Princezna D.

Roberta Pattinsona i Kristen Stewart bezpochyby nejvíce proslavila série Twilight sága. Oba se následně po konci série vydali směrem, kdy ztvárňují vážnější a náročnější role, aby dokázali, že nejsou jen ty hezké tvářičky z Twilightu a skutečně jsou schopnými herci. Robert Pattinson se tak objevil v menších filmech jako Dobrý časy, High Life či Maják a též se z něj stal nový Batman. Ani Stewart nezůstává herecky pozadu, což dokazuje i fakt, že se zhostila hlavní role princezny Diany v dramatu Spencer a aktuálně je jednou z předních kandidátek na nominaci na Oscara za nejlepší ženský herecký výkon roku. Stojí ovšem Spencer vůbec za pozornost?   Režie se ujal chilský filmař Pablo Larraín, tvůrce například dramatu Jackie, kde Natalie Portman ztvárnila Jackie Kennedy v krátkém období po smrti jejího manžela Johna Kennedyho. Drama, které postrádalo, nedošlo v něm k žádnému vyvrcholení, spousty momentů ve finále nemělo žádnou pointu a celé to prostě působilo jako záležitost, která se chtěla prodat jen skrze smutné téma a alespoň vydařený výkon Natalie Portman. Stejně jako Jackie poté Spencer není klasická biografie. Spíše má dle zahraničních věhlasů skutečně blíž k klaustrofobickému hororu, který strávené Vánoce v kruhu královské rodiny prezentuje jako nepříjemné peklo. A alespoň netradiční pojetí takovéto látky trochu existenci Spencer ospravedlňuje.   Jisté problémy, které měla už Jackie převládají i zde. Celé to vlastně hezky vypadá, kostýmy, výprava a masky působí dobře. Opět to celé táhne nahoru hlavní ženský herecký výkon, kdy je přeměna Stewart do role princezny Diany v jistém ohledu působivá a i přes americký původ působí Stewart jako britská princezna věrohodně. Jako u Jackie se v průběhu projeví jistá chladnost, na rozdíl od Jackie zde ovšem ta chladnost není tolik patrná a označení za klaustrofobický horor dává v průběhu větší a větší smysl.   Na rozdíl od Jackie je alespoň u Spencer skutečně cítit nějaká osobitost. Smutný příběh Diany Spencer je zde vyprávěn ve zcela novém světle, královská rodina v průběhu působí úplně stejně jako z vyprávění prince Harryho a Megan Markle u Oprah Winfrey. V průběhu se bohužel ukáže, že to celé jako v Jackie působí uměle, přitom tahle látka si přímo říká o to, aby v ní byl skutečně cítit kus citu a film se mohl divákovi dostat pod kůži. Spencer ovšem alespoň v jistých momentech skutečně dokáže něco vzbudit, na rozdíl od Jackie působí jako film, kde se něco načne a pak to má celé má nějakou dohru a smysl. Je tam alespoň nějaká gradace a vývoj z bodu A do bodu B.   V průběhu se jen možná ukáže, že období, které film zpracovává možná není úplně nejnosnější. Film, který by vyprávěl příběh Diany Spencer od jejího zasnoubení s princem Charlesem až po definitivní rozvod by byl ve finále rozhodně nosnější i přesto, že příběh nešťastného manželského svazku je většině lidí známý. Steven Knight se ve svém scénáři tak alespoň Vánoce Diany v roce 1991 okořenil o různé halucinace. Především se navíc film snaží Dianu Spencer vykreslit jako citlivou osobu, která nikdy nechtěla být středem pozornosti.   Stejně jako Diana z roku 2013 od Olivera Hirschbiegela s Naomi Watts je Spencer filmem, který by se Diane Spencer líbil, protože jí ztělesňuje přesně takovou, jak sama sebe nejspíš chtěla za každou cenu vnímat. Přitom právě případný film, který by Dianu prodal jako osobu, která i přes popírání přeci jen o pozornost toužila a byla pořád v kontaktu s médii, vznikl by z toho zajímavý film o komplexní postavě. K té má Diana Kristen Stewart pořád přeci jen daleko a většinu času je to pořád především nevinná oběť, která musí trávit Vánoce se zkaženou královskou rodinou. Celý to v součtu působí neskutečně černobílé, což je prostě škoda.   Nejhorším faktem je to, že i když Diana Spencer hlavní hrdinkou, její osobnost film prostě dostatečně neprozkoumá a nevykreslí. Stewart možná hraje skutečně dobře, její Diana se ovšem dá v rámci Spencera skutečně popsat v jedné větě, což o skutečné princezně nešlo. Larraín možná bývalé ženě prince Charlese ve finále dělá větší poctu než pár let nazpátek právě Jackie Kennedy, pořád to ovšem působí dojmem, že realizoval film bez skutečného procítění. Spencer je v mnoha ohledech sice vydařenější než Jackie, většina problémů, které měla už právě Jackie ovšem zůstávají i u Spencer.   Kristen Stewart se bez oscarové nominace nejspíš neobejde a to netradiční pojetí, které skutečně může vyvolat pocity nepříjemného klaustrofobického hororu je alespoň trochu neokoukané a osobité. Pořád je to černobílé, rozhodnutí zaměřit se právě pouze na Vánoce 1991 je ve finále trochu zvláštní, protože toto období skutečně dvakrát nosné není (i když na jeho konci dojde k zásadnímu bodu v životě Diany Spencer) a celé to vlastně ničím dvakrát nestrhne. Řemeslně ovšem rozhodně solidní práce a na rozdíl od Jackie Spencer alespoň působí jako umělecký film a ne jako něco, co si na umění pouze hraje. Za rok si na Spencer ovšem nikdo nevzpomene.... (27.11.2021) (méně) (více)