Všechno bude

Po výrazném Rodinném filmu jsem čekal tak nějak víc. Kombinace sociálního dramatu a coming of age tematiky je (nejen) v letošních Varech překvapivě častá, a tak by každý příspěvek měl být dostatečně výrazný, aby zaujal. Všechno bude se od zbytku pelotonu liší jen v drobnostech a celkově rozbor chlapectví a dospívání není tak detailní, abych si ho zapamatoval na víc než pár hodin. Mladí herci jsou sympatičtí a zkušení je dobře doplňují, díky vyprávění pomocí flashbacků se navíc dočkáme i prvku napětí. Přesto bych se divil, kdyby si někdo z filmu odnesl víc než to, že dospělým se prostě nemá věřit... (01.07.2018)

Drobné lži, porce fantazie, kopec naivity a náctiletí hoši, kteří jedou neznámo kam. Možná zastaví ve Francii, možná u další benzínky. Evidentně nikomu nechybí. Zákeřný svět dospělých jim neschází. Nic moc originálního na příběhu hledat nejde. Český režisér slovinského původu Olmo Omerzu byl s předchozím Rodinným filmem poměrně suverénní. Ukázal neznámé pocity plynoucí z čerstvě nabyté svobody dvou dětí, které nechávají rodiče mířící na dovolenou samotné doma. A náhlý skok do dospělosti úplně nedají. Výsledek byl silný a zajímavý, potěšil i tím, jak se zejména mladí herci zhostili svých rolí. To samé platí i zde. Omerzu sáhl do řad neherců a Tomáš Mrvík i Jan František Uher odvedli výborné výkony s uvěřitelnou vlastní zranitelností. I v sympatické obyčejnosti je stejná síla jako u předchozího režisérova kusu. Zbytek už je výrazně plošší. Do příběhově bezpečného tvaru naskočí ještě sympatická stopařka a dvojice policistů. Nápady ovšem dojdou velmi brzy. Přesah je sice okrajově naznačený, celkově ovšem schází opravdová síla. Nic, k čemu bych se chtěl někdy vrátit. (02.08.2019)

Až do prvního setkání chlapců opravdu super, v tom úplném začátku jsem měla ještě dojem, že by mě mohlo čekat něco skvělého. Potom přišlo krátké období zdvořilé zvědavosti a největší část sledování tvořilo jen útrpné čekání na konec a počítání povinných indie klišé jako zobrazování masturbace nebo dlouhé scény, které nic neznamenají. V případě tohohle filmu by mě docela zajímalo přečíst si scénář, jestli to aspoň na papíře bylo lépe připraveno. Například by to osvětlilo otázku, jestli jsem nedávala dobrý pozor a nebo jestli tam byla zcela náhodně zařazena scéna toho, že pan policista je během výslechu na záletech v zahradní chatce, a pár dalších takových divných věcí, u kterých se mi zvedalo obočí. Probouzení sexuality a několikeré zmínky o možnosti homosexuality hlavního hrdiny například vzbudí dojem, že je to skryté hlavní téma filmu, ale film to někdy po půlce opustí a nijak neuzavře. Nebo jak to, že kluka drží policajti na stanici a chovají se k němu jako k plnoletému, i když očividně není, místo aby tam byl nějaký sociální pracovník a probíhalo to tak, jak má. Nicméně hlavní věc, jejíž naplánování by mě zajímalo, byl ten takzvaný princip váhání, co je realita a co smyšlený svět chlapecké fantazie. Způsob, jakým je film vyprávěn, totiž dává velmi jasně najevo, co se "doopravdy stalo" a s čím Mára jenom machruje na Lenku Vlasákovou a případně ještě na svého kamaráda, takže je vlastně jaksi smyslem filmu pátrání po tajemství, které je celou dobu odhalené, jinými slovy film žádný smysl nemá. V tomto zmatku pár konkrétních prima detailů bohužel nosnou konstrukci nevystaví. Jak jsem už říkala, úvodní představení Heduše je super, záchrana psa velmi potřebná a Tomáš Mrvík mi přišel dobře zvolený, ale víc pozitivních dojmů už ze sebe nevydoluji. Taky bych byla vlastně ještě ráda, kdyby Olmo Omerzu přestal točit filmy naznačující možnost sexuálních vztahů mezi dvanáctiletýma děckama a dospělýma ženama. Protože zatímco motivaci chlapců mají diváci dobře osvětlenou, tak představení osobnosti stopařky se nevěnuje ani vteřinka a nějaké důvody jejího chování, to už bych asi chtěla moc. Zůstává tudíž jenom vagínou na nožičkách, a vůbec, čím víc nad tou postavou přemýšlím, tím víc jsem rozčilená, takže bych asi měla přestat. Sbohem. (12.04.2020)

Úplne som vedel do čoho idem. Že to bude desné a tak. Ale že to dokáže preraziť dno a definovať nový žáner straty času a pichania sa plastovou vidličkou tak aby to malo zmysel, to prekvapilo aj mňa samotného. Pošlite to na oscari, nech si aj porota trochu užije. Ale im sa to bude páčiť. super ODPAD! (17.07.2019)

Omerzův "Rodinný film" mě rozhodně neoslnil tolik jako odbornou veřejnost, k jeho novému snímku jsem tedy nijak nevzhlížela a o to víc jsem pak byla potěšená (dokonce jsem uvažovala i o páté hvězdičce). Ústřední protagonisté, dosud nepolíbení hereckou zkušeností, byli velmi přirození a jejich dialogy mě bavily i dojímaly. Role "dospělých" postav už v tomto chlapeckém dobrodružství nejsou tak podstatné, přesto mladé tváře pěkně doplňují. Plusový bodík si zaslouží i pejsek Šakal (na talentované herce ze zvířecí říše má režisér vážně štěstí) a správně hravá hudba. Že bychom tu měli "Pány kluky" nové generace? Možná si zajdu do kina ještě jednou, v běžné distribuci. (02.07.2018)