Sokolovo

Martin Štěpánek se mi tam moc nezdál...rozhodně jsem mu toho jeho velitele nevěřil...to udělali soudruzi chybu že nechtěli "Brzouše" kvůli Uchu....myslím že by to o něco zvedl.Jinak jsou tam někdy až zoufalé průtahy které zajišťují podivnou necelistvost.Ale přes všechny nechutné agitace a vymejvárnu mozku se prokoušeme až k oné závěrečné bitvě.Posledních 20minut věnovaných bojům je na tom to nejlepší jelikož jsou slušně natočené.Čekal jsem jenom nějakou trapnou hranou akci jako je to u těchto filmů zvykem ale tady tomu tak nebyl...celkem nějaký vzrůšo tam bylo a zato jsem byl rád.Přemýšlel jsem co by vylezlo z takovýhle filmů kdyby se z nich vystříhala ta škála dnes již nepotřebných scén a dialogů. (07.07.2008)

Takze vladnuca moc v byvalom Ceskoslovensku /KSC/ uspesne prijala prvy diel Vavrovej volnej trilogie Dny Zrady - Sokolovo - Osvobozeni Prahy. Vavra bol vzdy konformista, a tak sa uz prvym dielom trilogie vladnucej moci zavdacil. To mu pochopitelne uvolnilo ruky, aby sa mohol natocit druhy diel. Ten dostal nazov Sokolovo, a pribehovo je o vzniku bojovych jednotiek ceskoslovenskych vojakov na Vychodnom fronte. Ze Otakar Vavra bol genialny a talentovany reziser, je zbytocne sa zmienovat /dokazal to napriklad kultovym strasidelnym Kladivom na Carodejnice/. Takze sa dostavam k filmu, ktory je sice ideologicky dostatocne zatazeny, ma v sebe dostatok ideologickeho hnoja /prilis do oci bijuca podpora ZSSR a tamojsich sudruhov ......LOL/, ale technicky ide o vysoko nadpriemerny a rezisersky vyborne zvladnuty film. Akurat, ze jediny talentovanejsi herec tu bol snad len Chudik /trilogia Smrt Prichadza v dazdi az Volanie Demonov/ , za ktorym taky Kvietik /Boxer a Smrt/ nestihal, ani keby chcel. Zahranicni herci taktiez fajn, ale film je prilis dlhy : 128 min je teda sakra dost. Vavra nechava hercov casto a dost zbytocne recnit, najma uprostred filmu. To pre mna nie je dobre, a vzdy som tieto recnenia dost mal na haku. Bolo by ich treba trochu zostrihat. Ale zase vojnove sceny /tanky, protitankove dela / boli fajn. Celkovo : ideologicky je to cisty hnoj, ale technicky a rezisersky vyborne zvladnuty film. Slabsi vsak, ako Dny Zrady. Jo a na kecy miestnych dementalov o tom, ja je to ideologicky zatazene, na to sa vam vyserem, vystim : 80 % (01.10.2013)

Jak oddělit slušnou technickou kvalitu od falšování historie? Nějak mi to ne a nejde...Východní anabáze našich vojáků začala přeci v gulagu. A to včetně Ludvíka Svobody. Komančství tedy vesměs nemohli ani cítit. A zde je také vysvětlení slabosti až strachu L.S. v roce 1968. ( "Vím, co Sověti dokážou").... (07.03.2013)

Šiškote, po Dnech zrady a osmašedesátem jakbysmet, bylo třeba ještě víc propagandisticky zatlačit na pilu a připomenout národu, že Sovětský svaz je nejlepší přítel člověka. Nebo to jsem popletl, to se říká o psech, ale nechme to být.   Komunistický hnojomet tu kosí jednoho třídního nepřítele za druhým a když jsem si ve Dnech zrady myslel, že vcelku Beneše ti kluci rudí šetří, tak tady se na něm vyřádili jen co je pravda. On nám tedy v Londýně s Ingrem a Masarykem upekli vojenskou diktaturu, hmm.  Zaplať Stalin tu  naštěstí těch obrázků z Londýna tolik zase není a víc sledujeme osudy a nezlomné charaktery kluků dělnickejch s Ludvou Svobodou, kteří nám u Sokolova vybojovali ztracenou čest a slávu!  A to je, rudé kecy nekecy, ale zcela bez ironie fakt, možná to bylo lehce jinak, ale ten Svobodův prapor s kapitánem Jarošem (na toho jsme si jako kluci i hráli) tam skutečně statečně bojoval.  Bojové scény jsou pak naprosto parádní a řekl bych, že patří k tomu nejlepšímu, co kdy bylo u nás na tomto poli natočeno a do dnešních dnů se může směle porovnávat se západními produkcemi.   Tady za ten výraznější rudý hnus ale musím ubrat ještě jednu hvězdu, a to i přes  hodně silnou scénu s vyvražděním Lidic, která se zase Vávrovi povedla nejvíc, podobně jako vsuvky ze života obyčejných lidí ve Dnech zrady. (21.09.2023)

Sokolovo je len jedným z ďalších normalizačných filmov, ktorý si prisvojil osobu nadporučíka Otakara Jaroša. Paradoxom bolo v roku 1981 zastavenie premietania, vysielania tohto filmu nakoľko v tomto roku predstaviteľ nadporučíka Jaroša Martin Štěpánek emigroval do Rakúska. Film nám opisuje akt bitky u Sokolova, ktorá z pohľadu československých vojenských dejín má unikátne postavenie. Išlo o prvé bojové nasadenie 1. československého práporu v Sovietskom zväze. Na jednej strane stáli vojaci, ktorí nikdy nebojovali, nemali žiadne bojové skúsenosti a na druhej skúsení vojaci Wehrmachtu. Vojaci 1. čs. samostatného práporu začali presun na front 30.1.1943 (necelá tisícka mužov a žien) a boli prepravení z výcvikového tábora Buzuluk do železničnej stanice Valujka (cesta vlakom trvala 3 týždne), ďalej bola železnica úplne zničená. Odtiaľ prápor vyrazil na 12 dňový 350 km dlhý peší pochod do Charkova. Presuny prebiehali iba v noci, cez deň hrozili útoky Luftwaffe. Do oslobodeného Charkova sa prápor dostal 1. marca 1943. Tu si vojaci krátko oddýchli a už 2. marca 1943 nadránom vyrazili k ďalšiemu pochodu do priestoru Sokolova. Ich prvá bojová úloha znela udržať postavenie na línii novo vybudovanej obrany na rieke Mža a zabrániť jednotkám 6. tankovej divízie Wehrmachtu v jej prekročení. Dňa 8.3.1943 bol náš prápor rozdelený na 3 roty. Sever bránila 2. čata 3. roty s veliteľom Oldřichom Kvapilom a zbytok roty s rotmajstrom Voráčom bol južne v Mirgorode. Arjuchovku bránila 2. rota nadporučíka Jaroslava Lomu a na južnom breh rieky v Sokolove mala presunutú obranu 1. rota nadporučíka Otakara Jaroša. Prvý útok nepriateľa sa podarilo odvrátiť, ale na bojisku ostali nečinné 3 nepriateľské tanky. Nikto z Jarošových vojakov neprekukol ich lesť a tak si oni pokojne zamerali postavenia obrancov a pri následnom nemeckom útoku tieto tanky ožili a zničili presnými zásahmi protitankové dela a guľometné hniezda. Cesta do stredu dediny sa im otvorila a zničiť pozorovateľňu nadporučíka Jaroša vo veži kostola už nebol žiaden problém. Tu padol 8.3.1943 hrdinskou smrťou nadporučík Otakar Jaroš podobne ako aj stovka jeho vojakov pri obrane Sokolova. Nedokázali mu pomôcť ani jednotka rotmajstra Voráča, ani tanky 179. tankovej brigády pod ktorými sa pri prechode rieky prelomil ľad. No a to najlepšie na záver. Na východnom fronte bojovalo na konci vojny 75 tisíc československých vojakov v Svobodovej armáde a zo západu sa blížilo okolo 10 500 mužov. Prečo to spomínam? Koľko z nich zo západnej vetvy po novembri bolo povýšených a na kapitána Otakara Jaroša si od povýšenia in memoriam dňa 5.5.1943 nikto nespomenul. Hanba!! V roku 2009 vláda ČR navrhla, aby ho prezident v Deň vojnových veteránov 11. novembra povýšil do hodnosti generálmajora. Václav Klaus to bez vysvetlenia odmietol. (31.08.2019)