A dýchejte klidně

Pitomé sociální porno (chudá single matka, státní správa, uprchlice, drogy, homosexualita), které sbírá scénáristický berličky jak Pokémony. Babetida Sajdo je redukovaná na pouhý nosič útrpných výrazů, lidi se náhodně potkávaj, jako by celej Island měl na šířku padesát metrů a pořád se kolem potuluje blonďatej fracek, který rozdává trefné příměry na počkání. "A kdo rozhoduje, že ty kočky mají žít v klecích?" Bože! (08.04.2019)

Zdánlivě minimalistický, zdánlivě rozvláčný, zdánlivě nudný. Ale pozor!!! Opravdu jen zdánlivě. Všechno má své opodstatnění, nic není samoúčelné. Stejně jako úsporné herecké výkony. Film si zvolil téma hýbající minimálně Evropou, ale neparazituje na něm, dokázal zvolit přístup, který vám umožní se na věc dívat z mnoha stran a přesto nezaujatě. Severská kinematografie, včetně ne zrovna často vídané islandské, bez nadsázky ukazuje v tomto případě cestu. (14.01.2019)

[KVIFF] Nemluvil bych vyloženě o špatném filmu. Ale lehce spíše o nudě. Film má jasné poselství, které je zajímavé, dobré a zajímavé. Problémem je, že zorientovat se přímo v příběhu je někdy nelehké a postavy si mnohdy dělají nějaké své záležitosti, až podivuhodné, které na příběh nemají žádný vliv. Pro mě jde vlastně o úplně první historicky autorský islandský film. Moc jich vlastně ani není. V tomto ohledu to beru pozitivně. Ale hodnotím zde hlavně to, jestli mne příběh a film samotný nějak zaujal. A bohužel musím odpovědět negativně. Ve výsledku mi nepřijde, že bych viděl něco extrémně výjimečného, což se u jiných filmu říci dá. (08.07.2018)

Tak nějak mě opravdu nebavilo sledovat ani africkou uprchlici ani tu islandskou trosku, bydlící v letitém Golfu. Když pominu to, že nebyla zrovna vzorem dokonalé matky - samoživitelky, tak se většinu filmu chovala jako p***a. A popravdě ten konec...jako vážně?? Jako fakt vlezla někam do kanclu a ukradla pas? Nebo co to mělo být? Popravdě řečeno stěží najdu důvody i pro tu jednu hvězdičku. (01.02.2020)

Nekonečných sto minut ústí v ponaučení, že by jeden měl konat, jak mu svědomí, nikoliv zákon velí. Uggadóttir napsala ústřední postavu zmatečně, tu vedlejší prvoplánově, nevysvětluje výchozí pozice, motivace, přesto se neustále snaží vzbuzovat lítost, ale divákovi není jasné, s kým vlastně a proč by měl soucítit. Potenciálně edukační rovina s migrační praxí je pojata velmi povrchně a metafory typu kočky v kleci jsou nepříjemně křečovité. Nádech, výdech. (31.01.2019)