Dunkerk

Počítejte s tím, že Dunkerk je typ válečného filmu, který jste v životě neviděli. Třeba už jen tím, že ze 106ti celkových minut stopáže je 106 minut filmu spjatých s hudbou Hanse Zimmera, který sice nezaujme po melodické stránce nebo nějakým výrazným melodickým motivem, nicméně dokáže rozpumpovat krev v žilách neuvěřitelným napětím, které neustane ani v momentě, kdy Vám na plátně naběhnou závěrečné titulky. Tak dobře spojený hraný obraz s hudbou jsem pravděpodobně ještě nezažil a musím říct, že i když se nejedná o nejlepší Nolanův film, tak pořád se jedná o zážitek, který si z paměti jen tak nevymažu. Také ale nesmím zapomenout ocenit skutečnost, že pan režisér pojal film sérií malých příběhů obyčejných, ale i neobyčejných lidí. Každá postava tu má svůj smysl a i když toho například Tom Hardy na plátně moc neřekne, tak závěr Vás přesvědčí, že jeho herecký výkon byl jednoznačný. Stejně tak se mi hodně líbily postavy, které hrál Mark Rylance, Kenneth Branagh a hlavně Harry Styles, který mě svým prvním hereckým výkonem totálně odboural. A přiznám se, že ještě víc jsem byl v šoku, když jsem zjistil, že se vlastně jedná o zpěváka One Direction. Jak velké koule je potřeba k tomu, aby si světově uznávaný režisér, pro jednu z hlavních rolí ve svém nejnovějším filmu, zvolil kluka, který je ve světě znám otravným boybandem, ve kterém hraje, ale nulovými hereckými zkušenostmi? Podle mě hodně velké, jenže takový prostě Christopher Nolan je a musím říct, že je radost žít v době, kdy točí tak skvostné filmy. (11.08.2017)

Nevím, možná jsem divná, ale jako jediná jsem se po skončení filmu nezvedla a do konce závěrečných titulků jsem v zajetí soundtrackového kouzla, zbyla v sále jen já a dva uvaděči, kteří trpělivě čekali, až se teda konečně odporoučí i má maličkost. Odejít dřív by mi přišlo jako hřích, jako neúcta k tomu všemu, co jsem právě zažila. Rozechvělá, se slzami na krajíčku, jsem se právě vrátila z válečného obklíčení, kde jsem byla spolu s ostatními vojáky jako predátorem zahnaná myš do kouta. Topila jsem se, hořela jsem, rozčísla jsem vlny moře pádem a nebo se snažila vyhnout kulkám ... Unavená a zničená jsem se dočkala vysvobození. Nic podobného jsem ještě neviděla. Žádný film si mě svou syrovostí, svou věrností příběhu ještě do sebe tak nevtáhl. Po všech stránkách mistrovské dílo hodné nejvyšších poct. (30.07.2017)

Evakuace vám nevyhraje válku, ale někdy může být vítězstvím.. Nolanova promyšlená hra s linearitou a Zimmerův neutuchající zvuko-hudební doprovod z toho udělaly bloudění v kruhu pekelném. V kruhu, ze kterého se nelze jen tak vymanit. Úplně cítíte ten stres, bezmoc a zrychlené vnímání reality spojené s úzkostí. Pure cinema, filthy war, Dunkirk spirit.. (26.07.2017)

Emocionálně mě to minulo. Ale fakt úplně, prožitek na nule. Za mě tedy Dunkirk hezky vypadá, ale tím to začíná i končí. Svým způsobem mě fascinuje, že Nolan, který byl vždy lepší vypravěč příběhů než realizátor akčních scén, si jako svůj nový film vybral bezdějovou rekonstrukci jedné víceméně akční scény. Prostě dal filmový tvar jedné historické události, což mi ve vztahu k jeho chladnému přístupu nestačí. Natočil sice netypický válečný film - bez Němců, takřka bez dialogů, střídaje tři různě dlouhé časové roviny ... výsledek je pro mě ale nijaký. Vůbec mi totiž nepřišlo, že by se ty navzájem prolínající děje nějak podporovaly. Že by prostříhávání mezi těmi rovinami mělo nějaký posilující účinek. Což se např. právě v gradujícím finále Inception dělo na sto procent. Zde z toho byl jen a pouze chaos, v němž navíc imho sem tam dost divně chybí ne úplně nepodstatné kusy děje (linie molo - rozhovor velitelů, v době kdy jsou dva kluci ukrytí dole v molu, že u mola teď hlavně nesmí ztroskotat žádná další loď ... a šup, v další chronologicky navazující scéně už se tam nějaká další loď potápí? Jak se tam dostala? Snažili se na ni ti kluci dostat? Kolik času mezitím uběhlo? Nebo to byla ta loď, co ve scéně předtím odplouvala?). A pokud to časově do sebe na konci jakž takž zapadne (byť z toho - alespoň pro mě - ve výsledku nic není, žádná katarze, žádné uspokojení), z hlediska prostorové orientace je pár scén čistý bordel. Patos v závěru mě vzhledem k dosavadnímu průběhu taky nemile překvapil. Koncept super, provedení subjektivně bez účinku. (25.07.2017)

Nolan mě zase dostal. Dunkerk není jen další obyčejný válečný film, pro mě naprosto geniálně promyšlené dílo. Nolan na to vůbec nejde přes postavy, o žádné se nedozvíme prakticky nic a vážně jsem byla velice překvapená, jak moc může tento přístup fungovat, jenže on to prostě dokázal. Nolan to neskutečné do diváka šije od první minuty a nedá mu vydechnout ani na minutu. Celý film se odehrává ve třech příběhových liniích a ten moment, ten MOMENT, kdy se protnou, bylo pro mě to WOW, které mě posadilo na zadek, a já si znovu uvědomila Nolanovu genialitu. Dunkerk je navíc ten film, který v divákovi roste, dva dny od zhlédnutí a já si stále uvědomuji další a další věcí ukryté ve filmu. Vím, že tento film uvidím v kině minimálně ještě jednou a už teď se nemůžu dočkat. (26.07.2017)