Kytice

První báseň (jediná romance ve sbírce balad) s názvem Kytice autoři stvořili formou jakéhosi videoklipu, ale kupodivu jim to vyšlo. Vodník je sice hodně ponurý, akční a po kamerové a režisérské stránce asi nejlépe zvládnutá balada, herecky tak nějak pokulhává. Svatební košile má sice slušnou atmosféru, ovšem herci působí hrozně nepřirozeně, obzvlášť Karel Roden je histerický a všechno, jen ne děsivý. Ale Jirka Schmitzer coby umrlec nemá chybu. Z Polednice udělal Bolek Polívka komickou figurku a střet matky a dítěte je až moc ad absurdum. Zlatý kolovrat se nepovedl, atmosféra je nijaká, použití hudby taky nic extra (nějaké podivné techno či co), aspoň že Geislerka se tu zase objeví odhalená. Dceřina kletba, sólo pro dvě postavy má skutečně mrazivou atmosféru, při které mi skutečně nebylo nejlíp. Štědrý večer toho s básní moc společného nemá a celkové provedení také nic moc. Přes všechny klady a zápory mám největší výhradu k doslovnému odříkávání básní. Nejlépe by to dopadlo nejspíš využitím vypravěče. Za opravdový klad považuji krásnou hudbu, která zní ve Vodníkovi a při závěrečných titulcích. Celkově (i přes sklamání) film není úplně nejhorší, ale kdybych si měl vybrat jestli si přečtu básnickou sbírku od Karla Jaromíra Erbena, nebo se podívám na tento film, zvolím první možnost. 40%. (10.04.2006)

Slabší čtyři. Po příšerném Máji jsem čekal to nejhorší, ale nakonec mi to zas tak hrozné nepřišlo. Navíc je to Brabcova prvotina. Vodník byl zpracován naprosto dokonale, takhle nějak jsem si to představoval. To už se ale nedá říct o Svatební košily, kterou jsem si představoval úplně jinak, ale nebyla natočená špatně. Zato Polednice byla zprzněna dokonale. Já nevím proč, ale mě ty Brabcovi filtry fakt lezou krkem. Zlatý kolovrátek už byl trochu vydařenější, ale zase mi tam do ksichtu křičel červený filtr. Zbylé příběhy už jsem tak nějak bez zájmu přetrpěl - vůbec mě nebavily, ale alespoň u nich Brabec ubral filtry. Celkově vzato je to to samé jako Máj, JENŽE obrazový kýč, který zde celkem funguje, nefunguje v Máji. Navíc to zde zachraňují herci, což se u Máje říct nedá. (06.08.2011)

„Zemřela matka, do hrobu dána.“ Morbidita ožíva. Unikátny, trúfam si tvrdiť, že i na svetové pomery originálny projekt, režisér formou filmových „poviedok“ sfilmoval básne. V tomto prípade mrazivé Erbenove verše. Keď som to videl v r. 2000 v kine, bol som uchvátený, ale najbližšie som si Kyticu pozrel až v r. 2022 a myslel som, že už to nebude ono. Ale je. Vlastne je to možno dokonca ešte o chlp lepšie. Z výsledku je značným spôsobom cítiť prítomnosť manželov Jakubiskovcov a to nielen vo forme postupne sa zväčšujúceho (mimochodom, skvelý nápad) pochodu maškár, aj keď áno, práve z neho najviac cítiť Jurajovu lásku k podobne bizarným atmosférickým scénam. Snímka je sympaticky krátka, vďaka čomu odsýpa a nenudia ani slabšie poviedky. Tá s kráľom je šialene ponurá, až sa nechce veriť, že TOTO Erben skutočne napísal, ale predsa len to v porovnaní s prvými príbehmi nie je ono. Určite sa nedá povedať, že si tvorcovia nechali na koniec to najlepšie. Režisér Brabec mal náročnú prácu, keďže behom jediného filmu musel jednak vystriedať odlišné ročné obdobia (zima, leto), ale tiež natáčal na chodúľoch a pod vodou, nevraviac o „lietajúcich“ pasážach. Snímka je poburujúca, drsná a absolútne úchylná (sekanie rúk a nôh, vypichávanie očí, vražda bábätka, udusenie vlastného dieťaťa). Z pšeničných polí zaliatych obedňajším žeravým letným slnkom na vás dýchne prenikavá, vyčerpávajúca horúčava, jarné ovocné sady sú nádherne rozkvitnuté a jesenným lesom lietajú žlté, červené a hnedé lístie padajúce zo stromov. Herci sú skôr figuríny, než že by mali šancu podať strhujúci výkon, ale minimálne Bolek Polívka ako polednica (!) je nezabudnuteľný i na minimalistickom priestore. Skvelý je démonický Karel Roden, absolútne geniálny je (taktiež na minimalistickom priestore a dokonca v nemej úlohe) Jiří Schmitzer ako umrlec (majstrovsky hnusná scéna behom pár sekúnd prekonáva komplet celoživotnú tvorbu Georgea A. Romera a to hovorím ako jeho fanúšik), k tomu pôvabná Linda Rybová (Rybová! V príbehu o vodníkovi!!) a i na malom priestore dokáže plátno ovládnuť 78-ročná krásne utlmená Stella Zázvorková. Vadila mi nudnejšia poviedka s kráľom a na scénach s rybníkom príliš vidno, že sa herci snažia zadržiavať dych, nepôsobia prirodzene, určite to z ich strany chcelo viac trénovať (najuveriteľnejšie pôsobí bábätko). Vyzdvihnúť musím samozrejme omračujúcu vizuálnu stránku, napr. matka oblečená v expresívnom červenom kostýme stojaca zbedačene v otvorenom okne a na parapete sú položené desiatky červených jabĺk. Brabec je bývalý kameraman, kameru ovládal i v tomto filme a je to sakra poznať. Kino Považan NMnV 2000 (27.12.2004)

Prvý a posledný dobrý film F.A.Brabce. Je to skôr náhoda, ako ukázal čas. Nie z každého kameramana sa stane automaticky aj dobrý režisér. V Kyticiach sa vzácne spojili dva prvky, ktoré z nich robia dobrý film. Výrazná osobitá výtvarná štylizácia a kvalitná predloha. V Brabcovom prípade sa to už ťažko mohlo niekedy opakovať. O nejaké ťažko umelecké dielo sa ale nejedná. Treba ale uznať tvorcom odvahu. (02.06.2012)

F. A. Brabec navštěvoval stejnej gympl jako já, ale v hodinách literatury asi nedával moc pozor. Kytice je jedno z mála básnických děl, které jsem přečetl (dokonce několikrát), a obrazy v mojí mysli ani na deset mil nepřipomínaly to, čeho jsem byl svědkem. Jednotlivé záběry sice vypadají dobře, některé dokonce krásně, ale smysl pro dramatičnost příběhu, atmosféru, gradaci, se ztratil někde mezi stránkami a režisérovým mozkem. Např. Vodník má naprosto zprzněnej konec, to není interpretace, ale naprosté popření celého vyznění básně. Svatební košile zase nepřipomínají temný horor s postupným odhalováním nebezpečí, Roden se od začátku houpe na laně s tak bledým obličejem a tak nemožnou intonací, že by neoklamal ani Mařku z Veselokravic. Pán co jede z lesa sám a sám pro změnu vypadá spíš jako loupežník. Nemluvě o Polednici Polívkové, jejíž "dej sem dítě" mi přivodilo málem smrt uřehtáním se. Tohle zkrátka není ten Erben, který klade otázky viny a trestu, který jednou větou nechá dopadnout strašnou skutečnost na čtenáře. Tohle jsou roztahané obrázky bez vnitřního náboje, kde herci přehrávají o sto šest. (10.09.2008)