Candyman

Stačí před zrcadlem vyslovit pětkrát Candyman a zjeví se prokletý černý chlapík ulepený od medu a s hákem. Nebaví se a hned vás nekompromisně prošpikuje. Námět i následné režijní zpracování uspokojivé a občas dokonce i působivé, ale takových hororů o zlikvidovaném muži, který se po letech mstí jako přízrak, je celé kvantum a mně ta ohranost už naplno nenadchla. Ještě bych zmínil, že film měl slabé tempo. Kdo nemá moc nakoukané horory, bude hodnotit smířlivěji, protože nebude mít možnost srovnání jako já. Když třeba vezmu dnešní horory, tak tenhle lepí medem a je z něj cítit nemoderní staroba. Já jsem na současné horory než na klasiku a tenhle se už mezi ní počítá. A nezůstalo jen u jednoho dílu. 60% (07.07.2013)

Dost doslovně pojatá nietzsechovská teze o zírání do propasti, která má schopnosti stát se tím, o čem vypráví. Ale třeba se pletu a vy byste po dokoukání do toho zrcadla pětkrát Candyman řekli. Tenhle film tristně zapadl do kategorie pozdně osmdesátkových slasherů a trochu si za to může sám v momentech, kdy si není schopnej odpustit jednoduché variování klasických lekaček, jakkoli brutalita posouvá film lehce za hranici obvyklého slasherového pohodlí. Zaslouží si však daleko vyšší pozici, protože nejde o nic menšího než obecný popis mýtu, jeho geneze, univerzálnosti, naší schopnosti se do něj projektovat a hlavně jeho neuchopitelnosti v důsledku nedůvěryhodnosti veškerých jeho zdrojů. Mýtus je zde něco nepříjemně abstraktního, co však působí ještě nepříjemnější, zato dost konkrétní bolest a smrt. A Candyman je mýtus obzvláště vypečený, protože zatímco ačkoli jako každý jiný je vděčný za svoji existenci lidem, kteří v něj věří, tak s těmi, kteří se mu vysmívají zamete tak, že si opráší pověst zase na pár dlouhých let. Zkuste se téhle neprůstřelné klauzuli vyhnout.____Každopádně pokud tu noc, kdy jste viděli Candymana, vás probudí zvuk, který zní jako zaklepání na dveře, vy bydlíte sami v malém bytě uprostřed města, začne se vám chtít na záchod, který laškovný architekt navrhl přesně zády k zrcadlu, ke kterému se musíte chtě nechtě otočit a když to všechno zmáknete, vracíte se do místnosti, kde jste automaticky dříve nechali přehozený kabát přes opěradlo vysoké židle... no můžete se rovnou přichystat na to, že se s ranním úsvitem seznámíte osobně. Kamarád říkal... (01.06.2020)

Candyman nejvíce těží ze své ponuré atmosféry a skvělému výkonu hlavní herecké dvojice. Samotná atmosféra ze začátku není bůhvíjak skvělá, to hlavně kvůli probíhajícímu ději, kdy se nic důležitého neděje a až na pár komických prvků je to docela nuda. Vše se ovšem velmi rychle změní po příjezdu do černošského ghetta. Samotná postava Candymana je docela zvláštní. Moc se o její minulosti nedozvíme, jen několik holých fakt o tom co se stalo, ale vše je podáno velmi rychlou formou, a to hlavně proto, aby mohli zapojit diváci svou představivost. Když se však objeví na scéně, tak v podání Tony Todda sledujeme perfektní herecký výkon, kterému dominuje jeho ďábelský hlas při kterém naskakuje husí kůže. (12.05.2010)

A napadlo někoho, že bodná/řezná rána hákem vypadá jinak než nožem? Ale co, takové detaily se v hororech neřeší - hlavní je, aby všechno fungovalo tak, jak má. Tady to funguje a do té doby, než bylo ukázáno monstrum, jsem se docela klepala strachy a plánovala si, jak strávím dnešní noc v maminčině posteli :)) (19.04.2007)

výborný horor. zbožňujem urban legends (dokonca aj ako predmet štúdia), preto ma námet dostal ihneď, temný a satanský tony todd ako candyman a naondulovaná a provokatérsky hanblivá virginia madsen a úžasná atmosféra - posprejované projects, kde sa bojíte vliezť, pretože scenárista a režisér rose vám okolo toho vybudoval slušnú paranoiu ešte predtým, než nás tam sugestívnou pomalou kamerou z vtáčej perspektívy za znenia geniálnej glassovej muziky vovedie, náznakmi a brutálnymi skokmi a poctivým hrorovým remeslom budované psycho a skvelý, och skvelý záver! môj osobný malý kult! (22.08.2011)