„Marečku, podejte mi pero!“

Film, který jsem asi viděl nejčastěji. Geniální komedie Oldřicha Lipského a špičky českých herců 70. let. "Že by mi šly napřed? Ráno jsem si je řídil podle rozhlasu." Místo vynikajícího komentáře bych si dovolil přinést "švestičky z vlastní zahrádky"... Nechápu, jak vůbec může existovat někdo jako je Václav Klaus, kdo prohlásí, že jde o „děsivě, děsivě špatnej film“... Jako takovou první vlaštovku si dovoluji uvést krátký sestřih hlášek: http://www.youtube.com/watch?v=xfR_bEqSjwI&feature=related (02.01.2009)

Není velkých a malých témat, jsou jen velcí a malí tvůrci, chtělo by se s nadsázkou zvolat při zhlížení klasické české veselohry, kterou také začala pronikat neopakovatelná poetika Cirmanů do naší národní kinematografie. Skeče a někdy i tříšť skečů, jak lze také charakterizovat tento kabaretizující přístup, tu tvoří přirozenou součást syžetu a zdánlivě diletantní cimrmanovské herectví Lipského režie organicky skládá s tím "kukátkovým" těch ostatních. Co divadla rozlučuje, to film spojuje - i tak lze charakterizovat Lipského úspěch. Přispívá k němu i to, že základem řetězu veseloherních scén je "vážné" - lépe by bylo říci věcné - téma. Dálkové studium pokročilejší střední generace se ukazuje jako zvlášť inspirativní. Podařilo-li se zvládnout tuto výchozí výzvu, přímo řetězce zlidovělých výroků a nezapomínaných scén, provázené výbuchy spontánního smíchu, připadají jako přirozené a jaksi spontánní vyznění toho všeho. Tato zdánlivá lehkost je neklamným znakem každého velkého umění. V tomto případě umění, které je jedním z vrcholů našeho hraného filmu vůbec, napříč jeho stoletou historií. (30.12.2007)

Dalsi z Lipskyho perfektnich komedii, tentokrat se navic mohl oprit o skvelej scenar Sveraka a Smoljaka. Plati tu vlastne to samy, co u dalsich Lipskyho filmu, takze skvelej pribeh, perfektni hlasky a suprovy herci, ze kterejch nejvic potesi Frantisek Kovarik, ten je naprosto genialni. Zkratka film, na kterej se da divat porad. (11.09.2007)

Stále živý, stále hravý, stále kultivovaný a stále úsměvný odkaz cimrmanovské dvojice je jedním z nejlepších filmových děl novodobé domácí kinematografie sedmdesátých let. Je skutečně pozoruhodné, čím si diváky již několika generací MAREČEK získal. Snad proto, že v reálném životě se stále setkáváme s řadou takových Kroupů i Hujerů. Dnes již legendární herecké obsazení stálic českého divadla a filmu doplňuje i skvostný epilog prvorepublikového epizodisty Václava Trégla s nezapomenutelným výrokem "Tak je to dvojka, maminko! Jdeme." Ovšem stejně jako řada mých spolukomentátorů i já musím konstatovat, že méně televizních repríz by kvalitě filmu neuškodilo. Naopak. (05.10.2008)

Když napíšu, že je to ta nejzábavnější a nejlépe obsazená česká komedie, tak už vlastně není třeba ni víc dodávat. Scénář od mistrů Svěráka se Smoljakem je geniální a dává hodně prostoru k vyniknutí skvělých herců v čele s Jiřím Sovákem a Josefem Kemrem, ten mě v tomhle filmu fakt hodně pobavil. Pět hvězd je naprosto zasloužených a bez debat. Kde jinde byste také našli film s takovým množstvím vžitých a legendárních hlášek, které nikdy neztratí nic ze své originality a rozesmějí nás po každém dalším shlédnutí? (26.04.2011)