Arvéd

Mašek si zvolil zajímavou osobnost i zajímavý styl, jak o ní poreferovat, ale po luxusním trajleru a některých recenzích jsem čekal větší divočinu. Arvéd má dobrý koncept, vizuál, atmosféru a vynikajícího Kerna, ale je brutálně ukecaný - drtivou většinu času se jen dva lidi baví v místnosti - a kamerově statický a až na roztříštěný střih velmi divadelní. Polovinu času někdo někoho vyslýchá, což je prostříháváno nudným okultním rituálem... Tak nějak jsem čekal, že to bude dravější, opiově halucinačnější a klidně i metafyzičtější. Každopádně solidní počin. 70% (12.09.2022)

Tak jako byl rozporuplný samotný Jiří Arvéd Smíchovský (vysoce vzdělaný a obdivuhodně  jazykově vybavený člověk, který se ale neštítil spolupracovat jak za protektorátu s Němci, tak později s komunistickou Státní bezpečností), tak je rozporuplný i celý tento film. Na jednu stranu je zde obstojná mysteriózní atmosféra a hlavně pak vynikající herecké výkony (ať už Michala Kerna v titulní roli nebo i Saši Rašilova v roli komunistického vyšetřovatele Štěpána Pláčka), na druhou stranu je zde ale celková roztříštěnost vyprávění, která brání diváku se toho o Smíchovském mnoho dozvědět. Vlastně tu vůbec nejde o nějaký životopisný film, ale o jakousi "divnověc" či "mindfuck", kdy se buď divák může unášet na vlně jakési halucinogenní nálady, která přináší různé déjà vu (viz asi hlavně to se skříní) a spoustu projevů okultismu, nebo se cítí být naopak totálně zmaten případně i podveden tím, jak ho celou dobu vedou tvůrci za nos a neumožní mu postavě Smíchovského nějak blíže porozumět.  Osobně jsem chvíli cítil to první, ale chvíli i to druhé. Byli chvíle, kdy jsem chtěl dát 4 hvězdičky, ale i okamžiky, kdy jsem si říkal, že i dvě hvězdičky jsou skoro moc. Nakonec jsem se rozhodl ty své dojmy nějak zprůměrovat, ale musím říct, že to bylo těžké rozhodování. (17.02.2023)

Arvéd skvěle vypadá, Kern a Rašilov parádní, moc se mi líbil zvuk a atmosféry tu je taky na rozdávání. Co chybí, je drama. Vám to vadit nemusí, ale já nějak prostě věřím, že film je zobrazení vývoje dramatického konfliktu, kdy nějaká postava něco chce, my s ní jdeme a vidíme, jak její snaha postupuje, jak se postava vyvíjí a přitom víc a víc rozumíme tématu filmu nebo jeho sdělení. A scény, které nejsou součástí vývoje toho dramatického konfliktu, by ve filmu neměly být. Tady bv Arvédovi ale není žádný konflikt, žádné drama, žádný příběh. Arvéd v halucinogenních smyčkách přeskakuje mezi kanceláří StB, celou a svým bytem, ale nic nechce, nikam nesměřuje a my se o něm nic nedozvídáme. Po deseti minutách filmu víte, že to byl okultista co práskal lidi, a na konci filmu víte to stejné. Všechny scény jsou jakási intelektuální vata, kdy Arvéd uvažuje o homosexualitě DaVinciho, satanismu Kostky Neumanna, přesvědčuje někoho aby si přečetl Kafku... ale nikam to neposouvá příběh, jen to dokladuje sečtělost Arvéda a autorů filmu. Pak Michal Kern zaleze do skříně a jede se další kolo. Pro mě to bylo místy k neukoukání. Já nevím, kamarádi, artový přece nemusí znamenat nedramatický! (24.08.2022)

Arvéd je jednoznačně umělecko- filosofickým snímkem, to já poznám, protože jsem se minimálně devadesát minut těžce nudil, z čehož jednoznačně vyplývá, že to, co se mě nesnažilo uspat, se vešlo do zbývající třicetiminutovky (hmmm, to jsem asi přestřelil, takže jsem se musel nudit déle). K jedné pěticípé mě dokázaly přesvědčit jen některé herecké výkony, protože všechno ostatní šlo zcela mimo mě (podobně jako opakovaně zmiňovaný Kafka). Já nepotřebuji polopatické filmy, klidně se rád zamyslím, na druhou stranu ale vůbec nemusím počiny, které si tvůrci točí pro sebe a případně pro úzké publikum. Úzkým publikem míním jen ty diváky, jimž se snímek opravdu líbil a kterým něco dal. Nepočítám do něj všechny ty nadšence, kteří hodnotí vysoko je proto, že se snaží vypadat před ostatními jako inteligenti se vztahem k umění. Já jsem na přesně opačné straně barikády; scénář a režie mě ani přes furtdokolové opakování téhož nezhypnotizovaly natolik, abych projevoval nadšení, když ho necítím, a pokud budu kvůli tomu vypadat před ostatními jako ignorant, rád se té role ujmu, protože je mi to naprosto lhostejné. Snímek ve mně dokázal vyvolat emoce jen ve chvíli, kdy jsem si uvědomil, že jsem zase jednou ztratil bez náhrady dvě hodiny života. / Poučení: Dokonalý konfident se pozná podle toho, že umí být užitečný za každého režimu. (01.05.2023)

"Tohle už tu bylo. Víte, co je to déjà vu?" ... uuf, ten zvuk. ten zvuk by mohl filmařům závidět každý ASMR youtuber. nejspíše budu považovaná za kulturního barbara, ale mně vyhovují normální, neartový životopisný filmy typu "bohemian rhapsody" - vypráví příběh, který dává smysl a rozbrečí vás. i když.. tohle mě také rozbrečelo. na konci, když si uvědomím, že arvéd byl jen další oběť režimu. byl to génius, možná blázen; nicméně to se již asi nedozvíme, protože ani nevíme, kam se ztratily jeho ostatky. je jasné, že osobnost smíchovského byla velmi rozmanitá a nepochopená. spolupracoval se všemi, ale přece mu ta spolupráce nezachránila život. v té době jste se nezavděčili nikomu, pokud jste byli aspoň trochu jiní. blázen? dáme ho pryč. homosexuál? dáme ho pryč! všechny dáme pryč a zůstanou jen poslušné loutky sloužící vlasti. jsem ráda, že je demokracie, protože já bych poslušná nikdy být nemohla. a ani nikdo jiný. (tedy jestli už dávno těmi loutkami nejste...) (22.12.2022)