„Marečku, podejte mi pero!“

Skvělá komedie, kterou by si měli připomenout ti, kteří pranýřují potomky kvůli známkám. Zejména sami autoři Svěrák se Smoljakem v roli “šikanátorů” se povedli. Ovšem mrzí mě odstrašující vztah otce se synem, který oba Jirkové měli, dlouho před i po filmu. A ta nehoda, která mohla být i příčinou - ne že bych se ho zastával. I když syna pustili z basy za dobré chování dříve a prakticky nikdy nepřestal být v branži úspěšný, během let fyzicky sešel -  cigarety a alkohol, co jiného. Ale… no. Lepší je nekazit si dojem z filmu, ať už jste o tom četli kdovíkolik. (12.01.2023)

Geniální, perfektně napsaná a zahraná klasika. Mnoho vět a hlášek zlidovělo. Inteligentní humor. Nedá mi to, abych se tady nevyjádřil k našemu všeználkovi, "slavnému a respektovanému" klimatologovi na Hradě, který opravdu, ale opravdu tento film nepochopil. Je s podivem, že tento vrtošivý stařík, jedoucí vždy na vlně českého maloměšťáckého populismu, se nepřipojil k většině, kterým se tento film líbí - viz TOP žebříček. Ale co čekat od turisty, jež si při pochodu Praha - Prčice (neměl tam zůstat?) nevšiml zničené přírody... (01.08.2005)

Marečku, podejte mi pero! je studnicí nezapomenutelných a v podstatě již dávno zlidovělých hlášek, a i když už člověk viděl film několikrát, rád se k němu vrací. Příběhově nejde sice o nic komplikovaného, byť samotný nápad s večerní školou pro dospělé je netradiční, avšak celé je to zahrané a především napsané tak humorným způsobem, že se člověk nechá vždy na hodinu a půl unést a pobavit množstvím replik, které by se daly z fleku tesat do kamene coby klenot českoslovenkého filmu na poli komedie. Hliník z Humpolce, hrdobci, Mlha s Plhou, Hujerovy švestičky, sraz na hřbitově či Dudek mlčící jako dudek. Nadčasová klasika, jež nestárne, nýbrž zraje! (10.01.2021)

Režisér Lipský uměl k filmům přistupovat opravdu filmově. Vybral si přesné herce a točil podle kvalitního scénáře značky Svěrák & Smoljak, ve kterém je nepřekonatelné množství nesmrtelných hlášek. Za povšimnutí také stojí hravá hudba Svatopluka Havelky. Sovák jako představitel a vzdor pracující inteligence z duše nenáviděl navštěvovat večerní školu a po večerech se musel šrotit básně o jakýchsi Hrdobcích, co ani zdaleka nejsou brouky valící si kouli z trusu, nebo se synem doučovat matematiku, ve které plaval, nebo ještě lépe, se v ní topil. Přitom je mírně zarážející, že většina přestárlých "žáků" tolerovala poměrně nadřazený přístup mladšího učitelského sboru, který byl tady použit jako symbol autoritativní moci. Tenhle film dal českému divákovi postavy, jako Je učitel v důchodu Hrbolek, věčně opožděný Plha, patolízalský Hujer a nepřítomný Hliník, co se odstěhoval do Humpolce. Zvláštní, že tenhle film bolševik toleroval. Nelze si totiž nepovšimnout, jak film pohlíží na dělnickou třídu a na pracující inteligenci. A to film zrovna vznikl v době, kdy bylo lepší se k problémům nevyjadřovat. Tenhle film šel na to chytře a s chytrým humorem. 80% (02.01.2011)

Stále živý, stále hravý, stále kultivovaný a stále úsměvný odkaz cimrmanovské dvojice je jedním z nejlepších filmových děl novodobé domácí kinematografie sedmdesátých let. Je skutečně pozoruhodné, čím si diváky již několika generací MAREČEK získal. Snad proto, že v reálném životě se stále setkáváme s řadou takových Kroupů i Hujerů. Dnes již legendární herecké obsazení stálic českého divadla a filmu doplňuje i skvostný epilog prvorepublikového epizodisty Václava Trégla s nezapomenutelným výrokem "Tak je to dvojka, maminko! Jdeme." Ovšem stejně jako řada mých spolukomentátorů i já musím konstatovat, že méně televizních repríz by kvalitě filmu neuškodilo. Naopak. (05.10.2008)