Black Mirror: Bandersnatch

Není tajemstvím, že mám rád CYOA knihy a zejména počítačové hry s podobnými mechanikami - Mass Effect, Life is Strange, Stanley Parable, Walking Dead, Late Shift, atd. Tohle dílo mě ze začátku však ničím nelákalo - poslední řada BM mě nudila a z osobností a vzhledu ústředních dvou postav (Stefan a Colin) jsem také moc unešen nebyl (ačkoliv je nutno uznat, že v dané době moc jiných archetypů programátorů asi nebylo). Dílo to však bylo podařené - cesty se krásně větvily a konce byly uspokojivé nejenom co do ztvárnění, ale i do způsobu jak se k nim dostat. Nejhorší na celé záležitosti tak byla hlavně nemožnost uložit si pozici v ději nebo již viděné scény přeskočit. Osobně doufám, že se Netflix konceptu nezbaví a bude ho prozkoumávat dále, méně jako meta komentář a více blíže skutečným příběhům. Když nic jiného, tak je to vynikající způsob, jak zamést s piráty. (04.06.2019)

Bol som skeptický ku konceptu a najmä k tomu overkillu rozhodnutí, ktoré robí divák za hrdinu (začína to výberom cereálií), ale nakoniec to fungovalo a to najmä vďaka skvelo vystupňovanej paranoji a šialenstvu, ktorému hlavný hrdina podlieha. Aj tak si ale myslím, že ako štandardný film by to mohlo byť ešte lepšie. (21.12.2022)

Jediné, čo v tomto príbehu oceňujem, je tá toľkokrát spomínaná interaktivita. Určite musí to byť skvelý pocit mať akože dej vo svojich vlastných rukách. Hoci som nezažil túto verziu, je to veľký krok vpred. Hodnotím však v rámci deja a pútavosti. Tá absurdita ktorú Black Mirror bežne nosí tu bola zachovaná, nebol to však jeden z najlepších príbehov série. A ako som sa vlastne dozvedel, celkovo dej divák i tak nemôže ovplyvniť, pretože to smeruje k jednému a tomu istému koncu. Film je v jednej slučke s rovnakým záverom, v tom sa stráca jeho čaro. (05.01.2019)

Když váš život ovládá Netflix, můžete dělat i dost šílené a/nebo amorální věci, které by vám v běžném životě byly proti srsti. Chápu paralelu divák-hlavní postava, kdy jsou oba pouze loutkou vyšší entity zvané Netflix (ať už je to nějaká hra, cizí planeta či mimozemská forma života), která řídí jejich životy, třebaže jim dává zdánlivý pocit svobody a vlastní volby. Chápu také fakt, že tvůrci mají vytvořený určitý příběh a konkrétní dramatický oblouk, jenž má vyvolat určitou emocionální reakci, takže vás „nenápadně“ vedou k jednomu z očekávaných konců. Přesto se však musím ptát – nebylo by v rámci prozkoumávání možností média a narativních principů, k čemuž samotná futuristická premisa Black Mirror více než vybízí, lepší umožnit divákovi rozbít příběh natolik (ať už záměrně, či nikoliv), že by skončil s pátou vedlejší postavou na dovolené v Burkině Faso, třebaže bez jakékoli původně zamýšlené katarze? Podobně (blbě) jako Bandersnatch to totiž už řadu let dělají/dělali například David Cage nebo Telltale Games (a mnozí další dávno, dávno před nimi). (29.12.2018)

Pro formu trochu zadupanej obsah. Když už bych se hrabal v tom "sám si vyber" subžánru, tak Telltale games přinesli s první epizodou Walking Dead daleko emotivnější a především ucelenější kus. Tam je topka. Tady je především solidní nástup, ale s pokračující stopáží spíš projíždíme oblastí nudy. K čemu mi ty možnosti jsou, když mě to nebaví objevovat? Nicméně ve více lidech u ovladače je to pořád poměrně zážitek. (29.12.2018)