Titan

Uf, jestli jsem u Zločinů budoucnosti (paradoxně o rok mladších, ale pro mě díky myšlenkové hutnosti o stupínek nad Titanem stále vítězících) zíral nad filmem, který i v aktuální post-covidové době dokáže posouvat hranice do čehosi šokujícího, zatím snad neviděného a přesto působivého, u Titanu mám kromě podobných dojmů zároveň pocit filmu, na jehož plné vstřebání i přes úderný prožitek nejsem až tak plně připraven a společnost kolem nás možná také ne – ono jedna věc jsou globální trendy vysoké kultury, kde dnes často vládne bezmezná adorace LGBT+ včetně genderových odchylek absurdních rozměrů a druhá věc pak vnímání běžných lidí, když v r. 2024 slyšíte třeba, jak se učitelka po hodině rozpovídá ze šoku, že jedna žačka, s níž měla zrovna tu čest, je sice děvče, ale vypadá úplně jako chlapec a že to je neskutečná hrůza... Postava otce ztraceného syna v Titanu, kterou ztvárňuje Vincent Lindon, je pak až extrémním protikladem k podobné zkušenosti, s bezmeznou vstřícností k úplně jakékoliv bizarní odchylce rodové i přírodní identity člověka – protikladem, jaký bych si možná v realitě úplně nedovedl představit, byť je ve hře láska k synovi, na konci i k potenciálnímu v... (ale to už by byl spoiler). Poslední záběr se závěrečnou pointou mě v kombinaci s výrazem otce a hudbou úplně rozsekal a šokoval (a to jsem onu bizarní pointu znal předem, jen jsem si nedokázal přestavit ztvárnění) a zároveň posunul již tak úderný, šílený, mrazivý, napínavý a hlavně nepředvídatelný thriller s prvky rodinného dramatu i body horroru přímo do sci-fi! Pomrkávání na Davida Cronenberga v první třetině (zvláště Rabid a Crash) je značné, ale pak si jde režisérka svou cestou a ve finále mě tato zvrácená odysea s hledáním identity, vnitřní nápravy, spolupatřičnosti a lásky dostala, přestože nejedna scéna byla pro mě silně nepříjemná až nechutná a morální aspekt značně kontroverzní.... Nejen závěr, ale i jedna z úvodních scén erotického tance na luxusním barevném autě je svou atmosférou a hrou s barvami za mě mimořádná! Velmi silná čtyřka. [85%] (08.05.2024)

Nevím, nemohu se zbavit dojmu, že kdyby Julia Ducournau (talent má, ne že ne, i když odcházím ne až tak spokojen, určitě chci vidět i Grave) nepracovala s oněmi "tetsuovskými prvky" (těhotenství; motiv, který v posledku nepřináší nic než ošklivé, rádoby drsné scény), které snad filmu daly i jeho název, kdyby divákovi nabídla pouze surrealismu-prostý (co měla sakra znamenat SPOILER ta soulož s autem? SPOILER) melodramatický příběh o setkání a sblížení dvou životních ztracenců (Vincent a Alexia), kterýmžto vztahem si Vincent nahrazuje otcovskou lásku, jež mu byla odejmuta únosem syna, Alexia pak paralelně k tomu kompenzuje roky trvající nezájem otce, nalézá místo, kde se konečně může cítit bezpečně, pak by byl Titan lepším filmem. Inu, škoda. Tahle se nemohu neubránit dojmu dramaturgického selhání (ostatně i s motivem Alexie jakožto vražedkyně se zde plánuje - ehm - "nehospodárně"), prvoplánovitosti a laciné šokantnosti. 55 % (31.01.2023)

Julia Ducournau je rozhodně nová silná, kontrovérzní a zajímavá tvář Francie, která jde ve šlepějích Gaspara Noeho a jeho rukopis je zde hodně cítit, samozřejmě dojde i na Body Horor Cronenbergovského rázu, což je fajn, ale bohužel zde byly i pasáže, které mi nic moc neříkaly - především ta s Gender tématikou.První půl hodinu jsem byl však vyloženě nadšený. Spousta nahoty, erotiky, násilí, parádní vyvraždění baráku připomene rannější exploitationy z Francie a už jsem si říkal sakra jó Francie je Zpět! Netradiční sex s autem a následné WTF oplodnění je rozhodně úlet jak se patří, bohužel větší druhá půlka filmu už taková paráda není, vlastně ubyde úplně vše, co mě na té první bavilo. Ve finále to trochu pozvedne zajímavý porod, ale bylo to po většinu času už spíš jen divný než zajímavý a zábavný. Škoda kdyby si film držel tempo úvodní půl hodiny, tak bych nejspíš odcházel s plným kotlem. Svým vyzněním provokativní a docela originální film, divácky však nevděčný.Příběh 3/5, Akce 1/5, Humor 1/5, Násilí 3/5, Zábavnost 3/5 Hudba 3/5, Vizuál 3/5, Atmosféra 3/5, Napětí 2/5, Emoce 1/5, Herci 3/5. 6/10. (21.10.2021)

Spoilery! Vskutku velmi bizarní bizárek, který se jen tak nevidí. Velmi zajímavě stylizovaná záležitost s extrémně šíleným dějem, který se neustále stupňuje. Nedovedu si představit, jaký intenzivní drogový mixík si musela režisérka namíchat, že ji napadlo stvořit něco takhle šíleného a opravdu hodně provokujícího. Úplně se mi tajil dech z dovedností maskérů, protože hlavní hrdinka byla nepopsatelně nechutná. V průběhu děje se nedalo absolutně předpovídat, co se stane v nadcházejících minutách. Snímek se nedrží žádných filmových šablon a vytahuje z rukávu jednu šokující scénu za druhou. Není tak nouze na spoustu brutálních vražd, znásilňování automobilů, otcovskou lásku ve francouzském stylu. Snímek zřejmě rozpůlí diváctvo na dva nesmiřitelné tábory, které bude zákonite spojovat jeden společný aspekt - tento film opravdu hodně dlouho nedokážete dostat z hlavy. Hodně syrová, opojná a především divná záležitost. [75 %] (12.10.2023)

Dostal jsem film, na který jsem vůbec nebyl připravený. Od režisérky jsem viděl její debut RAW, který mi hodně sedl. Režisérka v něm ukázala, že umí vytvářet znepokojivé scény s hutnou atmosféru. A totéž předvedla i ve svém nejnovějším filmu Titan, jenže zde jde ještě dál. RAW je divácky přístupnější film a do jisté míry i vděčnější, jelikož se mnohem snadněji můžeme vžít do kůže hlavní hrdinky. U Titanu je to o dost komplikovanější, protože jsou zde scény, kdy si nebudete jisti tím, co vidíte a hlavně si jen těžko oblíbíme hlavní hrdiny, protože jsou velmi psychicky někde jinde. Titan není snadná a zábavná podívaná. A rozhodně nesedne každému, bude vyvolávat rozporuplné reakce a lidé budou odcházet z projekcí (v mém případě odešli asi 3 diváci). Film provází aura filmu, ve kterém je spoustu nepříjemných scén. A to mohu potvrdit. Nejsem žádná citlivka a nějaké násilí nebo nechuťárna mě jen tak nevykolejí. Ale zde mi pár scén dost nesedlo. Ne proto, co se v nich děje, to jsem viděl už v několika jiných filmech, ale tím jak to bylo znepokojivě natočené. Režisérka Julia Ducournau to podala takovým způsobem, že se Vám to vryje velmi rychle do paměti. Celá první třetina je intenzivní zážitek, který jsem ani zdaleka nečekal. Po první třetině film malinko zpomalí a začne budovat zápletku a hlavní myšlenku filmu. To, ale neznamená, že by přestal místy šokovat. Dostaneme několik vynikajících scén, ze kterých by měl Freud velkou radost a jejich nejednoznačnost a taky to jak jsou provedený nás donutí o nich neustále přemýšlet. Pokud přistoupíme na hru, jenž režisérka rozehrála, tak si film získá naší pozornost a budeme ho sledovat, už jen kvůli faktu, abychom zjistili, co se skutečně děje nebo jestli to je celé jen velký mindfuck. Ducournau si pohlídala, aby měl film vynikající vizuální stránku. Od střihu, přes kameru, barvy, zapojení hudby a písniček do konkrétních scén, jenž umocňují jejich vyznění (úvodní tanec, party v hasičárně, tanec na hasičském voze). Navíc si  Ducournau sehnala herce,  kteří budou hrát do roztrhání těla a půjdou ve svém fyzickém výkonu až na dřeň. Agathe Rousselle dává do své role všechno a její výkon je působivý a nepředvídatelný, místy z ní budete mít nepříjemný pocit. Vincent Lindon má dobře napsanou roli, která má několik vrstev a s každou další minutou a scénou se nám ukazují. Má těžkou roli a zvládl jí skvěle. Ve filmu je spoustu momentů, jenž mohou působit komicky, nebo je lze chápat jako velmi drsný černý humor, nicméně pokud na ně nahlédneme z trochu jiného úhlu, tak pak nejsou vůbec k smíchu a měly by v nás vyvolat nepříjemné pocity. Titan je velmi rozporuplný film a já jsem rád, že jsem ho viděl, protože je to film, který mě překvapil a vyvedl z míry. A to se mi v posledních letech moc často nestává. (12.10.2021)