Kočky

Na rozdíl od většiny jsem se nenechal strhnout hejtem a ten vizuál se mi líbil, ve filmu je spousta nápadů a někdo tomu věnoval spoustu nadšení. A Francesca Hayward je kočka. Problém je, že je to strašný zmatek a brzy vám začne být jedno, co se tam děje. A po většinu času se tam zpívá, přičemž minimálně půlka písní je nesnesitelná. (09.01.2020)

Nezasloužený hejt. Minimálně tedy ne, co se digitálních efektů týče. Výsměch publika je z mého pohledu zapříčiněn spíše zvláštním vizuálním stylem. I když to čas od času trochu zaskřípe, vzhledem ke skutečnosti, že všichni herci jsou v každičkém záběru digitálně přetransformovány v kočky, a že to navíc víceméně pořád vypadá technicky dobře, netroufám si hanit práci umělců, kteří na efektech dozajista velmi usilovně pracovali. Některé divácky oceňované moderní filmy s podobnými efekty, často vypadají hůř (není tím myšleno, že špatně) a diváctvo o tom není nijak vokální či naopak efekty oslavuje, takže to, co se dělo kolem tohoto filmu, beru jako slepou kolektivní nenávist. Film sám o sobě je v podstatě jedna dlouhá písnička bez dialogů s minimalistickým dějem, s pár odbočkami... No, zábava to není, písničky mě neoslovily a bylo to zbytečně dlouhé. Ovšem buďme realisté. Dal by se film natočit nějak zásadně jinak, aby ale zároveň splňoval všechno, co je od takové adaptace žádoucí? Moc možností mě nenapadá, když opomenu, že by se vůbec točit nemusel. 50% (16.07.2020)

Tak jsem se na ty Kočičky podíval a nějak nevím, co tady všichni proti nim mají :o) ...prý že trapas desetiletí. Souhlasím, že je to ptákovina, místy i trapná, postavami a dějem infantilní, vizuálně bizarní, obsahově laciná a prvoplánová, po většinu času bez čehokoliv hlubšího či ušlechtilého, ač s megalomanským rozpočtem pro speciální počítačové triky a efekty, které se pro tvůrce bohužel staly hlavní devizí na úkor čehokoliv dalšího... moment, moment... vždyť jakobych tímhle popisoval snad x dalších blockbusterů, jakých vzniká poslední roky na tucty a většinou jsou zde vychvalovány až do nebes. Rozdíl spatřuji v tom, že se jedná o muzikál a není zde akce. Osobně si dokážu představit život, svět i kinematografii bez CGI filmů, i když seznámení jsem nepohrdl a muzikál mi byl o něco sympatičtější, než jedno nejmenované akční fantasy s tagem Marvel Comics, které si vysloužilo 82%, ale před měsícem jsem ho otráven vypl po půlhodině. Jako celek mi Hooperovy Cats moc nesedly, ale jistou originalitu a několik povedených písní v popředí s krásnou Memory z Webberovy muzikálové předlohy jsem si v tom našel. Možná, že je to jakási propaganda kultu Furries, o kterém jsem před zhlédnutím neměl tušení, podobné kulty mě míjejí, ale díky těm pár pěkným písním mě to úplně neurazilo, viděl jsem i horší bizarnosti a to ani nemusím chodit daleko. 35% (viděno v rámci "Challenge Tour 2021" – 30 dní se světovou kinematografií) (05.03.2021)

Při zvolení Klause prezidentem jsem si říkal, že jedno funkční období to člověk nějak přežije. Při zvolení Klause prezidentem do druhého období jsem si říkal, že horší to být nemůže, aby pak po něm nastoupil Zeman. Chci tím dát najevo, že mě život přivykl na "velký špatný", ale nic, zdaleka nic mě nepřipravilo na CATS (2019). Z pozitiv po zhlédnutí se dá zmínit leda to, že už mi nevadí hrozící třetí světová válka, protože nic nemůže být horší než filmová adaptace broadwayského muzikálu v režii Toma Hoopera._____ Při otočení vnímání lze CATS ocenit, ovšem nikoliv jako muzikál, nýbrž jako eco-horor, ve kterém zvířecí monstra neohrožují lidské postavy, nýbrž publikum v sále. Zjevně jsme zavedeni do světa příběhu, ve kterém Dr. Moreau proměnil všechny lidi na zvířata, přičemž děti na myši, dospívající na šváby a dospělé na kočky - a jelikož dochází potrava v podobě odpadků, kočky žerou myši a šváby. Jako publikum jsme neustále vyváděni z míry nejenom ukázkovým tzv. uncanny valley (jak to někdo výstižně nazval, "výsledek je vskutku děsivý, jako snapchatový filtr stvořený Davidem Cronenbergem"), ale i narušováním veškerých norem. Prostředí se střídá, velikost objektů se proměňuje, postupuje se od jednoho vystoupení k dalšímu, ale vyprávění je nahodile organizováno jednou zjevováním se antagonisty, jindy hlavní číči, z uzavřených prostor a v nich se odehrávajících pěveckých vystoupení se najednou stává videoklip, postavy se náhodně objevují (doslova se snáší z nebes), poté nevysvětlitelně mizí, kočky si svlékají kočičí kostým, pod nímž jsou zase kočky, některá nosí kočičí kožich, jiné mají lidské ruce s hodinkami, další zase boty.... Všechno je nestálé, jediným vykoupením je touha všech po smrti, včetně publika v sále. Hooper své vyvádění diváků a divaček z míry filmařskými volbami (umísťování herců nikoliv do zlatého řezu, ale spodního kvadrantu v KRÁLOVĚ ŘEČI, dlouhými a detailními záběry se zpěvy v autentickém prostředí v BÍDNÍCÍCH) dovedl k dokonalosti, a proto dávám 88%, 9/11 a přeji tomu 666 diváků v českých kinech._____ P. S. Z vlastní zkušenosti nedoporučuji drinking game, kdy si koupíte mléko a napijete se pokaždé, kdy někdo řekne nebo zazpívá "jelicall". Raději si na projekci vezměte psa, házejte na plátno CDčka s Taylor Swift, povzbuzujte postavy sborovým mňoukáním apod. Tohle vážně není ve své době z počátku nedoceněné mistrovské dílo, jakými jsou na znalce béček z třicátých až padesátých let cílící ROCKY HORROR PICTURE SHOW či satira Hollywoodu SHOWGIRLS. Tohle jsou do skutečnosti převedení muzikáloví PRODUCENTI, jejichž jevištní verze se dostala do kin, akorát zpívajícího Hitlera nahradily kočky. (10.01.2020)

Je to vážně hnus. Asi nikoho nepřekvapí, že příběh je v lepším případě zcela debilní, v horším cynicky zlý – u Cats hrála vždy hlavní roli technická stránka, která v téhle sérii děsivých tvůrčích rozhodnutí odhaluje dosud netušená zákoutí uncanny valley. Divákovi je většinu tragicky se vlekoucí stopáže trapně, a to nejen za Iana McKellena, Judi Dench nebo Idrise Elbu, ale dokonce i za Rebel Wilson či Jamese Cordena. Špičky Hooperovy kariéry (Králova řeč, Dánská dívka) jsou za mě zcela průměrné a jeho zprznění Bídníků považuju za jeden z nejkrutějších vtipů dekády; po téhle chlupaté zrůdnosti od něj už ale nechci vidět nic a v duchu prezidentova vánočního projevu mu nadále přeju jen bolest. Cats jsou nenápaditým, technicky nedotaženým a děsivě otravným digitálním bordelem, který je pro diváka s minimálně polovinou mozku v zásadě nekoukatelný. (01.04.2020)