Zelená vlna

Zelená vlna je zřejmě nějakou úlitbou Vorlíčka režimu za něco o čem nevíme. Jinak totiž netuším na co jsem to vlastně koukal. Sice film nevyznívá úplně ,,normalizačně'' ale přeci jen tam jisté narážky na lecos společenského jsou. Jestli film ale něčím rozhodně není, pak komedií. Ona tu asi snaha byla, ale vše se ztrácí ve změti jednotlivých epizodek, které vyznívají spíše trapně. Epizodek je ve filmu přehršel. Některé se přerušené jinými příběhy táhnou celým filmem, jiné se ve formě kratinkých historek ve filmu jen mihnou. Ano, je to o pátečním socialistickém pachtění a ta Praha je tam jen jako symbol největšího mraveniště v němž se to hemží lidičkami co kus to originál. Co kus to jiný osud, jiný příběh. Ale takovéhle pátky zažívalo v osmdesátkách každé větší město. Film má jednu velkou devizu a tou je nasazení opravdu velikého počtu herců, včetně herců největších jako byl Lukavský, Adamíra, Macháček... Milovníci krásných žen si ve filmu také přijdou na své, hlavně u příhody s Dádou. Je pravdou, že Návštěvníci a expedice Adam 84 přistála na zemi až dva roky po vzniku tohohle filmu, Dáda tu však zřejmě s předstihem sbírala na koupálku vzorky... :-). A tak asi největší hodnota filmu je v připomínce jak tenkrát vypadaly pátky, kdy se hákovalo jen co šéf vypadl, kdy se rodiny ve stodvácách, spartacích, warťasech a tráboších vybavené proviantem hnaly na ty své chaty - dřív než bude zácpa, kdy Branické nádraží znělo tóny kytar a díky lidem v maskáčích a sombrérech s telaty a usárnami vypadalo tak trochu jak z časů zlaté horečky, kdy nad Prahou kroužil vrtulník VB a ti co měli v autu rádio mohli poslouchat Zelenou vlnu (pokud ovšem nepřepli na Rakušíky ,,kde se víc hraje a míň kecá! '' Dvě sklenice zavařených třešní. * * (20.07.2017)

Některé epizodky byly celkem vtipné. Takových předvíkendových honiček jsem si jako malé dítě taky pořádně užila. Dneska prchám z práce stejným způsobem. V dnešní době je Praha zasekaná nejen před víkendem. Škoda, že je to takový zvláštní slepenec. Překvapilo mě, že hudbu složil Karel Svoboda. Vorlíček už natočil mnohem lepší filmy. Holt, není každý den posvícení. (04.11.2012)

Vždycky jsem o tomto filmu četl jako o nejslabším filmu Václava Vorlíčka či jako o ztrátě času. Já bych se nejspíš nepřiklonil ani k jedné variantě. Osobně bych jej spíše tituloval jako překobinovaný film se slušným (a nepříliš využitým) námětem. Zobrazit páteční shon obyčejných obyvatel Prahy je téma k nezaplacení, avšak těch příběhu je hrozně moc a většina z nich vyznívá do prázdna. Stačilo zvolit méně témat (Lukavský hledající potenciálního sebevraha, Adamíra a Hubeňáková nostalgicky vzpomínající na mládí či vtipná epizoda se ztraceným záletným ženichem) a mohl vzniknout o hodně lepší film. Takhle tu máme (pouze) pozoruhodný film, který ocení spíše pamětníci a fandové Václava Vorlíčka (navíc si v tomto pro něho obzvlášť netradičním díle zahrál malinkou roličku řidiče v dopravní zácpě). 50%. (10.11.2012)

„Zelena vlna“ je název rozhlasového dopravního zpravodajství, což napovídá úvodní scéna tohoto filmu, ve které rozhlasový reportér zpovídá příslušníka Veřejné bezpečnosti nastupujícího do helikoptéry, z kterého následně sleduje veškeré dění v Praze. A tím jsme u jádra námětu tohoto filmu. „Zelená vlna“ je epizodický film, jehož průběh se odehrává během jednoho pátečního odpoledne v Praze a sleduje osudy různých lidí, kteří se připravují na víkend a je natočen v realistickém stylu zachycující atmosféru své doby. Zkrátka to není nic jiného než syrový život všeho možného i nemožného odehrávající se všude kolem nás. Vlastně je to něco jako se procházet po městě a pečlivě sledovat veškeré dění kolem sebe. Snímek se tak stal zajímavým pohledem na českou společnost v období socialismu. Jsou tu zachyceny jak radosti, tak i strasti každodenního života. V rámci lidskosti jsou mnohé epizodky také plné laskavosti a porozumění. A protože za režií stojí Václav Vorlíček, tvůrčí vůlí sobě vlastní vše pojal s komediálním nadhledem a absurdním humorem. Lze si také všimnout, že některé scénky dokonce vyznívají jako obyčejná anekdoty. Že by se tady Zdeněk Troška inspiroval pro svůj film „Kameňák“ (2003)? No nic. Každopádně je na celém tomto filmovém projektu nejzajímavější ten fakt, že mnohé etudy jsou stále aktuální, neboť se zabývají, doslova a do písmene, nadčasovými tématy. A tak film rozesměje i dojme. Byť se tedy nejedná o pevný příběh, ale spíše se tak trochu fušuje do publicistiky, právě ve své hrané podobě má co nabídnout. Dnes už dokonce také ucelenou vzpomínku na mnohé herce a herečky. kteří už nejsou mezi námi. A že jich tady pohromadě je. Avšak pozor, někteří se jen mihnou, takže je možné je přehlédnout. (06.09.2023)

Zelená vlna pravděpodobně zalila režiséra, v důsledku čehož s nepozemským řevem vyvrhl na diváka napůl vytrávené cáry čehosi. Co tím chtěl básník říct? To je samozřejmě řečnická otázka, je mi to jasný - je to koláž nebo koláč. A tvůrce neumí vystřihovat nebo péct. Já se jen tak lehce pozastavuji nad tou formou průstřihů několika nezáživných či fantaskních příběhů nějakých pražáků s nevtipnými ?pointami (které ovšem mají být oním nosníkem celé konstrukce chatrče). Příběhy filmu jsou dokonce ještě pitomější, než ty strašný rozprávky, který (navzdory slibům ČT) pořád dávají. Jednu hvězdičku za hezkou přehlídku ňader různých velikostí (ňam, mláďátka), ale i tak jsem rozmařile rozdávačnej, protože tahle patlanina je sprostá slátanina křížená se splácaninou. Navíc halabala bez ladu a skladu. Saprlot! (07.02.2015)