Jmenuju se Dolemite

Za posledních 20 let se objevil kdysi tolik populární černý tlučhuba Eddie ve dvou obstojných rolích, a to coby Mr. Church a nyní Dolemite. Je to dobře a přeji mu to, protože to v sobě pořád má, stejně jako třeba Wesley. Celkem "půvabný" film s vynikajícím soundtrackem. Hned se jdu mrknout, jestli se dá někde splašit Dolemite z roku 1975 :-D ... 75% (22.02.2020)

Clint má svoje Gran Torino, Stalllone Rockyho Balbou a John Wayne Střelce. A jak já to vidím, Eddie Murphy má teď Dolemita a jde o ten nejzaslouženější comeback ze všech. Ten film mi připomněl, proč jsem měl Murphyho tak rád. On totiž netočil černé filmy pro černé (jako ti, co tu byli před ním - s výjimkou Richarda Pryora), ani černé filmy pro bílé (jako ti, co přišli po něm), on je točil pro všechny. Pokud jde o Dolomita, jestli jste viděli předchozí spolupráce obou scénáristů, jako byl Ed Wood, Lid versus Larry Flint a Muž na měsíci, tak by bylo nošením dříví do lesa, kdybych popisoval film jako takový. Jejich poselství se dá shrnout do věty: "Jejich práce se mi třeba nemusí úplně líbit, ale je za ní strašně moc dřiny a srdce". A jakkoli není Dolemite tak výrazný jako předchozí jmenovaní, funguje opět báječně, tentokrát hlavně díky obsazení hlavní role a nezaměnitelné atmošce 70. let umocněné parádním výběrem muziky. A když už jsem u toho obsazení, zvláštní zmínku si zaslouží skvělý Wesley Snipes v roli režiséra. (16.11.2019)

Tomuhle se říká kulturní rozdíl. Zatímco titulní postavy považují film Na titulní straně, na který jdou do kina, za nudu, pro mě je to zábavná a střelhbitá konverzačka. Zatímco hlavní postavy se smějí až se za břicho popadají při spršce tupých nadávek, které kolem sebe chrlí hlavní hrdina Dolemite, mě to připadalo tupé, nevtipné a přinejlepším dětinské. Jako, když se zasmějete, když někdo řekne: "prd.l.". Samozřejmě, s ještě drsnějšími výrazy. Těžce se mi tedy odlišovala filmová postava od toho, koho ztvárňuje. Protože vlezle dotíravý a vulgární Dolemite mi nebyl sympatický ani trochu. A jeho snažení natočit film, téměř dle vzoru Eda Wooda, mi bylo zcela lhostejné. Film o postavě, která mi nic neříká, považuji za průměrný. Vzhledem k tomu, o kom pojednává, to táhne hodnocení ještě níž. SHRNUTÍ: Když nemáte talent, zoufale se snažíte prosadit a pak vsadíte na šmíráckou sprostotu. (03.06.2021)

První půlka je strašně mdlá slabota bez emocí, bez funkčního humoru, bez atmosféry, bez šťávy a bez zapomenutelných scén. Teda jo, ten humor tam je, ale v tom stylu, jaký měl Rudy Ray Moore - a to je humor založený na sprostých slovech. V druhé půlce se začne točit Dolemite, už to konečně začne být nějak zajímavé a posledních 20 minut se mi i líbilo svojí pozitivitou, jen to poselství "jdi si za svým snem i přes všechny překážky" tady působí až příliš omletě. I tak z Jmenuju se Dolemite (ačkoli jsem se na něj těšil, protože Rudyho Raye Moora mám rád pro jeho až zábavně příšerné herectví) mám poměrně průměrný pocit. Eddie Murphy se sice snaží hrát komediálně i vážně a některé scény to má vtipné a povedené (všechny jsou ale až v druhé polovině), ale mohlo to vypadat mnohem, mnohem líp. Chybí tomu to kouzlo, co má třeba The Disaster Artist (na které se možná Brewer měl podívat předtím, než to točil) nebo tomu chybí aspoň výraznější filmařská práce. Nebo cokoli jiného, co by to oživilo a udělalo z toho silný nebo aspoň zapamatovatelný zážitek. Slabé 3* (01.01.2021)

Výborný kousek, klidně i na tu nominaci na oscara, a to nejen proto že mám ty jeho staré blaxploitationy nakoukané (btw český Kouř ve své nejslavnější scéně imho dost silně vykrádá Disko kmotra), ale protože je to úžasný film o lásce k filmu, o touze tvořit film bez ohledu na talent a prostředky. Komediálnější verze Eda Wooda. 8/10 (18.01.2020)