Arabela se vrací aneb Rumburak králem Říše pohádek

Nato že to má v názve Arabelu, tak tentokrát tu Arabela hrá druhé husle a pre tvorcov bola táto postava tak nepodstatná, že ju pokojne preobsadili. Viete si predstaviť, žeby preobsadili Jiřího Lábusa ako Rumburaka? Zo seriálu sa vytratila tá krásna rozprávkovosť predošlého seriálu a zostal z toho prekombinovaný dej. Ale má to zopár dobrých nápadov ako napr. Pultanela. (31.12.2023)

Arabelu jsem vždycky miloval a budu stále, nevadilo mi ani, že její představitelka se v pokračování změnila (ikdyž původní byla lepší). Působím tady jako trn v oku, ale já mě se to prostě líbí. Jako malej jsem si vždycky přál cestovat do říše pohádek a mít Fantomasův "vočmen". //Edit 21.2.2011// Teď jsem to dokoukal znova a ani po tolika letech se mi to nepřestalo líbit. Pravda možná první série byla malinko lepší, ale i tak prostě pecka! (23.01.2011)

Nevím proč, ale většina "porevolučních" filmů na mě působí tak nějak ponurně, nostalgicky. Arabela II. do tohoto řazení určitě patří. Je to dáno nejen nepřítomnosti některých herců (především absence Vladimíra Menšíka byla znát), ale i přemodernizovaným/předimenzovaným dějem. Moc efektů přineslo malý účinek. I přes plejádu skvělých herců a "stálého toku děje" se pokračování moc nepovedlo. Člověk se totiž neubrání srovnání s tou naší, tradiční a nepřekonatelnou Arabelou. A v tomto srovnání se jeví tato "nová Arabela" tak nějak šedivě, bez šťávy... (20.01.2008)

Bavilo mě to, nenudil jsem se, líbilo se mi to. Každý to haní oproti původní Arabele, která je kult a přitom ani tohle není vůbec špatný. Ta původní Arabela je taková komorní, pohádkově klasičtější, toto už je prokládáno modernějším pojetím, hodně civilizovaným světem lidí a svým způsobem to ztrácí to původní kouzlo, takže je jasné, že to nedosáhne úrovně původní originality Arabely, ale jsem za to rád, že se to natočilo, protože mě to prostě baví a je to i docela příjemná změna a dobrých nápadů tam je víc než dost. (28.02.2011)

Dodnes si pamatuji můj dětský šok z toho, když to premiérově šlo v telce - Arabelu hraje jiná herečka (!), Menšík je po smrti a ze Sováka, Brodského a Filipovského jsou starci nad hrobem (naopak 44 (!) letého Zedníčka a 55 letého Nárožného seriál vydává za dědky, což je přinejmenším komické), z Honzíka s Mařenkou jsou dospělí lidé (jejichž vzájemný vztah je v celém seriálu tak nepochopitelně cudný, až s tím o to více kontrastuje jejich nečekané finální rozhodnutí spolu bydlet jako milenecký pár, což u vdovy Majerové vyvolá podobně nepochopitelné zděšení), z Xenie je najednou kladná postava, mnohem více prostoru zde má postava Fantomase jakož i zcela nové postavy (Pompo, Papp, Natálka, Roxana, Karel s Hyacintem...), a v případě Rumburaka zde zazní překvapivá informace, že má smůlu na ženský, protože byl mj. ženatý s krasobruslařkou, která mu utekla s trenérem, čímž seriál vtipně navazuje na filmový spin-off z r. 84, a narážek na tento snímek je v seriálu víc, a dokonce se v seriálu i objevuje jedna postava z filmu, a sice inženýr Zachariáš, který Arabele pomáhá s vývojem Arafonu, ačkoli mu zůstala nenávist ke zvířatům (seriál ale kupodivu nijak nepracuje s filmovou kouzelnou formulkou pro přesun do světa pohádek, a místo ní ji nahrazuje Fantomasovými vynálezy, které často dublují funkce cestovního pláště a kouzelného prstenu z původního seriálu). Když ale opadlo to zděšení z příšerné první epizody, rychle jsem tomu přišel na chuť, a každý týden netrpělivě očekával další epizodu (a platonicky zbožňoval milionářskou dceru Natálku). A když jsem si to teď po 30 letech pustil znovu, zjistil jsem, že mě to baví úplně stejně jako v dětství, a ještě se z toho mezitím stalo úžasné devadesátkové retro, které nádherně zakonzervovalo podobu dobových aut, pražských ulic, bydlení, účesů, oblečení (ta děsivá mikina Mařenky, kterou nosí v celém seriálu!) apod. Přijde mi kupříkladu dnes zajímavé, že snad všechny interiéry v tom seriálu jsou extrémně devadesátkově hnusné, což asi nejvíc platí o bytě Petra s Arabelou, ale překvapuje mě to i u vily pana Pappa, která mi tehdy přišla jako vrchol luxusu, a dnes žasnu, jak odporně vypadala uvnitř (nemluvě o komických detailech typu, že ač je Papp v seriálu vydáván za superbohatého člověka, který má dokonce vlastního sluhu - analogicky k pohádkovému králi coby král hraček ve světě lidí - tak jeho venkovní sezení představuje nejobyčejnější bílý plastový stůl s plastovými židlemi, který by se hodil tak maximálně někam na chatu - podobných bezděčně komických či nepřesvědčivých momentů je tam více). A ačkoli chápu nízké hodnocení, které si to zde vysloužilo, a souhlasím s tím, že to byl Vorlíčkův sestup dolů (a například všechny scény s děkanem a docentkou jsou extrémně stupidní), přesto mám toto pokračování v podstatě stejně rád jako původní seriál, a a možnost ho znovu vidět po tolika letech mi připravila velmi příjemný návrat do dětství, ze kterého se jen velmi neochotně vracím zpátky. (11.02.2023)