Nepodepsaný knoflík

Jestli novodobá česká detektivka dlouho hledala svou tvář, tak tady jednu z těch mnoha možných našla - anti-kvintesence na efektu postavených a geniálním týmem vyšetřovatelů disponujících detektivek amerických. Ono to chce odvahu, nepřejímat zaběhlé a vyzkoušené zámořské formáty a prošlapat si televizní houštinou svou vlastní cestu. I když byl celý snímek jasně stylizovaný, opravdu se mi líbilo, že tvůrci stavějí především na proklamované regionálnosti, lokálnosti, českých reáliích a také na autenticitě práce českého policisty, tedy na zkušenostech profese, u níž se zvláště na malém městě doslova zastavil čas (vozový park snad ještě z hluboké totality, policejní služebna jakbysmet, nové technologie evidentně ještě nedorazily, důkazy se totiž nestavějí na efektních tazích testu DNA - onen knoflík by jinak musel být ,,podepsaný"). Skloubení vyšetřovatelů - zkušeného matadora a mladého eléva - je jistě model klasický a jinde nesčetněkrát použitý, každopádně vyšetřující dvojice si získala mé sympatie, už jen tím, jak umně se buduje vztah mezi touto dvojicí. A pak tu máme tu prazvláštní atmosféru, jednoznačně největší klad celého filmu. Pomalé tempo vyprávění, pozvolná dynamika, proklamovaná obyčejnost jak obou dvou vyšetřovatelů, tak i všech zúčastněných figur, předstíraná banalita celého příběhu, který na konci dostává výrazně větší rozměr než jen ryze lokální, podobně na mne působil (nyní bohužel bez té uhrančivé formy) animovaný Alois Nebel, nebo román Selský baroko od Jiřího Hájíčka... (13.10.2013)

Nepředstíraná snaha jít vlastní cestou nevyšlapanou polistopadovou stezkou přispěla k nevšednímu diváckému zážitku, na němž se rozhodnou měrou spolupodílel kvalitní scénář. Atmosféra jihozápadočeského okresního města, v němž každý zná tak trochu každého, což platí tím spíš o ještě nepočetnější policejní komunitě. Čas, který na regionu plyne pomalu, v němž všechno, co do něj vnáší pozvolný tok postřehnutelných změn, ovlivňuje v nikoliv zanedbatelné míře protagonista sám. Co v počátku vypadalo jako neumětelství, postupně krystalizovalo právě do této podoby. Prostý příběh vesnické tragédie s až nečekaně hlubokými kořeny se vyjevuje způsobem, který se maximálně přibližuje skutečné tváři opravdového policejního šetření. To, že se tvůrcům podařilo organicky do beztak nesnadného tématu vtělit i příběh specifického lidského i odborného policejního zrání, je dalším úspěchem této mimořádné televizní inscenace. Potěšila i přítomnost dnes ne příliš vídaných hereckých tváří (Jiří Holý, Petr Oliva). Skutečnost, že česká - byť i regionální (provinciální, venkovská) zkušenost - může být zdrojem velkého tématu i silného příběhu mimo dosah eletronických médií a bulvárního tisku, zřejmě zůstane nejtrvalejším přínosem NEPODEPSANÉHO KNOFLÍKU. Knoflíku, který je vlastně popsán do posledního volného místečka. Láskou, laskavostí, vůlí, lidstvím. Tím prostým a neokázalým. (02.08.2008)

Velice povedená televizní detektivka (ne kriminálka) z velmi blízkého českého prostředí. Malé městečko s obyvateli navzájem se všichni znajícími a kde se tím pádem nic neutají, začne zkušený vyšetřovatel a k němu nově přidělený čerstvý absolvent vyšetřovat zdánlivě banální případ začínající požárem, který nakonec vyvolá velice pochmurnou minulost. Příběh sleduje vyšetřování a pátrání krůček po krůčku, nikam se nespěchá a ukazuje starou poctivou českou detektivní tvorbu, jakou jsme kdysi tak dobře uměli. Při sledování jsem si z úctou vzpomněl na majora Kalaše, ke kterému má tento snímek hodně blízko. Je však ale daleko lidštější a to naše češství z toho vyloženě září. Scénář je napsán velice profesionálně. Tolik dějových obratů je doslova překvapením. Řekl bych, že závěrečnou scénu usvědčení knoflíkem je téměř jak od Colomba. Tvůrcům z ČT se tohle vskutku povedlo. (09.07.2015)

Nakonec jsem byl docela mile překvapen. Mezi televizními kriminálkami přeci jen jedna, která lehounce vyčnívá z průměru. Když teda pominu problémy se zvukem, které jsou značné a od první chvíle. Dvojice protikladů: stará zkušenost - mládí nabyté odhodláním, ambicemi a znalostmi, funguje dokonale. Tím spíš, když jeden druhého umí setřít vtipným způsobem. Detektivní případ přímo navazuje na první mord staršího kriminalisty v padesátých letech. Staré křivdy a historie jsou u případů, v Česku obzvláště, kořením. A vesnice s prapodivnými a různorodými postavičkami opět nenudí, ba právě naopak. Případ nakonec nedojde svému vyřešení, pachatel není potrestán, ale celkové prostředí, způsob vyšetřování a celý případ zajímavé jsou. I když je tedy škoda, že se nedozvíme pořádně, proč samotný případ nakonec nebyl pořádně prošetřen. Mladík je odbyt tím, že byla padesátá léta a on neví, jak to bylo. (30.08.2021)

Když jsem to viděl poprvé, ještě dlouho jsem si to pamatoval, o čem to bylo, což se mi u televizních filmů nestává. Není tu ani tak důležitá kriminální zápletka a její rozuzlení, jako spíše našlapaná atmosféra zvláštně nepřátelského městečka s bizarními postavičkami a přitom slušně vykreslenými charaktery i v menších rolích. Skousnul jsem i Oldřicha Vlacha, o němž si jinak nemyslím, že by byl hercem hlavních rolí. (12.07.2012)