France

Bylo by snadné označit France za existencionální drama potřísněné úměleckými ambicemi, nějaké mladé nepochopené tvůrkyně. Jenže tohle je práce starého chlapa, který už natočil desítku filmů. Jako kritika pokrytectví reportérů a jejich praktik, kdy záměrně zkreslují a dramatizují i běžné situace - kašírování reportáží, je France slaboučká. Komedie? Ani náznakem...těch pár satirických úšklebků, to je málo. Takže co je to vlastně za film? A má cenu, se na něho vůbec dívat? Za mě ani ne, pokud nejste velefanda Léy Seydoux, které si užijete opravdu hodně. Ne, že by se nenašlo pár dobrých momentů...za ty víc než dvě hodiny, si tam inteligentní divák něco najde určitě, ale je to dřina. Chápal bych, že když se někdo pohybuje v této branži, je obklopen falešnou realitou, pokrytectvím, lží a přetvářkou, je prolezlý cynismem, živí ho tragédie a neštěstí, tak pro něj mohou být záblesky něčeho autentického silně toxické. Protože mu připomenou, že žije v jiné realitě. Pro France zablýsklo v okamžiku, kdy srazila kluka na skutru. Pro běžného člověka je to nehoda, pro novináře drobná zprávička. Pokud tu nehodu ovšem zaviní sám novinář, je to něco víc. Další toxický-autentický okamžik, čekal France v ozdravovně a pak další ... . Na můj vkus, to bylo moc zdlouhavé, nevypointované a bez ohledu na věk Dumonta, tak scénář je nesourodý a amatérsky naivní. Trpí nabobtnalostí, která není na místě. Tři *...jen kvůli kvalitnímu výkonu Ley. (10.11.2022)

Manio-depresivita je některými (lékaři) povážována za psychickou poruchu. Přitom se jedná (do určité míry) o běžný a bezprostřední přístup k světu. France se vznášela na vlnách manické nadšení, dokud jí nebyla (osudem?) přidělena i ona druhá, depresivní část života (motorkář, podvodný milenec, ztráta manžela a syna je tu bohužel zbytečná a jaksi navíc). Druhým aspektem filmu je logicky zesilovač frekvence a amlitudy manio-depresivity: televize. Tak působí nejen na diváka, ale i na tvůrce televizních požadů, potažmo zpravodaje (a něco z toho se přenáší i do filmu, nejen tohoto). Televize je tak nejen jedem, ale i lékem; kdo se s ní pustí do křížku, ať na jedné či druhé straně, může ho to buď zcela rozhodit nebo získá potřebný manio-depresivní balanc. A jak je to s námi, filmovými maniaky? Nedělejme si iluze! (13.09.2022)

Slávna televízna moderátorka a reportérka prežije vnútornú zmenu po tom, čo zrazí mladého chalana na motorke. Následky nie sú síce trvalé, ale pre France ide o možno najdôležitejšiu udalosť za posledné roky. Problém tohto dobre herecky zvládnutého filmu je v tom, že France je nepretržite nesympatická, nech robí, čo robí, nech plače nasilu, alebo úprimne. Problémy rieši neverou, čo nie je zrovna chovanie, vďaka ktorému by si nás omotala okolo prsta. Jej dieťa a manžel majú akoby v jej živote malú úlohu, čomu sa iba ťažko verí. Film sa z nejakého dôvodu vlečie, pričom nie je až tak dlhý. Léa je skvelá a vďaka nej nie je France stratou času. (02.10.2022)

Chápu, co se film snažil říci, ale bohužel mi to vůbec nesedlo. Od hereckého výkonu Léy Seydoux (bohužel jsem jí nevěřila jediné slovo, jediný pohled, její trápení) po vleklé tempo filmu... strašně mě to nudilo a dost jsem u toho trpěla. Určitě nepomohlo ani to, že všechny postavy filmu mi byly extrémně nesympatické. Francouzské filmy chválím kudy chodím... tohle bohužel ani chválit ani doporučovat nebudu. (21.02.2023)

Extrémne pomalý a nezáživný film, ktorý nie je ani novinárskym filmom, ani satirou, ale len úmornou drámou o vyhorení, stupňujúcou dej výhradne skrz deus ex machina. Postavy niekde medzi krajnou nesympatickosťou a kreténstvom (v tom je tá satira?). Škoda Ley a skvelého ústredného hudobného motívu. 50% a za mňa sklamanie roku. (08.07.2022)