Tmavomodrý svět

Možná se měl Jan Svěrák lépe rozhodnout, jestli chce točit poctu pilotům nebo romantický film a možná si pro tenhle film mohl zkusit najít jiného scénáristu. Z perzekuovaných válečných pilotů dělá film obyčejné žánrové figury, což má za následek, že jako žánrový funguje film mnohem lépe než jako tematický (Svěrák scénárista prostě neumí skutečné drama). Ve světě měl film smůlu hlavně proto, že se celou dobu "táhnul v tom smradu z Pearl Harboru", což mrzí o to víc, jakým unikátním (a těžko opakovatelným) projektem v rámci české kinematografie Tmavomodrý svět je. (31.03.2005)

"Bédo, Bedřišku, už nebojujem, teď spinkáme, Němci taky hajají a nestřílejí. I Hitler spinká s Evou Braunovou." Občas mne nějaký ten dialog pobavil, chlapácké přátelství mne vždycky oslovovalo a letecký trénink na kolech s křidýlky byl vynikající, ale na druhou stranu mě uspávala spousta utahaných scén typu lekce angličtiny s Bedřichem Dead Manem. Já jsem zkrátka měl vždycky rád Svěráky, Hoblíky a Pilníky, ale jakmile se od srandy přesunuli k útokům na city a k politice, tak se mi aktivoval obranný mechanismus, který mi nedovolil pořádně si to hraní na vojáky užít. (15.01.2017)

Tenhle film jsem videla kdysi davno jako mala, ted po sedmi letech se na nej divam znovu a nachazim v nem mnohem vic jak predtim. Je to takovy cesky, osobnejsi Pearl Harbor. Nejakou tu sentimentalitu tu mame, letecke sceny opravdu stoji za to, akorat si to nehraje na zadny "blockbuster". Vsechny hrdinske ciny jsou prirozene, lidske. A Oldrich Kaiser vsem ukazal, ze umi hrat. A jak. (29.08.2008)

Scénář stvořil jeden z nejlepších scenáristů, které znám. Velmi dobrého herce Ondřeje Vetchého režíroval schopný režisér Jan Svěrák, na filmu se koprodukčně podílely evropské země. Tak proč to, ksakru, vypadá jako americký snímek? Někdo namočil dobře sající hadr, zřejmě froté osušku, ve vaně plné sladkobolného sentimentu a fláká nás s ním celý film po držce. Kvalitativně naprosto nesouměřitelné s Nebeskými jezdci. (09.05.2011)

Úchvatný film, ktorý je emotívny a estetický zároveň. Nevnucuje sa divákovi, ale prirodzene dojíma čistotou a jednoduchosťou príbehu, každodenným hrdinstvom bežných ľudí aj veľkoleposťou a poetikou leteckých záberov, ktoré dokonale ladia s celkovou atmosférou. Jeho uveriteľnosť a ľudská krása je spečatená odmietnutím definitívnych, priamočiarych happyendov. Tam, kde by sa pri porovnateľne monumentálnej produkcii takí Američania nezaobišli bez aspoň dvoch šťastných vyvrcholení, bozkávania, objímania a plaču, tam Svěrák ľahučkými ťahmi filmárskeho štetca namaľuje dokonalý obraz, plný obyčajnej ľudskosti, poskladaný z lásky, priateľstva, statočnosti aj strachu, nádeje i beznádeje a ukáže nám niekoľko (ne)obyčajných osudov niekoľkých obyčajných ľudí spomedzi miliónov. Pretože nie všetci umrieme v posteli a nie každému hrdinskému činu je umožnené zapísať sa do dejín, aj keď ich všetky pomáhajú vytvárať... (18.07.2005)