Hodinářův učeň

Trefit se do vkusu diváků se štědrovečerní televizní pohádkou je pokaždé zatraceně náročnou misí. Troufám si tvrdit, že nemají moc rádi experimenty, raději něco tradičnějšího a laskavého. Hodinářův učeň zkouší jít kapku jinou cestou. Máme tu osiřelého kluka, jeho milou, jejího lakotného otce, tři sudičky a mnoho dalších postav, které hlavní hrdina potkává na dobrodružné výpravě za hodinkami, které umí varovat před smrtí. Pokud je hamižnému hodináři nedonese, žádná svatba nebude. Potěší kostýmy i výběr přírodních scenérií, pobaví Viktor Preiss, který je pokaždé sázkou na jistotu. Nejvíc pozornosti ale strhává záměrně zošklivená Jana Plodková, která je mile ulítlá a shrbeně pobíhá ze scény do scény. (27.12.2020)

Hodinářův účeň je nejlepší fantasy pohádkou letošních vánočních premiér na České televizi. Originální nápad, perfektně zvolení herci a neméně dobrá hudba, která mi svojí atmosférou připomínala, pro mě velice oblíbeného, Třetího prince. Navíc si tu herecky neskutečně vyhrála Jana Plodková. Mám jí už dlouho rád, ale tady ta její role sudičky, to je asi to nejlepší, co jsem od ní zatím viděl. Byla hrozná radost na ní koukat...navíc z ní šel i strach a to je přesně podle mě to, co bylo potřeba, aby Hodinářův učeň byl tak zajímavý. Aby z této pohádky šel taky tak trošku strach. Tady se to prostě jednoznačně povedlo. Michal Balcar, pro mě neznámá tvář, také výborná volba. Další dvě sudičky v podobě Jardy Plesla a Václava Neužila také na výbornou. Nejlepší momenty asi v hospodě s Mirkem Krobotem, tam jsem nechtěl, aby to končilo, protože přesně tyhle mezipříběhy dělají dobré fantasy. Tuto pohádku si příští Vánoce určitě moc rád zopakuji….2021: tak na podruhé shlédnutí přidávám pátou hvězdu! A děkuji za skvělý film! (28.12.2020)

Od českých pohádek moc neočekávám. O to příjemněji mě Hodinářův učeň překvapil. Tvůrci sami po projekci připustili, že kdyby měli víc času a peněz, mohli by být přinejmenším triky dotaženější (nepřesvědčivě digitální hmyz nám na druhou stranu hned zkraje dává najevo, že se nacházíme v neskutečném pohádkovém světě). Filmu by prospělo také dramaturgické pročištění, aby nebyl tolik upovídaný a doslovný (i na film pro dětí příliš), měl větší spád a neprodělával tolik tonálních proměn (mezi fraškou a melodramatem, s hororovými scénami jako z Morgiany, ze které jedna klíčová scéna cituje, a jednou muzikální vsuvkou). Po doladění těchto nedostatků by šlo o jeden z nejlepších porevolučních příspěvků k pohádkovému žánru. Také ve stávající podobě jde ale o dostatečně přesvědčivý důkaz, že u nás lze natočit pohádku bez pitvoření, ostentativních genderových stereotypů a rezignace na větší myšlenkovou hloubku (a morální poselství, týkající se v tomto případě zejména chamtivosti a strachu z jiného) a propracovanější filmovou řeč (dynamizace vyprávění střihovými sekvencemi, nikoliv nahodile rozzáběrování, různý vizuální styl pro jednotlivé postavy - světlem zalité záběry s Laurou vs. Urbanovo kráčení krajinou po vzoru romantických básníků, vtipné vizuální citace z jiných filmů - krom Morgiany taky dům s očima z Tatiho Mého strýčka). A Jana Plodková v roli zlé sudičky přehrává tak nádherně, že doufám v její spin-off (po vzoru Zloby s Angelinou Jolie). 70% (13.08.2019)

Já si uvědomil, že na pohádce jsem od mých ranných dětských let nebyl a přitom, když o vánocích čumím na pohádku a je dobrá, odcházím spokojen. Když jsem se koukl na casting Hodinářova učně, říkal jsem, jo to by mohlo vyjít a vzal jsem buchty, ruksak na záda a místo do světa za princeznou jsem se vydal do kina za pohádkou. Musím říct, že jsem se po skončení projekce za svou výpravu pochválil, sice jsem nedostal ani půl království, ani princeznu za ženu, ale zato jsem dostal skvěle odsejpající, zábavnou, nevulgární pohádku se kterou bych jako rodič určitě pro svou ratolest neměl nejmenší problém. Dobro ani zlo tady nějak vyhrocený, spíš i ty pohádkovější postavy z obou stran občas udělají něco co jim úplně nevyjde a mají i přes své čarovné schopnosti blízko k nám lidem. U pohádek si vždy cením toho, že i když tuším jak asi pohádka dopadne, dokáže mou pozornost udržet až do konce a ještě mě přinutí fandit dobru, protože občas se najdou tak příšerné pohádky a hrozně napsaný kladný postavy a bytosti, že radši fandím zlu, Hodinářův učeň naštěstí není ten případ. Hlavní hvězdou je tady Jani Plodková její zlá sudička mě neskutečně bavila, krásná kombinace zloby a roztomilosti resp. zábavnosti, další dobrou roli si seknul Viktor Preiss, který je tady pro mě absolutní záporák a přesně ten typ člověka - zákeřnýho hajzla. Kluci z Dejvickýho divadla, svoje sudičky taky nemohli trefit líp a zejména Vaška Neužila začínám mít čím dál tím víc radši. Je fajn, mít v bijáku zase pohádku na kterou se nemusí bát rodiče vzít své děti že jim způsobí trauma. Jo a je tam hodně motýle, pane premiére. (12.08.2019)

Spíše pohádkový příběh s prvky fantasy než čistokrevná pohádka. Vizuální ambice odpovídající požadavkům kinosálů, hudební podkres čerpající se Zimmerova oblíbeného tikotu i snahu jít nevyšlapanou žánrovou cestou posledních let nutno ocenit, nicméně pro trvanlivost v čase tomu chybělo potřebné kouzlo a důvtip. Dobří duchové Neužil a Plesl možná byli vtipní, ale u jiného klienta a v jiném filmu, Plodková jako kombinace Gluma a pacienta, co podepsal revers doktoru Nešporovi, byla povětšinou mimo vymezený rámec. Nakonec se o humor musel postarat v Tenetu uvězněný krčmář Krobot.. (28.12.2020)