Dny zrady II.

Musím uznat kvalitu filmu. Znám styl uživatele Spinosaurus a tak jsem se bál si jej pustit. Byl jsem poměrně uchvácen. Film s prvky pravdivých výroků a skutečností mě zaujali. Začáteční scény, fanatismus Hitlera a davu je také poměrně nádherně natočen. A davová scéna? Nechápu jak Otakar Vávra dokázal sehnat tolik komparzistů a rozdělit různé úlohy, kdy každý dělá něco jiného a v každém je vidět jiný charakter. Hodnocení ale strhávám za scény s agrárníky, Gottwaldem, který je vševědoucí a úžasný sovětský svaz, který nám určitě pomůže. Byla to jen lživá nudná propaganda. Některé scény však pobavily, ale nechápu proč tam jsou (Viz. focení Hitlera v punčocháčích, debilní úsměvy v Norimberku)... myslím, že 3 hvězdičky je přiměřené hodnocení, odpovídající kvalitě. (20.12.2013)

O nás bez nás a proti nám. Jediné, co zde beru jako čistou práci soudruhů, je Krampolovo nadšení a nebojácnost. Určitě i Klementovo hrdinství, který je zde vylíčen jako samotný voják v poli, je účelové. Jinak je vše výborné, stejně jako v předchozí části. Benešova bezvýchodná situace, Chamberlainova naivní snaha vyjednávat a samozřejmě náckovská euforie. Liška se zde vytáhl snad ještě víc než předtím, skutečně tomu dodává vše, co je třeba. (08.03.2013)

A druhá část spiknutí vládců Evropy, kde je zdůrazněno chování komunistů jako jediné správné a zdůraznění, že Sovětrský Svaz je přítel jediný a ten nejlepší. Zákulisní dohody bez účasti zástupců Československa předkládá Československu diktát. Z toho vyplívá, že jediným připraveným na válku byl do jisté míry jen Hitler se svým Německem. Chamberlain (Jaroslav Radimecký) je zde vyobrazen jako člověk, který nemá rád odporu při vyjednávání, ale protože si uvědomuje slabost své země, schválí a prosadí všechny Hitlerovo nároky vůči Československu. Daladier (Martin Gregor) je sice postaven do trochu příznivějšího světla a dokonce se snad rozhodoval o možné pomoci, ale nakonec oba dva ve jménu uchování světového míru, připouštějí historickou a národnostní křivdu. Zřejmě jim oběma pozdě došlo, jak se to bude vyvíjet dále. Klement Gotwald (Bohuš Pastorek) je zde vyobrazen jako jediný zastánce prostého lidu, který se snažil organizovat nějaký odpor, dokonce jsem v něm občas spatřoval postavu Jana Žižky z Vávrových filmů 50. let. Lidový dobrák, který chce pouze blaho lidu a je ochoten obětovat vše, zvlášť když to nebude jeho. Za zmínku už snad jen stojí rozhořčení komunistických bojovníků, když se rozhodlo, že se územním nárokům Německa podrobí republika bez odporu. Ano to rozhořčení na neschopnost kapitalistického státu, který jde vždy proti lidem chápu. Bohužel komunistické zřízení neznamená lepší svět, jen je jinak upravený a lže se úplně všem. (15.03.2010)

Nuda, nuda a ještě jednou nuda. Film je brutálně zdlouhavý, dalo by se to zkrátit na polovinu, možná i více. Úlitba komančům taky na hodnotě filmu určitě nepřidá...Dvě hvězdy jsou málo, tři moc...ale dneska shovívavý nebudu. I přesto to jakousi dokumentární hodnotu má, ale vězte, že mě o to více mrzí, že se tento výsostný projekt nepovedl... (22.02.2011)

Neštěstí se dovršilo. Pátá kolona sudeťáků se projevila jako bídná čeládka, Beneš jako nerozhodný padavka, agrárnící jako z neštěstí vlasti tyjící prasata - občas to tak vypadá i doslova. Naši vojáci zhrzeně opouštějí moderní pevnosti, zatnuvše dlaně v pěst a slibujíce rozhodnou odplatu. Ne, ten odchod je opravdu moc hezká scéna. Ještě k Dolfimu - Gunnar Möller není žádná máčka, ale zkušený německý herec, a tady, ač hrál jenom psychopatického paňďuláčka, se předvedl dost slušně a člověk se u toho i pěkně nasmál. Mussolini byl ovšem zprzněn neskonale, podobal se více praseti než ducemu. Každopádně i tenhle film se počítá a pan Vávra je režisér první třídy. (27.02.2006)