Utop se, nebo plav

Francouzské komedie mám moc rád, a tak jsem byl zvědavný i na tuto. Natočeno to bylo opravdu skvěle, po technické stránce. Bohužel po té obsahové už se to tak nevydařilo. Ačkoli potenciál to má obrovský. Možná to bylo tou délkou, díky které je ve filmu až moc míst, které děj zpomalují. Možná je scénář až moc usedlý a z jinak výborného nápadu nedovede vytěžit to, co by se dalo. Celkově dobré, ale... 2+ (12.03.2019)

"Bez podstavy nebudou zvedačky, vyhazovačky, šou ani mistrovství. Takže od teďka přestaňte laskavě dýchat." Úvodem se musím přiznat, že jsem v tom viděl Vybíjenou. Jednak drsná vozíčkářská trenérka Amanda se nápadně podobala legendárnímu Patchesovi O´Houlihanovi a představování týmů na mistrovství světa bylo taky dost podobný. Taky je nutno podotknout, že chlapi lehce za zenitem se ve filmu rozhodně neztrapňujou poprvé. A teď k tomu pozitivnímu, což jsou akvabeláci. Jsem toho názoru, že z tohoto nápadu šlo vytřískat mnohem víc, ale o zábavu se chvílema bezpochyby jednalo. Taky Bertrandovy záchvaty upřímnosti mě docela pobavily. A nakonec jsem poděkoval Všemohoucímu za to, že jsem z podstaty samotář a proto nemusím hledat nový kamarády na podivnejch místech. (28.10.2021)

Film o bande lúzrov, ktorých jedinou radosťou v živote sa stane tréning synchronizovaného plávania pri ktorom si chlapi pokecajú o svojich spackaných životoch, dajú hlavy dokopy a asi o milimeter sa posunú v živote ďalej. Nie je to komédia pri ktorej by ste sa od smiechu chytali za brucho. Skôr sa to snaží o takú pohodovú atmosféru, ale napriek účasti niekoľkých mojich obľúbencov to bola celkom nuda s fakt prehnanou stopážou. 4/10. (13.08.2020)

Vlastně velmi zdařilý kus na poli terapeutické underdog story, který ji propojuje s tolik aktuální krizí stárnoucích mužů, ztrácejících své místo v novém světě už jen z důvodu, že se dokáží identifikovat pouze se vzory starého světa. Synchronizovaný tanec pak má být tím prostředkem, který ačkoli by jim měl ubrat na jejich mužské hrdosti, tak naopak jim pomůže restartovat vnímání sebe samotných a dovolit jim opět pozvednout hlavu. Koneckonců Gilles Lellouche se spíše než jako režisér aproboval v hereckých rolích gangsterů nebo gritty poldů, takže s nástrahami blížící se padesátky se nejspíše taky tímto filmem vyrovnává. Na rozdíl od většiny zámořských komedií má Le Grand Bain dvě velké výhody. První je, že Lellouche s kameramanem Tangym mají cit na obrazy, situace a práci s prostorem a proto je film formálně o dost dál, než většina jeho žánrových souputníků. Druhá je nepříjemně věrně zahraný stárnoucí muž, naprosto vyčerpaný dvouletou depresí, kterého ztvárnil Mathieu Amalric. Ta nekonečná únava, nechuť, prázdnota, ambivalence, lenost i ty krátkodobé manické pocity radosti či vzchopení se, to všechno se ukrývá v tom jeho až děsivě zničeném pohledu. Tak a teď, proč to vlastně není dobrý film. Ve výsledku totiž odhalí, že vlastně jeho myšlenkou není dopřát postavám nový životní cíl a postavit je zpátky na nohy. Jeho pointou totiž je, že zdrojem neštěstí a úskalí protagonistů je vlastně to, že se do poslední chvíle odmítali přizpůsobit systému (jež film sám doposud kritizuje) a vlastně jejich vykoupení vychází z toho, že onen systém se rozhodli nakonec vzít na milost. Jenomže kruh do díry na čtverec nedáš kapiš? A pokud ten kruh tomu čtverci přizpůsobit dokážeš, tak kde potom v tom přizpůsobování chceš skončit žejo? (26.03.2019)

Outsideri vlastných životov idú prekonať samých seba, aby získali svoju sebaúctu a uznanie. Muži v tomto príbehu príjemným a ľudským spôsobom hľadajú cestu k sebe a svojim blízkym a treba priznať, že ako spojovací prvok mužských akvabel je viac ako vydarený. Snímok má hudobný osemdesiatkový feeling, dobrý humor a citlivý prístup k problémom. (17.03.2019)