Asi to ukončím

Vážnejšou vadou nového Kaufmanovho diela je fakt, že asi iba málokto sa bude chcieť naňho pozrieť znova. Kaufman si tento film napísal a nakrútil pre seba, divákovi ponúka síce množstvo podnetov na zamyslenie, či už filozofických, existenciálnych alebo čisto vizuálnych (modrá farba), ale tie nie je možné na jedenkrát vstrebať a tak je ďalšie pozretie nevyhnutnosťou, len je teda otázka, kto si dokáže takýto typ filmu pustiť znova. Čiže aj hodnotenie je len čisto orientačné a nemá v podstate väčší zmysel, ako naše životy, aj tak všetci smerujeme k smrti a do zabudnutia a tá cesta životom je chtiac nechtiac nesmierne stereotypná, asi ako niekoľkohodinová (zbytočná) jazda autom s vašou ženou po diaľnici (za vašimi rodičmi). Škoda, že v závere sa film začne prostredníctvom svojej surreálnosti rozpadať, pričom práve pri predchádzajúcich Kaufmanových dielach (rátame samozrejme aj tie na základe jeho scenárov) išlo o ich najsignifikantnejší prvok. Nedá mi si povzdychnúť, že aj napriek Kaufmanovým režijným schopnostiam nie je tento chlapík schopný si udržať tak potrebný odstup od látky a mám dojem, že v spolupráci s Gondrym mohol vzniknúť ďalší nesmrteľný kult. (27.09.2020)

Musím přiznat, že miluju tyhle podivné filmy. A vůbec mi nevadí, že vlastně kolikrát nechápu, co – pokud vůbec – tím chtěl autor říci. Zpočátku film působí jako sonda do života mladého páru, který je spolu vlastně jen proto, aby splnil společenskou kvótu, protože o nějaké chemii se mezi nimi nedá hovořit. Spíše je to typický pár, který je spolu i přesto, že vlastně není o co stát. Po příjezdu do domu rodičů se děj zvrtne a začne přeskakovat mezi obdobími a v čase. Pár následně odjíždí zpět domů a v autě mluví zdánlivě o nesouvisejících tématech, což bylo to nejslabší místo. Prázdné tlachání o neznámých knihách a filmech. A taky mě rozčiloval Jake, který neustále opravoval ostatní v jejich výslovnosti. V tomhle bodě už mě ta neustálá neproměnnost prostředí velmi unavovala dokázal jsem se jen proklikat ke konci, kde bylo něco o škole, představení a bla bla bla. Takže pokud se v posledních 20 minutách stalo něco úžasného, nemám o tom ponětí. Celou dobu jsem si vůbec neuvědomil, že Jake je vlastně Todd z Breaking Bad. Teď se vysvětluje, proč mi byl tak nesympatický :). (06.02.2021)

Ty vole jeden, jak jsi starej, tak jsi blbej, říkal jsem sám sobě už po pár minutách, nicméně na druhou stranu se musím upřímně pochválit, že jsem tohle neuvěřitelný PEKLO dal na jeden zátah. Co jsem každopádně mohl čekat od Charlieho Kaufmana? Že se změní a napíše, respektive natočí stravitelný film? Každopádně to má vážně příznačný název, jelikož kolikrát jsem si během těch více než dvou hodin!!!!!!!!!! říkal, že to asi ukončím, snad ani nelze spočítat. Ty dvě hodiny nicméně trvaly spíš jako hodin šest, a například popsat nějakým smysluplným způsobem, čeho jsem byl během nich svědkem, prostě nedokážu, jelikož jsem za celou dobu absolutně nepobral, co tím chtěl pan Kaufman vlastně říct, co to mělo celé za význam, naprosto jsem nechápal jednotlivé scény, jako třeba onu návštěvu u rodičů hlavního hrdiny, a o závěru ve škole pak ani nemluvě, to jsem jakoukoliv snahu o alespoň nějaké to porozumění definitivně pohřbil a už jsem to jen krutě protrpěl do závěrečných titulků, kdy jsem to měl upřímně také chuť sám se sebou ukončit, protože tohle bylo skutečně nekompromisní filmové inferno, před kterým musím každého potenciálního diváka VAROVAT! Abych ale nebyl úplně až tak zlý, tak herecké obsazení tu je velmi výrazné a působivé, jen vzhledem k veškerému obsahu a zpracování onoho filmu ale zároveň i zcela zbytečné. Zkrátka, již nikdy nic takového! ODPAD!!! (31.01.2022)

Sousloví 'nenávidět či milovat' už dlouho žádný hollywoodský filmový projekt tak nevystihovalo. Kaufman odmítá tendenční lineární vyprávění, přimyká k postavám, které v autě vedou intelektuální rozpravy, udržuje pozornost snovým asociováním různých obrazů a daří se mu zvláštním způsobem podněcovat zvědavost, jak to celé vlastně dopadne. Stále zřetelněji přitom dává najevo, že zde nepůjde v prvé řadě o složitou romanci, nýbrž startuje působivou časoprostorovou deziluzi a pokládá interpretačně silné otázky, jejichž zodpovězení se odsouvá a vlastně nikdy diváka prahnoucího po vysvětlení zcela neuspokojí. Do popředí vystupuje kromě dalších filozofujících či sebeuvědomělých rozprav milenecké dvojice hlavně hra s filmovými žánry, které pomáhají zpřehlednit a definovat každý z jednotlivých dějových bloků - návštěva u rodičů je v podstatě zkouškou Formanovy trapnosti a hororové paranoie, rozhovory v autě inklinují spíše k povídkovému podobenství a v závěru se dostává i na tolikrát vzývaný muzikál jakožto čiré filmové vyjádření, v němž se realistické hledisko již zcela rozpadá. A úplné finále nabízí až surreálné uchopení myšlenek a otevřeně apeluje na diváka, že je pouze na něm, aby si udělal v hlavě pořádek a předchozí dění zkusil individuálně dešifrovat. ___ S vědomím, že jednoznačná interpretace zkrátka není na skladě a že tenhle spíše pocitový než dějový snímek naštve mnoho sledujících, musím Kaufmanovi vyseknout uctivou poklonu. Neřadím se sice k nadšeným divákům, ne vždy jsem jevil stoprocentní zájem o to, co si postavy vlastně povídají, a samotné formální uchopení závěrečných klíčových minut mě poněkud minulo, ale v průběhu jsem pociťoval velký a upřímný respekt k filmaři, který se nebojí jít proti proudu a točit snímky s matoucím a záměrně nedivákým uspořádáním, jaké vznikaly v dobách uměleckých autorských osobností. Asi to ukončím apeluje na vaše nejniternější cinefilní i smyslové buňky, a přestože se vždy nesleduje úplně pohodlně a divákovi se spíše škodolibě posmívá, tak klíče k vlastnímu pochopení jsou rozesety doslova ve všech koutech a určitě není vyloučené, aby zcela obyčejný divák nemohl tenhle intimní zážitek o ztrátě identity, stárnutí a vnitřním psychickém souboji plně a zúčastněně procítit. Mně se to celkem povedlo a asi se nebráním dalšímu setkání, které může být zase úplně jiným filmem. 75% (19.09.2020)

Prvá 5* v roku 2021 patrí kontemplatívnemu road movie v zasneženom bezčasí, ktoré sa točí okolo muža a ženy. Nech sa stane čokoľvek, tak za predpokladu, že každý je strojcom svojho šťastia, on je dôvod, ona je príčina. S výnimkou vecí, ktoré sú už dané. Napríklad, že niekto musí byť aj to prasa prelezené červíkmi. A čas nemusíme akceptovať, no aj tak starneme. Film mal okrem iného u mňa dokonalý timing. Horko-sladká bodka za oslavami a návštevami, ktorá mi pomohla zvesiť pomyselné gule z minulovianočného stromu života. (09.01.2021)