Ženy v běhu

Veskze souhlasím s Filovou kritikou stran odtrženosti filmu od reality i toho, jak vykresluje jednotlivé postavy (skutečně mi přišlo zarážející, co všechno si nechá Marcela od Karla a synů líbit, a přesto jediné, po čem touží, je stát se jeho manželkou, aby její život konečně dostal v manželství smysl, což jsem chápal u filmů z 40.-50. let, ale u komedie z r. 2019 mě to dost překvapuje), navíc mě tam příšerně iritoval děsivě špatný herecký nevýkon Terezy Kostkové, která je ideálním příkladem jablka, které dopadlo daleko od stromu (to kdyby někdo náhodou čekal, že dcera slavného herce musí být automaticky také dobrou herečkou - ne, fakt nemusí) a která by se měla už navždy věnovat moderování StarDance a podobných píčovin a necpat se mezi skutečné herce (nemluvě o tom, že Vetchý mi zde pro roli jejího partnera s jejich věkovým rozdílem 14 let přišel dost starý), a korunu tomu všem nasazuje ten obludný song "Když nemůžeš, tak přidej" od Mirai, který vždycky když slyším, tak mám chuť si vystřelit mozek z hlavy. Také lze konstatovat, že děj je strašně předvídatelný, a mnoho věcí jsem odtušil dopředu. Na druhou stranu je zde velmi dobrá Jenovéfa Boková, místy je to docela vtipné, a především mě zde vyloženě okouzlila Hofmannova filmová dcera - Michaela Sodomková. Ta maličká je velmi roztomilá, a pokud zůstane u hraní, prorokuji jí zářnou budoucnost. Takže už jenom kvůli ní ten film prostě nemůžu vzít na hůl a jsem k němu nakonec výrazně velkorysejší, než bych sám čekal. (11.07.2021)

Nechal jsem se zřejmě zlákat davem a po všech těch kladných ovacích, vyzdvihující Ženy v běhu, od mých kamarádů, i podle zdejšího hodnocení, nenaplnil tenhle český snímek zcela mé očekávání. Jsem rád, že to není žádný, opětovný český bizár. Koukat se na to dalo, místy to bylo pro mne i vtipné. Jsem rád, že jsem se zbavil obávané reakce u českých filmů, kdy mi je mnohdy až trapně za samotné herce. Ženy v běhu jsou nadprůměrnou komedií, která neurazí, ale ani nenadchne. (15.11.2019)

Jindra už to nedal. Zasvištěl si sice ve sporťáku, hupsnul s padákem nebo si nechal manželčino jméno vytetovat na rameno, ale splnění dalšího cíle – zaběhnout maraton – už nestihl. Milující vdova s urnou na zádech v batohu se rozhodne uctít jeho památku tak, že maraton uběhne za něj. Respektive k tomu zlanaří jejich tři dcery (všechny tři solidně zahrané) a více než čtyřicetikilometrovou vzdálenost si rozdělí. Námět solidní, proč ne? Jen je to všechno komplet průhledné a předvídatelné. Do třicáté minuty divák prakticky všechno odhadne. Vedle postupného přicházení běhu na chuť se vše točí okolo toho, že ani jedna ze tří dcer nemá manžela/partnera a všechny by ho chtěly. A každá má jinou startovací čáru. Celé je to sázka na jistotu. Co diváka krapet vytrhne a potěší, je rodina Terezy Kostkové, kdy nejmladší syn naivně přebírá obraty starších „někoho přeříznout“ nebo „ona to nedostala“, což vyvolává úsměvné momenty, a zejména pak přesný (snad jednou manžel) Ondřej Vetchý, který se vysmívá kondici své partnerky. Pánové jsou tady obecně za neschopné a sexistické idioty, případně bručouny, což je případ jinak solidního Martina Hofmanna, který je do téhle melodramatické limonády rovněž natlačen. To Tomáš Hoffman produkoval všechny ty lidičky v pokušení a v naději, se scénáristou Martinem Horským spolupracoval na své prvotině (Bezva ženská na krku) a nyní byl i u Horského režijního debutu a dál cílí na žánr oddechové romance v řemeslně jistém podání. Každému v humoru sedne něco jiného, což je naprosto v pořádku, stejně jako v případě herců, kdy si každý zase najde toho svého favorita. Stokrát použitý námět nepřekvapí, kromě herců nicméně oceňuji i tempo, které nemá moc hluchých míst. A hlavně tam není tolik „té naší“ pověstné křeče. Třemi hvězdami tuzemské snímky „oceňuji“, když ze vší té nesoudnosti nejsem naštvaný, tady půjdu ještě výš. (14.10.2019)

Do krásného prostředí Vyšehradu byl zasazen ladný běh čtyř půvabných představitelek Kovářových (Věra, Marcela, Bára, Kateřina). Příběh filmu je lidský, příjemný a odpočinkový. Přesto ne nudný. Postava Ondřeje Vetchého mi připomínala Jirku Luňáka z Okresního přeboru, postava Martina Hofmanna zase Luďana Říhu z Mostu!. U Vladimíra Polívky podobně jako u jeho sestry Anny platí, že jablko nepadá daleko od stromu. (03.03.2019)

Dalo by se říct, že na jednu stranu tenhle film ženy vybízí k sebedůvěře a oslavuje sílu, která může vzniknout, když se ženy spojí. Na druhou stranu ale ženy zobrazuje jako jednoduché živočichy, kteří mají v životě jeden jediný cíl - najít si chlapa a všemi možnými prostředky ho přinutit, aby jim nasadil prsten. Nejsem si jistá, jestli tím chtěl Martin poukázat na tohle smutné nastavení společnosti nebo má za to, že to takhle prostě na světě chodí. Každopádně se mu nějak podařilo najít v tom rovnováhu a nastavit příjemně bojovnou atmosféru, která diváky skoro až vybízela k tomu, aby se zvedli a začali běhat. Zkrátka, holky mě moc bavily a Ondra blbce taky zahrál dobře. Příště půjdu zas. 4* (22.02.2019)