Yesterday

Danny Boyle je nepochybně jeden z nejzajímavějších režisérů současnosti. Naopak Richarda Curtise v osobním žebříčku tak vysoko nemám (scénář hodně připomíná About Time s první rolí Margot Robbie, jeho nejlepší film) a proto je i možná důvod, proč jsem se o film blíže nezajímal a skoro na něj ani nešel do kina. Což by byla obrovská chyba, protože jednak v kinech ubývá klasických romantických komedií (ačkoliv zde ta romantická linka není tak nosná) a hudebních filmů není nikdy dost...a druhak hodně žeru Beatles (nejsem fanatik, co zná všechny písničky zpaměti, ale naposlouchané je mám), což je zároveň jedna ze dvou menších výtek tohoto feel good filmu. Šedesátník Boyle pořád natáčí dravě jako čerstvý absolvent filmové školy, Lily James je stále neuvěřitelně roztomilá, Himesh "Raj Koothrappali" Patel patřičný sympaťák a Kate McKinnon stále nesympatická kráva (sem se ale její zuřivost přirozeně hodí). Trošku mě ale mrzelo, že slavný režisér nespočtu hitů ve vší té neotřelosti právě v té romantické lince patřičně nedupne na plyn a nenechá nás pořádně dopřát a užít si notoricky známé hity rodáků z Liverpoolu. Vždy jakmile začne písničkář Jack hrát, někdo zazvoní, bouchne dveřmi...jakmile konečně přichází naděje na velkolepý koncert (Live Aid z Bohemian Rhapsody to vytěžil na maximum), zazní několik zkrácených písniček a jde se domů. Dle mého obrovská chyba, když už tu licenci na všechny hity mám. Nic to však nemění na faktu, že Yesterday (asi nejlepší cover) JE nejlepším feel good filmem, na který lze o prázdninách zajít do letňáku. (30.06.2019)

I tentokrát se ocitáme pod tíhou vřelosti a pozitivity, ale něco tomu chybí. V žádném případě neříkám, že by byl Danny Boyle špatný režisér, ale možná měl mnou milovaný autor Richard Curtis usednout i na režisérskou stoličku. V naprosto jedinečné Lásce nebeské jsme byli svědky metody pokusů a omylů. U Lásky čas přidal Curtis fantaskní prvek cestování v čase. Zafungovalo to. I tady si pomohl fantaskním prvkem. Příjemně plynoucí romantika z britských ostrovů (vážně miluju ten jazyk) dorazila znovu, má to ale několik zdvižených ukazováků. Curtisův humor naštěstí není primitivní, ale tentokrát je ho zoufale málo. Našemu hrdinovi se nedaří prorazit, svého muzikantského snu se začíná pomalu vzdávat, ač ho kupředu žene holka pro všechno, mimo jiné i jeho „manažerka“ s tváří sličné Lily James. Pomůže, že nikdo netuší, že někdy existovala jedna z největších hudebních legend: The Beatles. Notoricky známé skladby prostě nikdo nezná. Stačil dvanáctivteřinový celosvětový výpadek proudu. Texty písniček slavné čtveřice z Liverpoolu mu dokonale změní život, jenže zářná kariéra písničkářského génia úplně nepasuje s láskou z malého městečka. Jenže je to kariéra postavená na lži. Zda je obyčejným zlodějem, mu proudí v hlavě po celou dobu, ale na dřeň s myšlenkou „krádeže slávy“ nepracujeme. Do hloubky nejdeme ani s tím, co má blackout společného s kolektivní společenskou pamětí. I v případě rýpání si do hudebního průmyslu šlo víc přitlačit na pilu. A konečně vývoj ústředního vztahu nemá takovou gradaci, jakou bych si přál. Curtis prostě zapomíná na skutečně bolavé momenty a nepřináší ani hořké otázky. Čelí jen „nějakým“ rozhodnutím, která se stejně obratem vyřeší. No, není toho (těch výtek) úplně málo. Rukopis režiséra Dannyho Boylea je vidět v momentech, které umožňují hravost, debutující Himesh Patel je fajn, poraženecká pokora Eda Sheerana rovněž. Přál bych si každopádně větší dynamiku, nějaký zásadní moment i výraznější tečku. A bohužel (u Curtise to zamrzí dvojnásob) i opravdové emoce. Tři až čtyři hvězdy!! (27.06.2019)

// Písničkovej potenciál nevyužitej, scénář recykluje jedno klišé za druhým a hlavní postava je navíc docela nesympatickej idiot, kdo by sakra odmítal Lily James? Největším zklamáním je ale pro mě Danny Boyle. Nemám nic proti tomu, když svůj rukopis upozadí ve jménu fantastických herců a scénáře jako ve Stevu Jobsovi, ale tady nebylo nic, a Boyle přesto zůstal totálně nevýraznej. Kdyby to točil nějakej no-name režisér, vlastně bych nepoznal rozdíl. A to je aspoň za mě teda velký zklamání. Komediální průměr jsem od takových tvůrců jednoduše nečekal. Ed byl ale cool, Kate McKinnon si to taky vychutnala a na konci se to aspoň chytí těch správných hodnot a hned je líp. Ještě kdyby nevystřihli Anu de Armas a zvážil bych tu sedmičku, takhle pouze za 6/10. (26.06.2019)

Velice zajímavý nápad (svět zapomněl na Beatles a pamatuje si na ně pouze mladý, neúspěšný muzikant) a jako vždy svižné zpracování jsou hlavní devizou tohoto příjemného filmu se sympatickým obsazením a inovativním přednesem známých songů legendárních Beatles. Tempo filmu je sice dost střídavé, ale nic to nemění na faktu, že se na film krásně kouká (a poslouchá) a dokáže pobavit i dojmout. (17.12.2019)

„Skvělá kytara vyžaduje skvělou píseň.“ Co dokážou udělat jeden takový výpadek a srážka…Původně jsem se chtěl podívat hlavně proto, že k tomu Richard Curtis napsal svůj nový scénář. Čekal jsem možná něco víc komediálního, přesto jsem se bavil. Yesterday je romantická pohodovka se sem tam nějakým podařeným drobným vtípkem, narážkou, pomrkáváním po divákovi, a hlavně moc příjemnou atmosférou. A samozřejmě chytlavou hudbou. A přestože nejsem fanouškem „bloody“ Sheerana, dokázal se tu docela vtipně shodit. Zápletka je možná až primitivně jednoduchá, ale…vlastně proč ne, když tak dobře funguje? Pravda, nad zákonitostmi světa „po“ člověk nesmí moc přemýšlet, protože by narazil na celou řadu trhlin a otazníků (nemluvě o následcích „proslovu“ atd.). Ale když se nad tím dokážete povznést, můžete si tuhle milou jednohubku v klidu užít. Za mě slabší 4*. „Deset let jste byl naprosto neúspěšný.“ - „Jo.“ - „A asi před měsícem bychom vás nazvali totálním selháním.“ - „No, tak bych to úplně neřekl, ale...“ - „Řekli bychom to.“ (17.05.2020)