Poslední závod

Všechno je to tak nějak napůl. Konflikt mezi Němci a Čechy začne zajímavě slovní přestřelkou, pokračuje pěveckým přetahováním a pak vymizí. Amatérismus pořadatelů, kteří si nedokázali ohlídat dojetí všech závodníků do cíle, sice začne nabubřelým proslovem o profesionálním závodu, zkratkovitě se věnuje několika podivnostem (ad hoc změněná trasa a předsunutý začátek), ale pak již jen ukazuje naprostou nekoordinovanost a zoufalost těch pár chlápků, kteří milují lyže, a tak shodou okolností pořádají nějaký závod na nich. Ani to zbytečné furianství Hanče, který nebyl ani v té největší nepřízni počasí ochoten odstoupit, nemá dostatek prostoru, aby si jej mohl divák řádně uvědomit. Naopak je ve filmu mnoho zbytečných scén, které příběh nikam neposouvají a jsou natočeny bez byť jen náznaku zkratky. Evidentní režisérskou nevyspělost bych dokázala Hodanovi odpustit, ale to, že se ji snaží překrývat fíkovým listem patosu, nikoliv. (20.03.2023)

Na hřebenech Krkonoš začíná závod, ve kterém změří síly čeští a němečtí lyžaři. Jde o čest, ale brzy v něm začne jít o život a ne každý zvládne dojet do cílové rovinky. Poslední závod lehce trpí tím, že nakousne spoustu zajímavých témat, která nezvládne pořádně rozvinout, ale v základu zůstává hlavně drsným a nečekaně poctivým a intenzivním survival thrillerem, který svou technickou stránkou vysoce převyšuje českou konkurenci a v žánru obstojí i mezi světovou špičkou. (23.03.2022)

Je to už pomerne dávno, čo som sa pri nejakom českom filme dostal do bodu, kedy ma dejovo neohúril. Celý čas mi chodilo po rozume, kedy nastane ten zlom, kedy príde ten okamih, aby som si povedal, tak toto je česká "klasika", kedy má film skutočnú hodnotu. Ja nespochybňujem samotnú udalosť, v závere občasný zásah do emocionálnych buniek. No ako celok, mi tento projekt opierajúci sa o skutočnú udalosť, neprišiel nijak extra zaujímavo podaný. Dobrý film, no ničím extra, lebo presne ako napísal Arsenal83, trebalo ísť viac do hĺbky okolo priateľských vzťahov, no najmä národnostných konfliktov, pretože práve tie by tomu dodali ten správny šmrnc .. (09.08.2022)

Jsem nesportovní člověk původem z Vysočiny, takže s příběhem Hanče a Vrbaty jsem se setkal poprvé až díky Poslednímu závodu. Do kina mě nalákaly řemeslně udělaný trailer, herecké obsazení a samotný námět z našich dějin. U některých snímků brblám, že by potřebovaly zkrátit, zatímco u Hodanova filmu bych klidně uvítal čtvrthodinku navíc, jelikož mi v některých místech přišel film zkratkovitý - nejvíce to bylo patrné u linie s Vrbatou. Abych si odbyl výtky, překvapilo mě, že když se rámcový příběh z konce 50. let točil okolo Ratha, byla linie z let 1912-3 zaměřena především na Hanče. Přesto se však jedná na české poměry o kvalitní film, který vedle silného (byť místy zkratkovitého) a (doslova) mrazivého příběhu zaujme i po technické stránce - a to především kamerou a nepřeslechnutelným hudebním doprovodem. Z herců mě nejvíce zaujali Hádek s Kaiserem. Slabší čtyři hvězdičky! (25.03.2022)

Když nad tím tak přemýšlím, tak na úvod musím přiznat, že zas tolik nemusím životopisné filmy, jež, takříkajíc, serou mramor, jinak řečeno: filmy heroizující, mýtotvorné, piedestalující, má rozervaná duše si zkrátka žádá temnějších, či nejjednoznačnějších hrdinů (možná i proto mne letos prozatím z ranku životopisných dramat nejvíce okouzlil Arvéd, naopak kupř. takový Zátopek mě nechal chladným), nicméně Poslední závod si mě však čertvíjakým zázrakem vcelku získal. Už jen skrze „rehabilitaci“ Emericha Ratha (o kterém jsem před zhlédnutím filmu nevěděl zhola nic), resp. jeho vytažení ze zapomnění si film obhájí svou existenci, pan Kaiser (u něhož platí, že čím starší je, tím větší má charisma) – ztvárňující Emericha Ratha v zralém věku – byl velice dobrou volbou. Ještě lepší je pak tento film jakožto zpráva o neklidném 20. století: národností animozity žádající si své oběti, komunistické pronásledování nepohodlných osob, i to byla střední Evropa. Jen škoda, že Hanče (o Vrbatovi ani nemluvě; tomu film takřka nevěnuje pozornost) tenhle – i řemeslně zvládnutý film (viz Český lev za kameru pro Jana Baseta Střítežského) – vykresluje děsně plakátovitě (nadto – přišlo mně – jakožto osobu bez zápalu, a to jak pro lyžování, tak pro českou věc, jako by ho motivovalo pouze vědomí povinnosti). Abych však nekončil negativisticky, nemohu nepominout, že mě Poslední závod vybičovává k tomu, abych si sehnal film Čeňka Duby Synové hor (1956). Lepší vysvědčení, než že chci znát víc detailů ze života průkopníků českého lyžařství (tedy chvalitebně), ode mne asi film dostat nemohl. 70 % (27.03.2023)