Nejkrásnější věk

"Udělal to někdo hodně rozčílený, ne moc silný, velikost boty 42 - to bude manžel". Rozbíjet sochy hambaté paní Vránové je hřích. Naštěstí tady mají sochaříci k dispozici ještě pravděpodobně spavou nemocí postiženého důchodce Hanzlíka a uhlíře Voštu křičícího v roli raněného bojovníka své hrdinné Huráááá!, takže je co sochat. A taky musí zjistit, který věk je nejkrásnější, ale to je těžká otázka, protože já na něj již 145 let svého života marně čekám. (13.01.2016)

Po spolupráci s Milošem Formanem a Ivanem Passerem první samostatná papouškovina (námět scénář i režie) a po pravdě jsem jí ocenila víc než Hoří, má panenko nebo Lásky jedné plavovlásky. Optimání kombinace herců a neherců - film má příjemnou autentickou atmosféru a zároveň nabízí krásné figury profesora v provedení Vladimíra Šmerala nebo hospodského kumpána Jiřího Hálka. Také neherci nabrali z předešlých filmů dostatek zkušeností a jsou přirozenější. Pobavil mě sedící akt muže s vyvaleným panděrem, zřejmě pijan z poslední scény v hospodě seděl modelem ... Románek, co vyplakal románek... Příjemná hudba v provedení kvarteta Rudolfa Rokla. (16.04.2015)

Čo je ten nejkrásnější věk? Každá skupina má na to vlastnú odpoveď. Ja sa prikláňam k študentom, teda nie k ich názoru, že ich vek je na hovno, ale že ich vek je najkrajší. Musia počúvať síce každého blbca, ale to sa vážne vekom nemení, skôr to bude ešte horšie. Možno sa dokonca aj z nich stanú blbci. Papoušek si nevyberá hlavnú postavu, postupom času venuje dostatočný priestor každej skupinke, alebo protagonistovi- modelu v súkromí. Vznikol tak klasický civilistický film českej novej vlny. Pokiaľ máte chuť kvôli pohľadu na ženské telo preskakovať vysoké ploty, nie ste na tom asi až tak zle....alebo žeby áno.... (11.06.2015)

Myslíte si, že (mile) absurdní ukecané scény vymyslel až Quentin Tarantino? I kdepak, nejspíš se učil u českých filmařů 60. let. Na rozdíl od Tarantina však české filmy téhle doby těmi rádoby nesmyslnými dialogy něco říkají. Nejenže se tak na perifériích mluvilo a často mluví, ale posunují i onen vnitřní děj kupředu. Vnitřní děj, na rozdíl od vnějšího, akčního, se posouvá v oblasti hodnot, psychologizace postav a prostředí. Ve svém režijním debutu se Jaroslav Papoušek vrací do doby svých studií na fakultě sochařství a představuje různorodou směs penzistů, kteří se nechávají za drobný obnos portrétovat studenty, mladou dívku na mateřské, i tři uhlíře středního věku, kteří už ani nemají o čem si povídat. Plus samozřejmě osazenstvo školy. Film sestává z různých miniepizod, které jsou ale vzájemně provázány (malá holčička, která neustále zapomíná, co šla koupit, dilema mladé dívky stát nahá pro akt, když vedle brečí v kočárku dítě a manžel je žárlivý, dialogy důchodců na téma koní a žen, neustálé telefony učitele ročníku, že jeden ze studentů pořád nemá holku...) a gradovány po malých kouscích v jemných humorných nuancích, jaké známe z pozdějších Homolků stejného režiséra. Vzhledem k tomu, že chybí ucelený děj vnější, bude asi mnoha současným divákům připadat film nudný. Proto upozorňuji, že je určen jen vnímavému divákovi, který se dokáže naladit na podobně mírně absurdní vlnu jako režisér a užít si mnoha vtipných narážek skrytých tak trochu pod povrchem. I když - nahá Hana Brejchová (sestra slavnější Jany) je opravdu k nakousnutí. :-) Disk načíná uřvaný protipirát, v bonusech najdeme filmografie, fotogalerii (1:33) a rozhovory. Architekt Karel Černý (2:30) a dramaturg Václav Šašek (8:10) mají moc hezké a obsažné vzpomínky na Jaroslava Papouška, Věra Křesadlová (6:11) neřekne nic moc, kromě toho, že natáčení bylo příjemné s příjemnými lidmi, jen trošku víc připomene neherce Josefa Šebánka. Obraz filmu sice vykazuje filmové kazy, ale v rámci podkladů jde asi o lepší obrazový přepis. (10.08.2019)

Miestami silené a pomalé dopracovávanie sa k nepočetnej skupinke humorných scén ma trochu nudilo. Viac sa mi páčili občasné životné múdrosti, ktoré zazneli v ateliéri sochaříkov, ako napríklad: "Vás ještě formuje život, ale jeho smrt." Dejová línia s Hanou Brejchovou však bola milá a zábavná. Možno je to tým nejkrásnějším vekom, ktorý práve s odretými ušami prežívam. A možno o pár desaťročí ocením skôr ťarbavé žartíky starších postáv, ktoré sa vo filme epizódne mihli. Možno aj čas, ktorý ma od tohto obdobia delí, bude len okamih. No posúďte sami, čo je to za komédiu, keď ma núti napísať depresívny komentár? (17.06.2015)