Přednosta stanice

Falešný přednosta stanice nepostrádá před generálním inspektorem znalost jízdního řádu (Vlak do Svijan jede v 8 hodin 64 minut), brilantně čte telegramy (tečka-čárka-tečka-tečka-tečka-čárka) a od včerejška odpoledne nepříjímá zavazadla, neboť si to odhlasoval. Můj nejoblíbenější kousek Krále komiků. (23.12.2008)

No, asi půjdu proti proudu, ale mně se mnohem zdaleka nejvíc líbila scéna v restauraci. Stěžejní pasáž na nádraží mi přišla zbytečně protahovaná a ne moc vtipná. Přitom Marvan zahrál výborně a Zita Kabátová taktéž. K mým nejoblíbenějším veselohrám ovšem Přednosta stanice patřit nebude. Snad jen ta písnička je nezapomenutelná. (23.04.2018)

Legendární český komik v exceletní formě. Vlasta Burian skutečně perlí. Každý z Burianových filmů má své kouzlo a jde vždycky o velmi příjemnou zábavu. Postavu přednosty stanice jen tak nezapomenete. I když jde o notoricky známý film, stále mě dokáže něčím překvapit a pobavit. Prostě se mi nikdy neomrzí. Vlasta Burian je Mistr improvizovaných textů, tak že herci museli pohotově reagovat. (05.03.2009)

Kuj železo, dokud je žhavé. Možná, že právě to měl na paměti režisér Jan Sviták, když se rozhodl zfilmovat tuto venkoncem nenáročnou železničářskou frašku. Všem bylo hned na začátku jasné, že nespoutaný živel jménem Vlasta Burian rozmetá scénář v samotném zárodku a že z původního příběhu nezůstane kámen na kameni. Sviták se s Burianem předtím pracovně nikdy nesetkal a neměl tedy žádné zkušenosti jako jeho předchůdci, kteří dokázali Krále komiků úspěšně (z)krotit. Řetěz se utrhl, ba co víc, nebyl možná ani uvázán a nedal se zastavit. Burianova výtečná improvizace se vlivem spontánního klaunství mění v jen stěží dosažitelnou smršť gagů, žertů, slovních hříček a mimických eskapád završených jednou z nejslavnějších filmových písniček vůbec. Vedle suverénního Buriana, který diváky i kritiku již několikrát přesvědčil o své výjimečnosti a až fetišistické slabosti pro uniformy všeho druhu, obstál se ctí i jeho nerozlučný jevištní a filmový partner Jaroslav Marvan. Odvaha a vytrvalost, s níž je v několika společných výstupech schopen bez nejmenšího zaváhání reagovat na Burianovy improvizační vodopády, uvádět je v jiskřivou životnost a poskytnout jim alespoň určitou záruku solidního hereckého řemesla, zasluhuje bezvýhradný obdiv a úctu. Naopak promyšlená a komediálně šťavnatá je jedna z úvodních scén filmu, kdy Burianův hrdina přichází do zahradní restaurace a zahájí svůj podvodnický labužnický koncert plný drobných ekvilibristických gagů a fórků. Je s podivem, že vedle temperamentního Buriana se tu bez problémů dokázali prosadit i ostatní – Zita Kabátová v roli půvabné paní přednostové, Šlemrová, Šlégl, Trégl a Hajská, jejichž figurky jsou dokonalou rozbuškou pro exploze Burianova fenomenálního klaunství. Dobová kritika na film shlížela skrz prsty a jistě měla v lecčems pravdu, ovšem dnešní divák vnímá toto ryze odlehčené až lehce bláznivé dílko především jako záznam spontánní exhibice Krále komiků a jako takový jej také přijímá, oceňuje a adoruje. Fenomén Burian přetrvává napříč dějinnými epochami a dokazuje, že opravdoví géniové nosí kostým šaška. (04.10.2008)

Nevim no, ale já už asi nikdy nepřijdu na chuť těmhle starým "filmům pro pamětníky" (kdo vůbec vymyslel to debilní označení - paměť má snad každý ne? kdo přesně je pamětníkem - a čeho přesně - a kdo už ne a proč? a má tím být řečeno, že kdo pamětník není, pro toho ten film určen není? vždyť se tím pomíjí mj. to, že v době vzniku to žádné filmy pro pamětníky nebyly a byly zcela aktuální zprávou ze své doby), přijdou mi strašně zaseklé v době svého vzniku, ten humor mě moc neoslovuje (dílem proto, že hlavní postava mi je dost nesympatická - nevím, proč bych měl fandit někomu, kdo chodí do restaurace bez peněz a jezdí vlakem načerno - na tenhle druh humoru se prostě nedokážu naladit, navíc mi ten smích značně trpkne z vědomí toho, jak tam všude visí dvoujazyčné nápisy, protože se to natočilo v době Protektorátu, aby se obyvatelstvo trochu povyrazilo, zatímco se tady děly všechny ty hrozné věci); ten film mi je protivný i tím, jak ho televize do omrzení reprízuje a jak se tady z Burianova herectví udělala posvátná kráva, která se nesmí kritizovat (podobně jako Filipovského dabing nebo Menšíkovy historky) - ano, Přednosta stanice nezapře chaplinovskou inspiraci, ale kvalita Chaplinových filmů (které jsou podle mě na rozdíl od těch našich provinčních filmů pro pamětníky skutečně nadčasové) je podle mě o světelné roky jinde, a Chaplinova komika nesnese s tou Burianovou srovnání. Prostě jak jsem napsal hned zkraje, mám s tímhle filmem dost problém, a nemyslím si, že na něj někdy změním názor. Btw. přijde mi zajímavé, že se zde používá výraz "slepý pasažér" namísto dnešního "černý pasažér" - kdy se ze slepého stal černý? (23.12.2019)