Vzorný kinematograf Haška Jaroslava

Spoilery! Jarda Hašek byl skutečný mistr při hře se slovy a Honza Werich byl zase dokonalý vypravěč. Když si dáte tyhle dva pány vedle sebe, tak je kvalita zaručena. Kvůli některým hláškám jsem dokonce vracel snímek zpět, abych si je poslechl znovu, což běžně vůbec nikdy nedělám. První dva příběhy neměly nejmenší chybu a málem mi ze smíchu praskla bránice. První příběh o studentovi, který se ze strachu z písemky utekl během hodiny zamknout na hajzl a druhá o zatoulaném křečkovi v gauči a následných pokusech o jeho vypuzení, které postupně přivedly do gauče celou zoologickou zahradu, to bylo něco úžasného a nevěřím, že Jarda Hašek při vymýšlení takových příběhů popíjel pouze pivíčko. Celý film je obsazený českou hereckou smetánkou, takže ani po této stránce nemohou existovat výtky. Bohužel zbylé dva a půl příběhu bylo poměrně o ničem. Nebyly mi blízké tématem ani humorem, nudil jsem se a trpěl. V celkovém součtu tedy nedám více než lepší tři kousky. (29.04.2019)

„Ano i pana školníka lze použíti coby páčidla, ano…“ Pobavila již inzerce („zajímavé kukátko“) předcházející povídkám. K nim na přeskáčku. Otec chudých byla veskrze průměrná a více mě krom Effy zaujala jen rozuzlením. Víc jsem se bavil u Vzorného rodinného štěstí, to se sice s tou vší faunou a způsoby „vymítání“ maličko opakovalo, ale pohled na marné puzení a hlavně na jejich sousedy seshora vyloženě neomrzel. Opravdu nadprůměrná byla až Vzorná škola mocnářství stavící na výborném Pucholtovi a Filipovském, měla už více podařených hlodů a pointa se vskutku vydařila. Za nejpovedenější pak považuji Vzornou lásku lepších lidí, u které jsem se smál prakticky od začátku do konce a dočkal se spousty kvalitních frků (včetně povedeného snu). Vše pak zastřešoval Werichův komentář plný průpovídek, které pomohly prodat nejeden fór. Celkově to vidím na solidní 4*. „Zhrzená ošemetnice přiletěla do ležení a zřítila se na vepřovou kýtu pana Vilíma. Pan Vilím jevil větší zájem o kýtu vepřovou než o Aniččinu…tedy mdlobu!“ (18.11.2017)

"Nemějte obav, tohle jsou ta nejsmradlavější morčata v Rakousku-Uhersku!" Je to špatně od začátku, protože obsažené Haškovy příběhy nemají dobrý filmový potenciál, takže se v nich často opakují stejné situace a každá trvá navíc ještě zbytečně dlouho. Na tohle vás bezpečně připraví naprosto zoufalá první povídka, která je celá o tom, jak několik lidí není schopných otevřít dveře na hajzl, aniž by to mělo jakoukoli vtipnou pointu. Že s materiálem bojuje samotný film je zřejmé již jen tím, že využívá prakticky veškeré vyprávěcí berličky a tím myslím, že je zde mimo jiné i overvoice a zároveň mimozáběrový text popisující děj. Pokud si z filmu něco zapamatujete, tak to bude reminiscence Caddyshacka, maniakální výkon Ludmily Píchové a celkem věrohodná snaha formálně se přizpůsobit předválečnému rámování a způsobu vyprávění. Tady je to nadhodnoceno jenom protože Werich, což je v Česku obecný problém, protože bodré lidové mudrlanství je místní civilizační choroba. (11.04.2022)

Mám problém, u Haška se nepopadám za břicho, ale za hlavu s douškou na téma, co je na tom komického. Ani plejáda herecké elity nedokázala zachránit marnost. Kde nic není, ani kamera nebere. A tak si jen zase Oldřich Lipský obsadil bratra, který by si jinak snad ani nezahrál, neboť ostatní režiséři jím oprávněně opovrhovali. (15.06.2014)

Čtyři povídky podle Jaroslava Haška, spojené rámcem komentáře majitele pouťového kinematografu (vidíme jen jeho siluetu v šeru promítacího stanu, ale namluvil ho Jan Werich). Ještě to není úplná senzace, ale rozhodně zajímavý film, který už předznamenal, co bude Oldřich Lipský točit. Už je tady secesní Praha, skoro všichni jeho klíčoví herci, viráž a daleko větší nadsázka, než bylo do té doby zvykem. Hlavně v druhé povídce "Vzorné rodinné štěstí" o těch nejbláznivějších pokusech, jak dostat zatoulaného křečka z útrob gauče. :-) Hezká stará komedie, která mi připomíná francouzské filmy té doby, třeba Ztracené vzpomínky. 80% (19.04.2006)