To poslední, co chtěl

Odpadové hodnocení dávám skutečně jen výjimečně, a když se k tomu přeci jen už uchýlím, tak se až doposud jednalo o béčkový, céčkový, laciný, amatérský braky, kde to prostě nešlo jinak. Nyní, v případě této podívané, to ovšem bude úplně poprvé, co takto ohodnotím i film z tzv. kategorie A, tedy film komerční, s poměrně hvězdným obsazením, uměleckými ambicemi, možná ne i zcela nejlevnější, ale prostě tohle vše zmíněné tu naprosto přestalo hrát roli, neboť něco tak mizerného jsem v této produkci jednoduše neviděl. Neskutečně dlouhatánské dvě hodiny filmového průseru, nudy, promrhání času, děsivý zážitek, hnus, odpor, opovržení, ale nejvíce ze všeho nepochopení, ze kterého to ostatní pak zřejmě nejspíš pramení. Já totiž absolutně od začátku do konce nedokázal vstřebat, co tím autorka, tedy režisérka a scénáristka v jedné osobě, nějaká Dee Rees, chtěla vlastně sdělit. Vůbec jsem nedokázal zachytit jakýkoliv smysluplnější vývoj děje, nějakou dějovou kostru, podstatu toho příběhu, jakou to mělo mít jako pointu, já tam viděl jen spoustu podivně jednajících postav, vyluzující z úst zcela nesouvíjející dialogy, chvílemi i dokonce monology, různě se vyskytující chvíli tu, najednou jinde, no maglajs jako kráva, kdy jsem už po hodince sledování toho paskvilu pomalu ani netušil své jméno. O zápletce tudíž nemám příliš co psát, ta tu pro mě zkrátka neexistuje, napětí a emoce to samé, atmosféra a styl zpracování tu pak sice cítit byly, ale působily naprosto nevýrazně, a co se obsazení týče, to byla další podpásovka, neboť všichni zúčastnění si hromadně vybrali nejslabší chvíle ve své kariéře, kdy si Anne Hathaway zřejmě myslela, že když se nenalíčí a nechá si jakože uříznout jednu kozu, tak získá minimálně nominaci na zlatého plešouna, ovšem její dvouhodinový ubrečený a usmrkaný zoufalý ksicht spíš budil děs a lítost, než nějaké ocenění jejího výkonu, Ben Affleck zas odehrál bez diskuze svou totálně nejzbytečnější roli a navíc doufám, že na sobě co nejrychleji zamaká, neboť tu má špekáček tak minimálně o dvacet kilo k dobru a ani na něj už nebyl zrovna příjemný pohled a Willem Dafoe přehrává sice často a rád, ale i on se tu rozhodl podpořit své kolegy v podprůměrných výkonech a přehrává tak ještě o dost více, než kdy jindy. A jelikož pozitiva se zde zkrátka nevyskytují, nemám tak skutečně na vybranou, dát tomu nejryzejší Odpad!, protože se prostě jedná o vážně gigantickou, zoufalou a zbytečnou sračku!!! (12.04.2020)

Willem Dafoe lahodný ako vždy, Anne sa snažila hrať, takže jej nič nevytýkam. S Benom je niečo zle, mal by sa dať rýchlo dokopy. Celkovo by film mal potenciál, ale bolo to hrozne zle natočené a plané. Dosť dlhú dobu to pôsobilo iba ako náhodné vety zasadené do obrazu. Potom to síce nabralo nejaký dej a význam, ale bolo to všetko také chaotické, že som iba sčasti pochopil, o čo tam ide. Ale vďaka tomu chaotickému rozprávaniu príbehu som bol na konci aspoň prekvapený. 5/10. (24.02.2020)

Nějak si nemůžu srovnat v hlavě o čem to vlastně celé bylo. Chvilku se to tváří jako klasický novinářský thriller, ve kterém se mladá žurnalistka snaží odhalit paseku, kterou Státy ve Střední Americe napáchaly, aby z ní byla za chvilku obchodnice se zbraněmi zastupující indisponovaného otce. A do toho řeší vztahy s dcerkou a prostor tu dostane i rakovina prsu, což jsou věci hrající tu naprosto bezvýznamnou roli. A zmatený scénář režisérce zjevně nestačil, tak to vše okořenila předlouhými nezáživnými dialogy, které snad i něco vysvětlily, ale mě bohužel dělalo obrovské potíže je vnímat. Jediným pozitivem filmu jen Anne Hathaway, která mě jednoduše baví a byla by schopna film utáhnout i sama, ale tady prostě nebylo nic, co by se táhnout dalo. 25% (02.03.2020)

Její tatík byl vždycky poděs, dcerka měla smysl pro dobrodružství a coby novinářka s morálními hodnotami procestovala na počátku 80. let minulého století mnoho nebezpečných míst Střední Ameriky. Přinášela zprávy ze Salvadoru, Kostariky, Hondurasu nebo Nikaraguy, chudých států, mezi kterými často panovalo značné napětí. S filmem a jeho napětím je to podstatně slabší. A naneštěstí se bude nakonec hlavně mluvit než střílet. Reportérka tak nějak musí po matčině smrti a otcových zdravotních trablech převzít jeho kšefty. A začne fušovat do prodeje samopalů a nášlapných min. A řešit řadu dalších „potíží“. Motivace postav šla mimo mě, celé se to tvářilo zatraceně naléhavě a sofistikovaně, dialogy uspávaly a režisérka Dee Rees vlastně už minule (Mudbound) naznačovala něco ve stylu „točíme důležité téma, dejte nám ceny.“ Mnohé scény bych zhutnil, jiné úplně vynechal. Na emoce zapomeňte. Místy jsem se nechytal. Anne Hathaway se snaží. Asi jako jediná. (26.02.2020)

Nedokoukám to, ve třetině to vzdávám. Nevidím to na odpad!, ale byl bych ošklivej. Je to téma pro fajnšmekry- 40 let zpátky do války v Nikaragui, z pohledu vyjadřovacích prostředků je to těžká intelektuálština, na všechno je tady spousta času- dialogy dlouhý jako písnička a nejen v nich je hromada balastu, bez kterýho by se to v pohodě obešlo. Dám si něco svižnějšího, život je krátkej. (22.05.2021)