Nekonečný příběh

Z části jsem Neverending Story jako kluk miloval a z části nenáviděl. Nenáviděl proto, že zabili koně (navíc historka o tom, že se to stalo i ve skutečnosti při natáčení tomu moc nepřidala), no a miloval kvůli stylizaci, jelikož jsem už jako malej vnímal její naprostou odlišnost od všeho, co jsem viděl. I z dnešního pohledu se jedná o až překvapivě velice koukatelnou záležitost. Ostatní díly jsem snad nikdy neviděl a v nebližší době na tom nehodlám nic měnit. A soundtrack z hlavy snad už nikdy nedostanu...8o% (01.06.2014)

Když jsem film viděl poprvé, tak dávno, naprosto mě uchvátil svou nespoutanou fantazií, která jakoby neměla hranice. A vizuálním vrcholem byla Slonovinová věž.....Střetnutí světla a temnoty, sfingy, Sandonoriko....nádhera! Později jsem přečetl knihu a pochopil, proč se autor - Michael Ende na filmaře tak rozzlobil. Oni celý příběh naprosto překroutili! Hlavní myšlenka zní: dokaž se poprat se životem, dokaž jít za svým cílem. Není důležité, jak člověk vypadá, ale jaké má srdce, jakou má duši. A právě! Literární Bastián je chlapec silný, nepohledný, s brýlemi a patřičně nesebevědomý a nešťastný. Ovšem když se dostane do Fantázie, stane se krásným a udatným princem, který musí překonat spousty překážek. Na samém závěru - a kdo nezná, nechť dále nečte - je postaven před těžký úkol: zůstat krásný princ, nebo se vrátit zpět jako nepohledný, ale sebevědomý chlapec. Co si Bastián zvolí? Správně, to druhé. A jak je to ve filmu? Ta klíčová volba ...chybí! Jinak kniha je o dost strašidelnější. Jedna z opravdu děsivých scén je souboj Átreje s Mnohočetnou Ygramul, která ulovila do své sítě Šťastného draka. Bodla ho svým jedem a on má hodinu života před sebou. Nakonec bodne i Átreje.... A na doplnění - první film představuje jen část knižního příběhu. Nejen z nostalgie však musím dát plný počet! (16.08.2010)

Když jsem byl malý, byl tento film i knížka bez nadsázky můj nejoblíbenější příběh. Teď jsem se na něj podíval po více jak dvaceti letech znovu. Efekty už nejsou co bývaly a to velké kouzlo už trochu stačilo vyprchat. Tím hnacím motorem, který však film drží i po té dlouhé době, je silný příběh. Ten nevyprchá nikdy a já se těším, až ho budu jednou znovu prožívat se svými dětmi. (13.03.2011)

Jedna z nejlepších fantasy dvacátého století? No jak by řekla na mládež alergická želví důchodkyně Morla: „Ne, že by na tom záleželo, ale ano..“ Nejvyšší hodnocení však nemůžu dát, i kdyby mi mozek zatemnila Nicota nostalgie. Těm dosud nedotčeným filmem Petersena doporučuji nejdříve sáhnout po Endeho knižní předloze - teprve tak doopravdy poznáte, že fantazie nemá hranic.. (05.02.2009)

Přestože Nekonečný příběh má pramálo společného s Miyazakiho filmy, tak si dovolím tvrdit, že právě takhle by vypadal hraný film od Miyazakiho. Jen se obávám, že jako malý jsem jen stěží dokázal vstřebat onu pointu, kdy fantazie se stává realitou a realita snem. Ostatně některé scény se mnohem více podobají horroru než roztomilé pohádce, které jsem svědky hned v úvodu. Dobrodružství až za hranice fantazie má omamné účinky. Aspoň na chvíli zase začnete věřit na sny. O to větší poklona pro Wolfganga Petersona a zejména jeho kolegy vytvarníky. (25.08.2009)