Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Čtyři zfilmované povídky největšího českého satirika Jaroslava Haška. "Polévka pro chudé děti" vypráví o tom, jak kníže Robert sám uvařil polévku pro chudé děti, "Schůze obecního zastupitelstva v Mejdlovarech" je historií obsazení místa obecního policajta, "Trampoty pana Tenkráta" ukazuji, jak podivné události vedou k sňatku a povýšení, "Vzpoura trestance Šejby" líčí vítězný boj trestance Šejby o knedlík za ministrováni při mši. (Filmový přehled)

(více)

Recenze (46)

Marthos 

všechny recenze uživatele

Patrně nemá širší smysl polemizovat o Haškově literární nadproduktivitě, která se musela logicky odrazit i na kvalitě často improvizovaných a svým způsobem náhodně sesmolených textů, jimiž si zajišťoval existenční status. Na druhé straně je nutné přiznat Haškovým povídkám charakteristický rukopis, utvářený znechucujícím stanoviskem k rakousko-uherské monarchii, výborně karikující mentalitu měšťanské společnosti přelomu devatenáctého a dvacátého století, jejíž banalitní a pletichářské tendence okupují v nemalém měřítku i současnost. Jak jinak si lze vysvětlit nadčasovou aktuálnost příhody nazvané Schůze obecního zastupitelstva v Mejdlovarech, kde o pomyslném výběrovém řízení na místo venkovského policajta rozhodují úplatky, pokoutní intriky a vzájemné vlichocování, podobně jako se v povídce Polévka pro chudé děti pokouší degenerovaný šlechtic velkodušně vyhovět dobročinnému účelu, aniž by si uvědomoval směšnost celé, fiaskem zakončené situace. Nepominutelným a v rámci hrané tvorby padesátých let poměrně zásadním faktorem zůstává celková absence tzv. povídkových filmů, jejichž trend se v Československu v protikladu se světovou kinematografií začal objevovat až v poválečném období (prvním filmem tohoto typu byly Fričovy Čapkovy povídky). Samozřejmě, realizaci byla věnována nemalá pozornost vládnoucích špiček, které usilovaly o plnohodnotné naplnění Haškova úmrtního jubilea, ovšem o celkové absurdnosti nejlépe svědčí původní (a vzápětí jednohlasně odmítnutý) pracovní název Býval svět jako květ (v německy mluvících zemích byl film promítán pod názvem Gute Alte Zeiten / Staré dobré časy). Naprostého maxima dosáhly výkony plejády vynikajících hereckých osobností, kteří se v rámci svých miniaturních drobnokreseb vyšplhaly až na pomyslný herecký Olymp. Výborně odstíněné tu jsou jednotlivé typy klasického herectví; Smolíkův portrét dětinského knížepána nebo Fialova vězeňská kreace uzavírají mohutnou pyramidu, podpíranou zčásti Peškem, Marvanem, Vojtou, Pivcem, Plachým, Záhorským, Filipovským, Baldovou, Šejbalovou a dalšími. Připočteme-li k již jmenovaným veličinám jistě nemalý umělecký vklad tehdy mladého Oldřicha Lipského, vzhlíží k nám důstojný a dnes stěží překonatelný pomník Haškova génia, směřovaný svým nesmlouvavým satirickým tónem nejen k odkazu minulosti, ale především k úsvitu budoucnosti. ()

lucascus 

všechny recenze uživatele

Všechny povídky jsou dokonalé. Herci jsou zde zvoleni výtečně, s vybranou pečlivostí. Povídky zde karikují (nejen monarchistickou) společnost, ve které se všichni poznáme. Dle mého názoru nejlepší povídka byla hned ta úvodní - aneb jak pan šlechtic vařil polívku pro chudé děti. Věta "ja sam tej chudej cholota ufaším!" neměla chybu. ()

Reklama

Bigrambo 

všechny recenze uživatele

Velmi zdařilé zpracování čtyř povídek Jaroslava Haška, které jsou svým způsobem stále aktuální, protože nešvary dějící se v dobách Rakouska-Uherska se jen v mírně pozměněné formě dějí i dnes. V povídce "Polévka pro chudé děti" exceluje František Smolík v roli bohatého aristokrata, který přece jednou tu dobročinnost vykonat musí ****. Při povídce "Schůze obecního zastupitelstva v Mejdlovarech" jsem si hned vzpomněl na úplatkářské kauzy nejmenovaného hejtmana či nejmenovaného lobbisty *****. O povídce "Trampoty pana Tenkráta" platí v podstatě to samé, jen se nejedná o úplatek hmotný, ale „duševní“ – holt jedině něco za něco. Ladislava Peška mi bylo líto ****. A při poslední povídce "Vzpoura trestance Šejby" jsem si zase vzpomněl na nedávná „vyjednávání“ odborů hrozících stávkou ****. Pokud máte také rádi nezaměnitelný humor Jaroslava Haška, tak doporučuju další adaptace jeho povídek: Lipského Vzorný kinematograf Haška Jaroslava, Moravcovo Dobrodružství s nahým klukem nebo Podskalského Zvony pana Mlácena a Tři muži se žralokem. ()

pytlik... 

všechny recenze uživatele

Z Haškovy tvorby považuju za nejslabší dílo Švejka, zatímco za absolutní špičku Dějiny strany mírného pokroku v mezích zákona, které čtu pořád dokola a dokola. Povídky jsou tak průměr, některé skvělé, zvláště ty poválečné, většina průměrných, celkem dost slabých. Všechny se vyznačují velmi těžkou zfilmovatelností, což se projevilo i zde. Přenesené na plátno se jeví jako zdlouhavé, navíc se z nich vytratilo kouzlo, pokud tedy papírový originál vůbec nějaké měl (tím myslím zejména Utrpení pana Tenkráta, která se v písemné podobě řadí k těm nejlepším). ()

MickeyStuma 

všechny recenze uživatele

Nikdo jiný tak perfektně nezachytil lidskou povahu jako Jaroslav Hašek. Jeho nejslavnější Švejk budiž příkladem. Ale nebyla to pouze tato postava. Jaroslav Hašek má na svědomí spoustu povídek, jejichž kouzlo je v mnohem kupodivu poplatné i dnes. Svým černým humorem, anarchismem, antimilitarismem, provokativními narážkami a téměř neznatelnými psychologicko,-filozofickými přesahy ve svém díle naprosto předčí očekávání. Myšlenky povídek a danou atmosféru se pokusili v roce 1952 zachytit filmaři a buď jak buď, povedlo se. Vyrobili povídkový film obsahující čtyři povídky, jejichž obsah a satirický nadhled by mohlo závidět i Divadlo Járy Cimrmana. A není to pouze zásluhou scenáristů Ivana Oswalda a Karla Feixe, kteří povídky výborně přepsali do filmového scénáře, či režiséra Miroslava Hubáčka, který naprosto věrně zachytil atmosféru všech povídek, ale hlavně všech herců, kteří pochopili charaktery svých postav a zcela podle představ Jaroslava Haška je zahráli. Tohle je filmové dílo, které se již nikdy nepodaří zopakovat. ()

Galerie (15)

Zajímavosti (1)

  • Film se měl původně jmenovat Býval svět jako květ, což se nelíbilo tehdejší komunistické schvalovací komisi, která nechtěla, aby snímek vyvolával dojem, že se v dřívějším Rakousku-Uhersku hezky žilo. (Landauer)

Reklama

Reklama