Archiv

Kdyby tak byly všechny sci-fi prvotiny takto kvalitně natočené a obsazené. Samozřejmě to není bůhvíjak originální pecka, ale Archive má mnoho jiných kvalit. Kamera, triky, výborná hudba a herecké výkony na jedné straně a na té druhé režie, která to vše přetavila i přes delší stopáž v působivý příběh se zvláštní atmosférou. Mám nakoukáno opravdu velké množství filmů s tématikou umělé inteligence a mám poměrně vyhraněný názor na pokusy nacpat do ní emoce jako láska a empatie... . Nicméně tady se tvůrce pustil jiným směrem, takže žádné velké filozofování, technické detaily, nebo strašení koncem lidstva. Ve skutečnosti je to velmi lidský příběh o ztrátě, loučení, lidských emocích, lásce a obavách. A s přibývajícími minutami to funguje lépe a lépe. Stačí akceptovat tvůrcem nastavená pravidla, kterých je málo a nejsou úplně za hranu logiky. A dokonce i když není závěr zrovna šokující, tak pomůže dát do kontextu a vysvětlit i to, co se vám v první polovině filmu úplně nezdálo. Zdejší hodnocení mě utvrzuje v domněnce, že spousta lidí neumí zpomalit a mají poněkud přehnaná a v tomto případě nemístná očekávání. V té záplavě Netflixáckých sotvaprůměráren je pro mě Archive příjemné překvapení. PS: Ta nemístná očekávání souvisí se zdejším popisem o čem film je. Zapomeňte na variaci na Ex Machina, na Frankensteina, nebo Transcendenci...podobný, ale přesto jiný příběh. (03.08.2021)

Píše sa rok 2038. Už to je pre mňa nebezpečie, ktoré výrazne ovplyvní kvalitu. Tých kvalitných sci-fi kuskov totiž spočítam na prstoch jednej ruky, aj to u piráta s hákom. Tak to aj dopadlo. Nejaký poloblázon si z robota urobí akože manželku, aj to nie veľmi vydarene, jej popraskaný plechový ksicht by nevzrušil ani najväčšieho robosexuála. Chcelo to byť niečo ako Ex Machina, ale pobledlý stroj nie je Alicia Vikander. Za zaujímavú hudbu jedna hviezda. (05.08.2020)

Retardovaný romanťák o chlápkovi, který se snaží implantovat duši své zemřelé žínky do chodících mrazniček, za jejichž zády si ovšem potajmu vyrábí vytuněnou real sex doll, která mluví francouzsky i skvěle tancuje. A všechny tyhle kreatury samozřejmě chlápka děsně mylují, takže není divu, že se mezi nimi posléze odehrávají všelijaké vypjaté žárlivé scény. Do toho je divák oblažován flashbacky scén intelektuálně podnětných a dušezpytných rozhovorů chlápka a jeho bejvalky, když ještě žila na Zemi a ne v Matrixu. Parodie... Ne. Přímo urážka sci-fi žánru, primárně určená náctiletým týnkám, které u ní budou možná slzet a řezat se žiletkou, ale z níž každý aspoň trochu mentálně vyvinutější jedinec musí dostat osypky. Přiznávám ovšem, že pointa mě docela překvapila, takže jedna za ní a do koše s tím svinstvem. (03.08.2020)

Chlapík zneužívá laboratoř, aby si pěkně v klidu vyrobil robotickou kopii své mrtvé manželky. Celkem mu to jde, má i pár prototypů. Ty se ale začnou chovat jako normální ženy, tedy začnou lhát, sabotovat, žárlit, podvádět, chovat se majetnicky a tak... Tak, jak to píšu, to asi zní zajímavě. Pravý opak je ale pravdou. Takové obrovské snůšky zbytečných žvástů, jakýchsi vzpomínek a kila zbytečně natočených záběrů se jen tak nevidí. Výsledkem je fatálně nudná, nezajímavá, komorní hovadina, která se táhne jak sliz. (8%) (18.08.2020)

Tady ty filmy, kde někdo žije v krabici, v sobě skrývají riziko, že se u jejich sledování může divák cítit, jako by v té krabici byl zavřenej taky. A to není synonymum pro velkou zábavu. To je stav, kdy se v průběhu hodiny a půl začnete ošívat, protože se všechno viděné děje podruhé, potřetí a popáté. Jeden kotrmelec už pak ten výslednej dojem nezachrání. P.S.: Hodně vás tu v souvislosti s Archivem zmiňuje film Ex Machina. Mně osobně se ústřední myšlenka Archivu, respektive obě dvě, líbily víc, ale právě nejen kvůli Ex Machině, ale třeba i kvůli Black Mirroru se s hodnocením držím při zemi, protože ty inspirační zdroje jsou za mě až moc okatý. (14.01.2023)