Hvězda padá vzhůru

Takhle to dopadá, když se svévolně zachází s národní klasikou. Josef Kajetán by si to možná blahé paměti rozmyslel, ale bohužel nemohl tušit, že se jednou ve Švandu dudáka promění Zlatý slavík osobně. Muzikálová modernizace celku nijak nepomáhá a filmu nezůstává nic víc, než status dobově poplatné absurdity. Svým způsobem se jedná tak trochu o žánrovou kuriozitu, nicméně Ladislav Rychman má ve své dílně mnohem zdařilejší kousky. (28.02.2009)

Tak tohle se Ladislavu Rychmanovi zcela nepovedlo. Možná že si Karel Gott takto žehlil u starého režimu fakt, že zůstal půl roku v zahraničí, ale politický podtext nechme stranou. Z hlediska uměleckého naprostý propadák, sice parafráze na Tylova Strakonického dudáka, přesto hrozná slátanina, ani Somr v roli Vocilky mi neseděl a Jitka Molavcová nikdy nebyla hereckou hvězdou. A Karel, ten profesionálním hercem nikdy nebyl, a tady byl úplným amatérem. Tak snad jen ty dvě melodie, které se při té bídě nakonec uchytily a staly do jisté míry evergreeny stojí za jednu hvězdu (Kufr iluzí a Domů k nám). (17.09.2019)

Tenhle film je snad trestem pro Karla Gotta, že v roce 1968 se hned nevrátil do Československa a snažil se na Západě marně získat slávu. Současně se zdá, že přesto se lidé kolem Gotta (asi Štajdl) pokusili z tohoto sypání si popela na hlavu vymlátit maximum. Je to směs Tyla, Starců na chmelu a Formanových Vlasů. Nejbizarnější ale zobrazení zlého Západu. Lehce to připomíná jak Západ zachycovaly některé díly Majora Zemana, ale místy to dokonce připomíná Barbarellu. V době zavřených hranic se nakonec zneuznalý umělec vrací do socialistické vlasti a to je už trochu nechutné. (02.06.2020)

Filmový muzikál či písničkový film s Karlem Gottem, v jeho první hlavní roli, se uvádí jako jakási parafráze na klasické dílo Josefa Kajetána Tyla 'Strakonický dudák'. Svým způsobem se však nejedná o nic jiného, než zasazení příběhu s určitou úpravou do doby svého vzniku, tedy do sedmdesátých let dvacátého století. S úctou ke klasickému dílu byl plně natáčen přímo ve Strakonicích a jeho okolí. Ale samozřejmě, že diváci poznají i Prahu a Karlovy Vary. Bylo to ale všechno houby platné. V době uvedení do kin snímek diváci nepřijali. Karel Gott byl ve své roli nevěrohodný, což se u neherce v podstatě dalo čekat, a dílo J. K. Tyla bylo upraveno tak razantně, že z něho v podstatě nic nezbylo. Snímek, mimochodem natočený na cinemascope, se stal značně nezáživným. Bez patřičné energie a hlavně zábavného charakteru. Písniček nazpívané Karlem Gottem je tu sice více než dost, ale už videoklipy na jeho písně vypadají daleko lépe. Vliv trendu normalizace je na snímku zkrátka hodně znát, což snímek vcelku pohřbilo. A to si na tom dal, podle strakonických pamětníků, kteří se natáčení účastnili jako komparz, režisér Ladislav Rychman setsakramentsky záležet. Inu, doba snímku nepřála, ale čas dokáže udělat své. Ani dnes sice snímek nevypadá nijak povzbudivě, ale s úctou ke Karlu Gottovi a jeho písničkám se hlavně jeho fanoušci s tichou vzpomínkou na to jistě rádi podívají. (07.05.2020)

Když přihmouřím obě oči tak je to jedna hvězdička s odřenýma ušima za úvodní celkem dobrou píseň. Pak už je to jde skopce. Po šesti letech jsem to viděl znovu. Musím dost korigovat svůj původní názor. Myslel jsem si, že to je opravdu hrozný film, ale po letech se mi to kupodivu líbilo. Už úvodní scéna je dokonalá. Lépe nasnímaná jízda sanitky za podvečerní bouřky prostě neexistuje. Následuje krásná úvodní píseň. Ale i pak se na to dá koukat. Gottovi kupodivu jde i hraní, ve filmu vystupuje spousta krásných modelek a vynikajících českých herců (nejlepší Sovák). Tentokrát jsem celkem překousl i Molavcovou, která naštěstí nemá příliš velký prostor. Stopáž je dost přepálená. Pomohlo by zvláště prostříhání psychedelického pekla kapitalistického Alfatonu. Byl jsem maximálně překvapen, jak jsem po letech změnil na tento film názor. (21.06.2007)