené postavy sú tu dve a to je Sebastian (Michael Pitthan) a otec v podaní Davida Vávru. Obaja sú mi sympatickí a pôsobia relatívne dobre. No potom je tu aj babička. A jediné čo poviem je, že počas celého filmu som chcel, aby jednoducho odišla zo scény a už sa nevrátila. A podobne som vnímal aj Terezu Voříškovou. Človek by nemal chcieť, aby postavy išli preč z filmu. Ale v prípade týchto dvoch som to naozaj chcel, lebo mi strašne pílili nervy. A potom je tu ešte aj sused, ktorý je podľa mňa absolútne zbytočnou postavou. Nič nepridá, len dokopy tam zaberá miesto. Celý tento film pôsobí ako keby chcel povedať niečo dobré a zmysluplné, no absolútne nevie akú techniku si zvoliť a len zabíja môj čas. Nie je to to najhoršie čo som videl z českej produkcie, no rozhodne to nemôžem ohodnotiť ani pozitívne. Mňa toto proste nebavilo. Hodnotenie: C- (12.02.2019)

Jsem nejistý. Bylo tam několik perfektních scén. Cesta na chatu je nejen proklatě vtipná, ale i důmyslná hra příčin a následků, kde humor nepramení jen z toho, jak se někdo zatváří, ale co ze situace vyplývá pro postavy, a tak to je víceméně po celý film, tedy alespoň na úrovni vystavění jednotlivých scén (byť celý děj překvapivě moc na tak mladého režiséra hraje na nostalgický fetišismus). Mrzí mě ale, že z těch zajímavě definovaných postav, které jsem upřímně chtěl poznat, v těch vtipných situacích nakonec nic nevyplývá. Když jsem s Tomášem Pavlíčkem dělal rozhovor, sám říkal, že Chata na prodej je spíš sled vtipných scének, o kterých ví, že jen problémově drží pohromadě - překvapuje mě, s jakou nevyhnutelností to sám přijal, když ačkoliv to určitě je problém filmu, není nějak hluboce zažraný v jeho jádru a naopak mám pocit, že stačilo celkem málo, aby tomu bylo jinak. Vlastně by stačilo, aby během jedné z posledních scén, té u posedu, která má být jistě magickým okamžikem spojení celé rodiny, byl vybudován nějaký vztah postav k oné situaci, aby to náhle zjevení mělo iluzi nějaké vnitřní hodnoty - právě v ten okamžik, kdy začne hrát dojemná mystická hudba a postavy zasněně hledí, aniž bychom chápali, co pro ně ten okamžik znamená, se odhaluje prázdnota - která ale nebyla nevyhnutelná! Stačilo by o deset minut natáhnout stopáž a méně hnát (postavy jsem si tak oblíbil, že mě štvalo, v jaké zkratce se posouvají jejich emoce a jak odnikud přicházejí některé jejich zkraty - chtěl jsem s nimi trávit víc času a dopřát jim trochu prostoru "být víc opravdoví"). Když ale k tomu filmu ale přistupuju jako k mainstreamové komedii pro masy, kterou v dobrém slova smyslu rozhodně je, tak jen stěží přemýšlím o lepším z tohohle ranku posledních let. 3 a 1/2 Zaokrouhlil bych nahoru, kdybych neměl dojem, že jediný důvod, proč ten film není lepší, je ten, že si tvůrci řekli, že "takhle stačí". PS: Docela zvláštní, že film je o prodeji chaty, kterou nikdo prodat nechce, z prodeje pro skoro všechny členy rodiny pramení dokonce smutek, nikdo netvrdí, že k prodeji musí dojít (není třeba představa mizerná finanční situace), a přesto se tento prodej z nějakého důvodu odehrává. Možná to svou nesmyslností mělo být poetické, možná to mělo být obrazem nesmyslných dramat, která lidi sami sobě bezdůvodně připravují? Kdo ví... (25.07.2018)