Kytice z tisíce a jedné noci

Výjimečný snímek už svojí dokonalou strukturou. Tato kytice své jednotlivé okvětní lístky rozevírá skutečně zajímavým a originálním způsobem. Atmosféra orientálních pohádek navozena jako nikde jinde, erotická linka filmu je možná diskutabilní, ale je pravda, že v mnoha originálních Příbězích tísice a jedné noci nejde o nic jiného. Režisérova homosexualita, upřímnost a otevřenost je pak zvláště patrná na pokusu o zrovnoprávnění mužské a ženské erotičnosti. Ve skutečnosti se ale Pasoliniho přirozenost nezapřela. (25.08.2006)

Upraveno v dubnu 2021. Kytice z tisíce a jedné noci je sexuálně otevřenou reakcí na středověkou lidovou sbírku pohádek, příběhů a anekdot. Arabský svět i středověká společnost, život bez mravoličné příkrasy, Pier Paolo Pasolini si nemohl rozkošnou příležitost nechat utéci, orientální vůně pestrobarevného dobrodružství dálek našel v Jemenu, v jeho starobylých městech a geometricky vznešených palácích, v Persii, ve slunci a v kachlících mešit a paláců Isfahánu, a v Nepálu, v kamenu, ornamentu a filigránech hinduistické a buddhistické zbožnosti údolí Káthmándú, tam, v pravém prostředí starobylých příběhů, oživil arabské pohádky bez dětského zjemnění i bez studu tělesnosti. Morálka je podávána bez uzardění, ale i v úhybných manévrech úliteb, vyvolaných uspořádáním a etikou společnosti, Éros je vládcem základního lidského chování, tužeb, chtíče a smyslnosti muž je slabochem, anebo násilníkem, žena je zajatkyní mužského pudu a pouze důvtip může uchránit její vnitřní svět a uspokojit potřeby, sexualita arabského středověku je řízena poetickou estetickou směrnicí směle provokujícího Pasoliniho, pohádky se navrací ke svému původnímu vyznění. Hlavní mužskou postavou orientálního zasnění je Nur ed-Din (sympatický Franco Merli), mladík, nezkušený, lehkomyslný až prostoduchý. Cesta do přístavu plnohodnotné dospělosti vede přes poznávání sexuální podstaty člověka a vlastní dobrodružení. Hlavní ženskou postavou je zde Zumurrud (zajímavá Ines Pellegrini), otrokyně a Nur ed-Dinova vyvolená. Bystrá mladá žena, která si přes své podřízené postavení dokáže zachovat hrdost, důstojnost a svobodnou vůli. Mužskému chtíči navzdory. K výraznějším mužským postavám také patří lehkomyslně nespolehlivý a dětinsky naivní Aziz (příjemný Ninetto Davoli), velkou statečností neoplývající princ Šahzamàn (příjemný Alberto Argentino), a obětí v předurčenosti osudu zaskočený princ Junán (zajímavý Salvatore Sapienza). K výraznějším ženským postavám patří z neopětované lásky nešťastná Aziza (zajímavá Tessa Bouché) a uhrančivě přítažlivá i nebezpečná Budùr (příjemná Luigina Rocchi). Z dalších rolí: nevěru zajatkyně krutě trestající démon (Franco Citti), z neuskutečněné svatby tak smutná Azízova matička (Margareth Clémenti), z vyprávění v lásku propadající princ Tadži (Francesco Paolo Governale), Nur ed-Dinova milostná zastavka Munis (Elisabetta Genovese), úspěšný modrooký únosce Barsum (Salvatore Verdetti), či k mužskému plemenu nedůvěřivá princezna Dunya (Abadit Ghidei). Kytice z tisíce a jedné noci, tak Pasolini provokuje upjatou škrabošku společenské mravopočestnosti uvolněným veršem a estetickou vizualizací sexuality. Arabský středověk bez morální zástěrky stavu věcí je podáván i s pederastií a násilím. Pohádky na Pasoliniho způsob drží vizuální stylizaci a lehký rým do pohybu boků. (14.04.2010)

Kytice z tisíce a jedné noci je poslední částí volného triptychu Pasoliniho Trilogie života a zároveň výjimečně vybroušený filmový diamant, který s každým dalším zhlédnutím nepřestává mile překvapovat. Podobně jako v Dekameronu a Canterburských povídkách i zde Pasolini s původní látkou zachází velmi volně až svérázně, ale právě díky tomu přístupu je Kytice jedinečná. Jakkoli je rámcová dějová linka jednoduchá, film překypuje bohatou košatostí jednotlivých příběhů, které jsou narozdíl od předchozích Pasoliniho adaptací středověkých příběhů mnohem více propojeny. Pozorný divák se tak na více než dvě hodiny ocitne ve zcela jiném světě, a pokud přistoupí na Pasoliniho hru, bude snímkem doslova okouzlen. Kytice navíc obsahuje velké množství nahoty, zejména té mužské, což je ale pro mě naprosto v pořádku. Mužská nahota by neměla být v celovečerních filmech tabu a cením si na Pasolinim, že k tomu přistupoval otevřeně. Láska, sex, a erotika byly vždy součástí lidského života bez ohledu na časové období. Proto celá Trilogie života osloví cinefily i dnes, kdy je v celovečerní tvorbě nahota z prudérních důvodů spíše omezována. Proto jsou podobné filmy svěžím vánkem a příjemnou podívanou. (24.08.2023)

Posledný diel Pasoliniho trilógie života, by sa dal najlepšie popísať ako exotický, výpravný a najzaujímavejší. Sledovať osudy chlapca Núreddína, ktorý sa len tak náhodou zastavil na trhu aby sa pozrel na predaj otrokine Zumurrud, ktorá si ho vyberie spomedzi všetkých bohatých šejkov a nápadníkov, pôsobí rovnako ako rozprávky tisíc a jednej noci, čarovne a rozprávkovo. A práve v tomto jednom diely je hranica medzi rozprávkou, ľahkým erotickým filmom a drámou rozohraná naozaj perfektne. Pasolini sa tentoraz vôbec nedrží v úzadí a prináša nám to najlepšie z jeho komplexného sveta príbehov, neustále rozprávaných niekým niekomu, z čoho vznikajú príbehy vo vnútri príbehu, ktoré sú podmanivé, plné humoru a túžby a v ktorých sa dokážete nájsť. V tomto smere je Pasolini neprekonateľný a preto je jeho trilógia života dielo z ktorej ten život dýcha z každého políčka. Každý jeden kostým, pohyb kamery, strih a hlavne prenesená veta dáva význam len vo vesmíre a svete Pasoliniho filmov. Niekomu to vadí, lebo mu prídu zvrátené. Ale len veľmi málo filmov dokáže naplno odzrkadliť režisérovu dušu zo všetkými jeho túžbami a strachmi. A vtipné je že Pasolini vlastne dovoľuje divákovi pochopiť prečo to točil takto a prečo robil to čo robil. To či s tým súhlasíme je už vedľajšie, ale lyrickosť a určitú obrazová podmanivosť, odzrkadľujúca sa hlavne v neskutočnej kráse ľudskej nahoty, tak tomu nikto uprieť nemôže. A to je to čo robí z Pasoliniho jedného z najvýznamnejších Talianských režisérov. (18.10.2010)

Další Pasoliniho tvůrčí přehlídka penisů je tentokrát situována do velmi atraktivních reálií a dokonce poprvé má i jakous takous hlavu a patu. Bavil jsem se asi srovnatelně s prvním dílem, ale bohužel, potřetí je potřetí a je nutno přiznat, že Pasolini ukazuje stále to stejné dokola a tím pádem jeho trilogie života působí asi jako barová obsluha nahoře bez - jakmile sundá podprsenku, všichni zpozorní a jsou zaujatí, ale po chvíli ji začnou vnímat zcela normálně a naopak, mnohdy jsou víc vzrušení při správně zakrytých náznacích neviděného... ***1/2 za nesnesitelně dlouhou stopáž, která by se dala bez problémů zkrátit, kdyby tvůrci vystřihali všechny ty zbytečné záběry pobíhajících lidí po poušti či v uličkách města... (31.08.2006)