Tygr a drak

Tygr a drak nám ukradl Plešouna, tak si na něm smlsneme, ne? Ale ne. Vcelku dobrý film, vzpomínám si, jak jsme se v kině všichni tlemili, když "ti maníci s mečem lítali vzduchem" (to bylo poprvé, co jsme podobný film viděli). Jeden divák sedící za mnou, asi notně posilněný domácím calvadosem, řekl: "Ty vole, Copperfield!" Ta bezprostřednost tohoto buransky jednoduchého proslovu mě dostala. Film drží pohromadě jen herci - skvělý Yun-Fat Chow, kterého můžu a půvabná Michelle Yeoh. Jinak obsah je nulový a atmosféra za zenitem. (19.09.2006)

Tam kde mystika snoubí se s realitou a síla tradice přebíjí sílu reality, tak tam začíná boj o legendární meč. Ovšem nejen bojem silovým, ale i duchovním. TYGR A DRAK je filmem v poetickém hávu, v takovém zvláštně nadduchovním pojetí, kteréžto neosloví každého úplně stejně. Trošku zvláštní styl filmování v některých momentech vypadá spíše jako typicky hollywoodské představení, avšak záhy se zase vrací do lůna orientu. Pocta nejen klasickému čínskému, hongkongskému a orientálnímu bojovému filmu vůbec dostala zvláštní ráz. Nejde o nějakou řadovou mlátičku. Spíš o příběh, příběh jako z nějaké staré knížky co se dlouho válela v prachu regálů. Příběh starý jako tradice samy, který byl uložen pro pozdější generace aby jim ukázal čistou a nezkaženou duši člověka, člověka žijícího v souladu s morálkou. Nevím proč, ale ony souboje mi přišly trošku komické, létání ve vzduchu je trochu nepřehledné, což ovšem vynahrazují souboje ne zemi. Zvláště ty šermířské. Zhang Ziyi je roztomilá už od prvního okamžiku a její křehké já je ve zvláštním kontrastu k tvrdým soubojům, které předvádí. Michelle Yeoh je naproti tomu chladná, uzavřená, duše co cítí velkou lásku, ale slova ji nedokážou přetvořit v realitu. Chow Yun-Fat není takovým drsňákem a v jeho pohledu je znát jistá odevzdanost. Ovšem právě ta dokazuje jak se se svou rolí ztotožnil. Protože muž, v jehož duši je zmatek a srdce tajně bije pro srdce někoho jiného by asi nepřítomný pohled mít měl. Ang Lee prostě natočil svůj film, svou vizi a natočil to dobře. Příběh, který svou fantazií prezentuje ovšem s tou mojí řádně zamával. Trochu jí usměrnil až úplný závěr, který krom fantazie zasáhl i moji duši. Nevím co dát, 5 za tu nadfilmovou poetiku, nebo 4 za reálný pohled na věc? Proč jen to nemůže být normální film u kterého bych řek to a to se mi líbilo a tak dávám tolik a tolik? Dobře, v hodnocení dám 5ku, protože nemůžu najít jednoznačně určující slova pro to co sem viděl, ale představte si pod tím 4ku, protože když to vezmu z hlediska prostě reálného, tak jde o dobrý, nikoliv však o naprosto dokonalý film. (06.11.2004)

Technicky strhující a výpravná romance, která pro mne nemá ty správné atributy. Východní prostředí a silně "nestandartní prvky" jsou sice ohromující svou neobvyklostí, na stranu druhou působí někdy až příliš "poeticky" ve snaze ukázat směr kam se mají ubírat ovace a Oscary. Osobité dílo, ale rozhodně ne v elitní společnosti nejlepších. (07.05.2005)

Narozdíl od Hrdiny mi tenhle snímek přijde až příliš poplatný konceptu velkofilmu a skutečně svérázný a po čínsku zamyšlený je až ve svém závěru, který je strhující jak po bojové, tak dramatické stránce. Do té doby mi ale Tygr a drak připadal jako zbytečně rozmáznutá milostná epopej s trochu nešťastným rozložením retrospektiv, které zbytečně rozbíjí hlavní dějovou linii. Ta je sice zajímavá, ale přesto v Leeově pojetí nejsilnějši rezonuje v třesku meče a ve strhující a krásné katarzi. Během filmu jsou tu lehké názvuky síly, ale ty se poněkud tříští v kakofonii hlasů, v na jistotu hrané režii a nijak výjimečné vizuální stylizaci. Snad za to mohou ony "americké peníze" a "divácké zaměření". Přitom téma tak typicky asijské, téma boje, života i cesty, skýtá mnoho podnětů k filmové meditaci... Ale Tygr a drak je prostě a jen dobrým akčním filmem, skvělými ukázkami shaolinského boje mečem, kopím a čert já vím čím ještě... K vyšší úrovni ducha však promlouvá pouze nemnohokrát, o to však působivěji. (07.11.2004)