Plechový bubínek

Režisér, který se rozhodl, že nikdy nevyroste. Zuřivě natáčí film, rve do něj jednu metaforu za druhou, bubnuje do bubínku i do kameramana, aby neuhýbal ani při nechutných záběrech, a k tomu všemu na diváky příšerně ječí. Velice zvláštní (a varovná) historická freska. Zlověstný háknkrajc, namalovaný bubeníčkovými paličkami namočenými do slin služky, to vše okořeněno živočišným, pedofilně vyhlížejícím sexem. "Strážci morálky" by za to pana Schlöndorffa rádi zavřeli. Já mu naopak tleskám! (30.10.2013)

Děj filmu Plechový bubínek dle stejnojmenné předlohy Güntera Grasse sleduje část život Oskara, který se rozhodne nevyrůst. K tomuto rozhodnutí se dopracuje během oslav svých třetích narozenin, kdy dojde k poznání toho, že do života dospělých nehodlá vstoupit. Tento fakt je spuštěn chováním dospělých během dané oslavy, kde je plně ukázána  problematika milostné trojice - matky Oskara, jejího zákonného manžela, bratrance - a ostatních příbuzných zpodobňujících klasickou podobu maloburžoazie té doby, podobně jako je dalším spouštěcím faktem i nově nastupující ideologie nacismu a s ní spjaté negativní vyhlídky do budoucnosti.            Rezignaci na společnost a okolní události Oskar reflektuje skrze svůj bubínek, jehož bubnováním místo slov projevuje svůj odpor a nesouhlas. Druhým obraným reflexem fungujícím jako protest vůči nastálým okolnostem je Oskarův vysoký hlas, kterým dokáže rozbíjet sklo. Tak je činěno například při prvním dnu ve škole, nebo při vysypání skla z oken divadla - u obou případů jde však o protest osobní, negativní reakcí k pro Oskara negativním  příčinám. Jednou z událostí, při které Oskar naruší společenskou událost, se kterou nesouhlasí, je shromáždění nacistů, při kterém svým bubnováním do rytmu valčíku (a připojením zbytku přítomného orchestru) změní politicky zaměřené setkání v obyčejnou tancovačku. Na pozadí konfliktu mezi německými a polskými obyvateli města Gdaňsk se prohlubuje krize a sociální napětí, které ústí při globálním vypuknutí války. I přes pokročilý věk šestnácti let během začátku války, s Oskarem je v rodinném kruhu stále zacházeno jako s tříletým. Později se Oskar setkává s liliputy, jež dříve poznal v cirkusu, a zde se mění přístup okolí k Oskarovi, i on sám. Nyní je do určité míry mezi svými a není svazován předstíráním, jemuž se zavázal při rezignaci na svět dospělých ve věku tří let. Tato plná participace ve společnosti nemá dlouhého trvání a Oskar je nucen k návratu do rodného města, kde se však jeho rozhodnutí nevyrůst stává zlomovým. V období druhé světové války jsou lidé vychylující se normě perzekuováni odvodem do koncentračních táborů, což se týká i Oskara. (24.10.2022)

Hodně mě překvapilo jak je tento třicet roků starý film otevřený v zobrazování běžného života (dětské krutosti, dospěláckého chování)a přitom ani trochu nechutný. Krásná trochu snová kamera a sité barvičky, perfektní kulisy. nenásilně popisuje celé meziválečné období, víceméně pouze pomocí náznaků a jen tak letmo, spíše se soustředí na "malého" bubeníčka Oskárka. Leč trpasličí dějová linie mi až tak moc nesedla, moc artová. Každopádně je to film, který se nemá nakoukávat jen z povinnosti pro doplnění filmového vzdělání, ale je to opravdu pěkný zážitek - nejlépe na velkém plátně. ----- á tohle je m uj slavnostní tisící komentář na csfd, haleluja :-D. (12.04.2009)

"Ale Jéžíšek byl ve skutečnosti plynař!" Když se tenhle vynikající film v devadesátých letech objevoval v artových kinech, párkrát jsem na něj zašel, protože jeho bizarní poetika (nebo spíš poetická bizarnost?) se mi hodně líbila. Četl jsem tehdy i knihu, ale v paměti mi z ní nic nezůstalo, myslím jen, že byla vrstevnatější a dějově obsáhlejší než film, což bývá u knižních předloh obvyklé, a že její děj pokračoval ještě několik let po válce. Teď jsem si Die Blechtrommel po dlouhé době pustil znovu a znovu jsem z něj nadšený; postava bubeníka Oskara je skvělá i skvěle zahraná, a nezapomenutelná je i spousta dalších postav - rozpolcená a labilní Oskarova matka, dobrácký hlupák Herr Matzerath, oddaný polský milovník Jan Bronski, smutný hračkář Sigismund Markus, kleine Luderchen Maria, Bebra a signorina Raguna... Několik dobrých momentů - polévka pro Oskara, kadiš na hřbitově, srdcová dáma v ruce Jana Bronského, hrátky se šumákem, Bebrův trpasličí Front-Theater, odznak NSDAP v nepravou chvíli zapíchnutý do dlaně Alfreda Matzeratha a nesmazatelně se mi vryla do paměti syrově naturalistická scéna lovu mořských úhořů na koňskou hlavu. A taky jsem se kdysi díky tomuhle filmu dozvěděl o existenci Kašubů. (09.07.2013)

Film podle předlohy Günthera Grasse. Syrový, trochu drsný, nepříjemný, občas nechutný, ale také zajímavý. Film, který se točí okolo jedné osoby, chlapce Oskara, který se rozhodne, že přestane růst na protest proti všem dospělým, jejich povinnostem, odpovědnosti, touhám, lásce a možná i tomu, aby mu nevzali jeho milovaný bubínek, který mu při narození byl slíben a on kvůli němu zůstal na světe. Oskar zažívá smutné i štastné chvíle. Před smrt jeho matky, jejího milence a možného otce v jedné osobě až po příchod nové slušky a jeho erotickým hrátkám nejen s ní. Jeho život je spjat s jeho bubínkem, jeho křik zabranuje, aby mu ho kdokoliv vzal. Miluje svojí matku, ale také ji nenávidí stejně jako jejího milence. Jeho erotické hrátky se sluškou jsou chvílemi nehorázně nechutné, osobně mě tam velmi vadili z důvodu odpornosti a možnosti jinak vyjádřit takovouto perverzi a hnusotu. Vylovení konské hlavy na kterou se chytali úhoři je silně zvláštní moment. Někomu (třeba jako vedle mě sedící slečny :))se tato scéna bude zdát nechutná, je to fakt, ale je to prostě způsob vyjádření a možná i menší výraz obětování. Celkově vztah Oskara k ženám je dost zvláštní. Jeho tělo odmítne růst, ale mozek a jeho "já" se dost mění. Dospívá uvnitř mladého těla. Jeho názory a to co udělá silně mění ideologie lidí okolo a jeho postupná silná nenávist k mnoha lidem. Jeho útěk za liliputány, kde objeví svou (asi)druhou ženu svého srdce je krátkodobou záležitostí, při které hledá kdo vlastně je a čím má být. Hledání sebe sama , je pro něj velmi těžké. Neni takový jako všichni okolo. Naštěstí potkává svého mentora(docela mě zarazila jak s ním mluví při jeho mládí). Hodně silný snímek s nejspíš životními výkony minimálně hlavní role Davida Benneta. Hraje postavu Oskara s neuvěřitelným vtělením a porozuměním. Běhá mi mráz po zádech, když si vzpomenu na jeho velké oči, jeho křik a bubnování. Pokaždé když vidím postavu chlapce s bubínkem, na půl červeným a napůl bílým, mám zvláštní pocit. Tento film ve vás nenechá žádné příjemné pocity, protože prostě žádné mít nemůžete. Ukáže vám hrůzu, nenávist, odpor, ideologii a myšlení jiných lidí. Ukáže vám trochu drsný, syrový humor připomínající anglické vtípky. Nemohl jsme se rozhodnout kolik dát, ale dám 4*, ikdyž je to někde mezi 4* a 5*. opravdu silný zážitek, který se někomu bude líbíit a někomu hodně znechutí. (16.02.2005)