Black Mirror: Bandersnatch

Black Mirror Bandersnatch je interaktivní film, kdy v určitých rozhodnutích jednáte za hlavního hrdinu vy, pomocí klávesnice. Jemu se poté podle toho, co vyberete, mění psychická stránka a celé jeho chování. Začínáte od malých nepodstatných věcí, jako je výběr vloček ke snídani nebo jakou hudbu si pustit na cestě autobusem. Příběh postupně graduje a může to dojít tak daleko, že si hrdina uvědomí, že je někým ovládán. To teprve začíná sranda, protože rozhodovat se, jestli má před svojí psycholožkou vyskočit z okna, nebo jí zmlátit pomocí karate kopů, nemá ve filmu obdoby. Vaše rozhodování je ovlivňováno cestováním časem, při kterém postupně získáváte informace potřebné pro další postup v ději, který pomáháte vytvářet. Takže jestli do teď nemáte Netflix, založte si účet, protože tahle interakce jinde fungovat nebude … 8/10 (28.12.2018)

Když váš život ovládá Netflix, můžete dělat i dost šílené a/nebo amorální věci, které by vám v běžném životě byly proti srsti. Chápu paralelu divák-hlavní postava, kdy jsou oba pouze loutkou vyšší entity zvané Netflix (ať už je to nějaká hra, cizí planeta či mimozemská forma života), která řídí jejich životy, třebaže jim dává zdánlivý pocit svobody a vlastní volby. Chápu také fakt, že tvůrci mají vytvořený určitý příběh a konkrétní dramatický oblouk, jenž má vyvolat určitou emocionální reakci, takže vás „nenápadně“ vedou k jednomu z očekávaných konců. Přesto se však musím ptát – nebylo by v rámci prozkoumávání možností média a narativních principů, k čemuž samotná futuristická premisa Black Mirror více než vybízí, lepší umožnit divákovi rozbít příběh natolik (ať už záměrně, či nikoliv), že by skončil s pátou vedlejší postavou na dovolené v Burkině Faso, třebaže bez jakékoli původně zamýšlené katarze? Podobně (blbě) jako Bandersnatch to totiž už řadu let dělají/dělali například David Cage nebo Telltale Games (a mnozí další dávno, dávno před nimi). (29.12.2018)

Iluze volby. Přesně jak Stephan popsal ve svém "happy endingu", kdy dal hráči na výběr z možností, ale stejně konec určoval on. Stejný postup je uplatněn v tomto filmu. Interaktivní film tohoto typu je tedy naprosto zbytečný - žádná volba ve skutečnosti volbou není. Otázka zní, jestli tvůrci chtěli, aby toto divákovi došlo? Pokud ano, tak tento díl nádherně ukazuje, jak se nemají dělat interaktivní filmy a pokud ne, tak se jedná o nedotaženou hloupost. (04.01.2019)

Sú dve možnosti ako sa na túto časť pozerať. Buď ste z neschopnosti urobiť skutočné rozhodnutie ovplyvňujúce príbeh nasratí, alebo to beriete ako úspešne splnený zámer tvorcov. Ja som sa snažil do hodnotenia zahrnúť fakt, že znechutiť divákovi príbeh neustálým vracaním sa k odpovediam, ktoré jednoducho skôr či neskôr musíš zvoliť a to aj napriek tomu, že som bol osobne od polovice nasratý jak pes_______________Zámer sa im však vydaril dokonale. Rovnako ako hlavná postava, aj divák má pocit, že ho niečo ovláda a núti ho robiť to čo nechce a možnosť slobodnej voľby je len "na oko". Trojitá determinácia v jednom. Problém je však v samotnom príbehu. Forma jasne vyhráva nad obsahom a tak ku koncu človek ani nemá pocit, že videl niečo zaujímavé a to aj napriek relatívne inovatívnemu spôsobu narácie. V podstate v celej epizóde sú len tri veľké rozhodnutia, ktoré dej ovplyvnia zásadnejšie. To mi jednak na 90 minútový "film" príde málo, navyše samotný dej nie je vďaka nim o nič zaujímavejší. Polovica rozhodnutí nemá na samotný priebeh žiadny väčší efekt_________________Je to ako vybrať si medzi neuspokojivým dejom a dať tomu 3 hviezdičky, alebo sa tváriť, že to je všetko zámer tvorcov v snahe vytvoriť v divákovi ilúziu, že o ničom skutočne nerozhoduje a šupnúť tomu 5 hviezd. Zvolím teda zlatú strednú cestu u tejto trochu prehypovanej časti__________________White Christmas ostáva aj naďalej najlepšia časť čo do formy, tak aj obsahu_____________________A len taká malá trivia. S týmto typom filmu v ktorom si volíš ako bude dej pokračovať prišli už v šesdesiatych rokoch v Československu. U nás sa to moc neujalo no Američania plánovali odkúpiť práva na vyrábanie vlastných filmov takéhoto typu. K ničomu však nedošlo nakoľko republiku v 68-om obsadili. Bohvie ako by to bolo keby keby.... (12.01.2019)

zatím sem viděl jen neinteraktivní verzi a přiznávám,že sem část vůbec nepobral...teď se chystám na tu interaktivní a třeba to bude o něco menší mindfuck...70% edit : interaktivní verze dává v tomhle případě mnohem větší smysl.Ne,že by to bylo samospásné,jelikož se divák díky některým rozhodnutím dostane do smyčky a seriál ho tak díky tomu dotlačí k rozhodnutí které sám chce,ale jako celek je Bandersnatch v téhle verzi nejen pochopitelnější,ale hlavně mnohem intenzivnější zážitek.I když jsem rád,že jsem viděl obě verze abych měl srovnání,musím uznat,že ta neinteraktivní kterou netflix nějak sestříhal (nutno podotknout že místy opravdu divně) je zhola zbytečná...interaktivní 85% (27.01.2019)