Slovo

Vymáchaný antikomunistický agitkový výluh všech doposud natočených podobných a podobně černobílých filmů. Tož už ti emigranti točili ve Švýcarsku objektivněji pojaté filmy o své bývalé domovině. Jinak jsem si nejdřív myslel, že jde o televizní film, ten vizuál je skutečně chabý. To už mohla ČT pustit do kin Osmy, vyšlo by to nastejno. Že se Bokový svlíká i bez hypnózy, to je také dávno známá věc, takže ani tady u mne film nebodoval. A postavy tak černobílé, jak z bývalých komunistických agitek, jen tentokrát naruby. Jinak si myslím, že před srpnem 1968 by nikoho na sílu do strany netlačil, a potom možná nějakou chvíli taky ne. (04.12.2023)

„Co on o tobě může vědět, co bych nevěděla já?!“ Stejně jako předešlých Chvilkách nutí Parkanová diváka přemýšlet a naladit se na postavy. A to zde bude pro řadu lidí problém. Přístup k hlavnímu páru může být ze strany publika všelijaký. Obávám se ale, že bude převládat odsouzení. Jeho slabošské neschopnosti vypořádat se s nastalou situací či její přehnané snahy mít vše pod kontrolou hraničící až s naprostou nesnesitelností. Kvůli tomu může naopak snadno zapadnout jeho odvážná zásadovost stejně jako její velká síla táhnout blízké na svých bedrech poté, co její protějšek odpadne. Nepomáhají tomu ani některé detaily. Není například vůbec vysvětleno, jak došlo ke „znovuvzchopení“. Nebo třeba nezvládnutý fakt, že nestraník se škraloupem mohl v té době dělat notáře, ba dokonce i jezdit za hranice k moři. A to je škoda, protože jinak Slovo nabízí také nemálo zajímavé myšlenkové potravy a ucházející studii jednoho vztahu. Takhle to budou „pouze“ lepší 3*. „Kde, kdy končí zodpovědnost člověka za své činy, za svá slova? Nekončí. Nebo?“ (12.02.2023)

Milé děti. Píše se rok 2022. Máme demokracii, nic víc vlastně nepotřebujeme. Možná jste i konkrétně vy součástí programu Obědy do škol- ostatně není vás tak málo, kterým je rodiče nemají z čeho zaplatit. Pravděpodobně budete z rozvedeného manželství, patrně proto, že v té přemíře svobody už dospělí nevědí, coby roupama. Mimo jiné se dost chlastá a fetuje. Řada z vás se už ve svém životě- stejně jako hlavní hrdinové filmu Slovo- patrně někdy někam stěhovala. Vlastní bydlení se stalo nedosažitelným a u nájemního, které ho hojně nahrazuje, se nějaký pohyb tolik neřeší. V tomto filmu se také poměrně často vyskytuje slovo cukrárna. Rodiče do tohoto zařízení dříve brávali svoje děti, ale v posledních letech v tom kvůli zákuskům za sto a více korun trochu polevili- tak kdybyste náhodou nevěděly. Mohlo by vás rovněž zmást, že se filmový tatínek Václav bojí o práci. V době, o které toto dílo pojednává, nebylo zvykem- tak jako dnes- aby muž měnil zaměstnání na základě sezónnosti a tržních výkyvů- tedy klidně i několikrát do roka- jako někteří vaši tatínkové. Také vám jistě neujde, že Václava někdo někam neustále tahal a lákal. Je to do očí bijící, poměry se opravdu změnily a dnes by si ho nikdo ani nevšimnul. Žel bohu neznáme odpověď na otázku, proč si pro roli doktora vybrala paní režisérka dvaasedmdesátiletého herce ve věku vašich dědečků. Výsadu pokračovat v práci i ve stáří mu umožňuje až nynější, de facto neexistující důchodový systém. Ano, ano, milé děti, za těch belzebubů komunistů to byla hrozná, hrozná doba a je třeba si to neustále připomínat, zvlášť s ohledem na to, jak báječně se máme dnes. Přát vám v souvislosti s filmem Slovo příjemnou zábavu by se rovnalo sarkasmu. Tak snad jen, ať vám to pokud možno rychle uteče. (29.11.2022)

Slovo je skupina hlásek tvořící ustálený celek a mající určitý ustálený význam a nebo taky české filmové drama o zachování si morálních hodnot po roce 68. Kdybych to celé měl přirovnat k jízdě automobilem, tak snad jenom tak, že Martin Finger řídit rozhodně umí, ale cesta je tak poklidná, že netřeba zařadit víc než za čtyři. Takový nedělní výlet do sousední vesnice k tetě na bábovku. Občas není od věci se jet tak na pohodu projet, někdo se ale raději vtěluje do pozice jezdce formule 1 a uvítá, když je na trati živo. (25.01.2023)

Příjemný snímek s výbornými hereckými výkony a zajímavou režií. Musím říct, že mi styl Beaty Parkanové celkem líbí. Atmosféra byla velice přitažlivá, ale příběh neměl žádné vyvrcholení a v podstatě ani žádnou pořádnou zápletku. Snímek se zaměřuje na těžké doby kolem roku 1968, což je velice oblíbené téma současných filmařů, ale zde to přeci jen bylo podáno trochu originálněji a ze začátku se příběh vyvíjel celkem zajímavě a poutavě. Tomu pomohla hlavně režie a poměrně dobrý scénář, ale film jakoby pomalu ztrácel dech. Možná to byl tvůrčí záměr, aby příběh působil, co nejvíce autenticky (Parkonovou inspirovaly zážitky její vlastní rodiny), ale zkrátka to bylo na toto filmařky neustále omílané téma, jak zlí komunisté zničili život dobrému a inteligentnímu člověku, málo. Ačkoliv jsou zde zajímavé scény, ale jako celek to příliš nefungovalo, a tento film měl dle mého daleko větší potenciál než jeho finální podoba. Cením si ale toho, že zde nebyl patos, který vídáme často u takových to historických dramat z dob komunismu, a ani tolik klišé. 6/10 (KVIFF 2022) (25.11.2022)