Bílý palác

Bílý palác nejde úplně stranou žánrových klišé romantických melodramat / komedií, přičemž je znát, že výchozí text / scénář (byť knižní předlohu jsem nečetl) nepatří mezi ty nejsilnější pilíře, nedá se zbavit ani pocitu jistého rutinérství či řemeslnictví (i co se režie týče), valná většina scén i pochodů hlavních postav je v podstatě očekávaná, chybí mnou tak oblíbená (a u jiných nenáviděná) jistá forma nedořečenosti (americký závěr je "dořečený" až běda)... nicméně nedá se říct, že by tu nic nefungovalo. Velmi pomáhá pozdně osmdesátková (či snad časně devadesátková) atmosféra opírající se o sice ne úplně objevnou, ale z valné části vhodně zakomponovanou hudbu George Fentona (pár přešlapů promíjím). A to zásadní, tedy ne úplně konformní vztah dvou lidí odlišného věku i společenského postavení jistou hloubku (min. emoční) v žánru hollywoodské (neokázalé) pop romance nabízí. Pouto mezi hlavními postavami, tedy starší Norou (Susan Sarandon) a mladším Maxem (James Spader) nepůsobí tak ploše a neuchopitelně, jak jsem si poslední dobou v podobně tématicky laděných filmech (komerční i nekomerční produkce) bohužel zvykl vídat, naopak. Nakolik je to dáno solidními a především sympatickými herci, kteří svůj part rozehrávají velmi vkusně je pak otázkou... "I´m 43... and be 44 in December." - "I´m 27." │60% (29.02.2016)

Film se mi líbil. Na Jamese Spadera se dobře kouká a na starší Susan Sarandon taky. I chemie mezi nimi fungovala, tak to hodnotím jako lepší průměr. Film má dobré dialogy. Ten film můžu viděti i několikrát za sebou a vždy mi něco nového dá. Spader a Sarandon jsou mí oblíbení herci, tak mi nedělá problém vidět to znovu. Susan Sarandon je tu nesympaticky trhlá, ale právě proto, že je úplně jiná než její milý, proto má film své kouzlo. Ne nadarmo se říká, že protiklady se přitahují. (22.11.2015)

Romantická dráma spájajúca osudy dvoch traumatizovaných ľudí, mladého úspešného Maxa a zrelej čašníčky Nory. Obaja totiž prišli o svojich milovaných, Max o manželku a Nora o syna. Tá naviac akoby trpela utkvelou fixáciou na Marilyn Monroe. To všetko spolu s vekovým a spoločenským rozdielom vytvára množstvo dramatických situácií, ktorých sa herci a produkcia zhostili celkom dobre. Produkcia naviac dodala kvalitný hudobný podklad, ktorý však na mnohých miestach akoby bol odniekiaľ vypožičaný. Tento netriviálny ľúbostný pomer však nakoniec končí banálnym happyendom. 65% (23.10.2023)

Já nevím, strašně ráda bych kvůli oběma hlavním představitelům dala víc, ale asi nejsem životem ještě tak semletá, abych tomuto příběhu uvěřila. Susan Sarandon vykreslila postarší číšnici Noru velmi reálně, ovšem postava Maxe... Jen příklad: nejdříve je nám představen coby prototyp odpovědnosti a pak si klidně sedne totálně zlitej za volant. Dosadit za ústřední dvojici méně schopné herce, asi bych Bílý palác po půl hodině vzdala a byla bych tak ušetřena poněkud směšného závěru. (01.11.2012)

Román White Palace z roku 1987 byl první ze dvou knih Glenna Savana. Filmová verze přišla velmi brzy, reagovala na aktuální téma a na fakt, že jako debut to byl bestseller. Co se filmu týká, jeho atraktivita stojí a padá na chemii mezi Susan Sarandon a Jamesem Spaderem a to samo o sobě bohatě stačí na dobrý zážitek. Navíc jsou tu zajímavé reference na operetu Die Fledermaus (opereta a opera je znak lépe situovaného) nebo na reálie ze života Monroe (zájem o její životopis je znak dělnické třídy). Další podobná romance je Frankie & Johnny. (20.03.2023)