Oblíbené filmy (10)
Fontána (2006)
Tenhle film rozděluje lidi na ty, co chápou, a na ty ostatní.
Zahrada (1995)
Jestli existuje film, kde je zhuštěný můj vysněný život, pak je to tenhle. Jen jsem si ho musel pro svoje potřeby sestříhat a vyházet ty otravné úvody k jednotlivým kapitolám, kde se všechno vyzradí dopředu a film pak ztrácí všechno své jemnohmotné napětí, pro které ho mám tak rád.
Haškovy povídky ze starého mocnářství (1952)
Nejlepší filmová role Františka Smolíka, Rudolfa Hrušínského, Františka Filipovského, Jaroslava Marvana a Jana Pivce v jednom jediném filmu, to je fakt nabitý. A komentáře zdejších "moudrých" o nějaké Haškově literární nadprodukci jsou jedině k smíchu.
Nelítostný souboj (1995)
Pro mne jeden z nejlepších filmů všech dob. Obzvlášť na tu scénu, co následuje po finální bankovní loupeži, si vzpomenu vždycky, když mi měšťáci nakládaj auto na jeřáb. Je to velká útěcha, vidět, že je možný se prostřílet ještě z mnohem větších sraček! A že je ten film se svou bezmála tříhodinovou stopáží příliš dlouhý?Omyl! Krátký je! Nemůžu se ho nabažit!
Volný pád (1993)
Škoda toho tendenčního závěru, bez něj by to cenzura nepustila. Tenhle člověk musí jednoho dne svůj boj vyhrát, naše slabost je v tom, že ho zatím nenecháme vyhrát ani ve filmu.
Jako jed (1985)
Hutná atmosféra tohoto díla, rámovaná záběry dnes už "staré" Prahy (to jest nezkurvené kýčovitým turistickým pozlátkem) mě vždycky dostane. Asi nejlepší Svěrákův film, o koňskou délku lepší než velmi podobné Co je vám, doktore.
Faunovo velmi pozdní odpoledne (1983)
Pokud se najde na světě chlap, se kterým tenhle film nerezonuje, tak s takovým bych si asi moc nepokecal.
Cesta z města (2000)
Naposledy jsem si u toho dojetím poplakal. No a co, já se za to nestydim.
Slunce, seno a pár facek (1989)
Nejlepší z celé trilogie a jeden z nejlepších českých filmů všech dob. Troška může být kretén, prosím, ale v tomto filmu stvořil naprosto geniální pomník mládí, stáří a Jižním Čechám. Současně nastavil zrcadlo, no a všechny odpady jsou tady od těch, kterým se nelíbí, co v tom zrcadle vidí. Já za mojí osobu můžu říct jediné: já to žeru, jsem takový, jsem takový rád, a jsem vděčný, že jsem se nenarodil třeba na druhé straně Böhmerwaldu. "Domove líbezný!" - to má grády jak Vesničko má, středisková.
Příběh z Bronxu (1993)
Neuvěřitelná atmosféra tohohle filmu stojí na charizmatu Chazze Palminteriho a na - a to si nedělám srandu - cituplnosti všech hlavních postav.