Zákon lásky

Jsem věřící a dřív jsem pro manželství pro všechny nebyl. Po různých zkušenostech, jak sprostě, netolerantně a bez argumentů se někteří odpůrci tohoto zákona vyjadřovali, mi došlo, jak byl můj postoj bláhový. Barbora Chalupová jako další dokumentaristka správně použila pouze pozorovací způsob vyprávění a je jasné, že "nevyváženě" vyslyšela hlavně navrhovatele zákona, protože prasata typu Volného mají svého mediálního prostoru bohužel až moc. (25.02.2022)

Dokument, kde vystupuje rozum a fakta (Jsme fér) proti emocím (Aliance pro rodinu) a totálnímu hulvátství (Poslanecká sněmovna). Čtvrtá hvězdička za obraz společnosti, která na sociálních sítích křičí: "jsme tolerantní, ale..." (09.08.2021)

Truchlivý příběh o tom, jak se věci (ne)mají. Mnozí zákonodárci se před kamerou bez nejmenších skrupulí předhánějí v tuposti, omezenosti, opatrnosti, oplzlostech a urážkách, domnívajíc se přitom, že hájí zuby nehty tisíciletou tradici. A zatímco na západ od nás je manželství pro všechny dávno vyřešená věc, v českých poslaneckých lavicích se neustále dumá, přemítá, uvažuje a naslouchá Jochovým, církvi a jim podobným zpátečníkům. Všem, kteří se podíleli a podílejí na tomto vyčerpávajícím boji náleží velké poděkování i obdiv. Za trpělivost a statečnost, s níž se, i za cenu nemalých fyzických a psychických ztrát, perou za práva nás, utlačovaných. (04.11.2022)

Velmi potřebný dokument, kterému snad pomůže předchozí úspěch Chalupové a bude tak široce dostupný. Je zde mnoho rovin, jak Zákon lásky vnímat. Například jako zprávu o celé dosavadní práci Jsme fér. Se všemy vrcholy a pády. Také jako kompaktní balíček informací o této problematice v našem prostředí. Nebo jako tolik potřebný dialog. #Palmofffest (17.10.2021)

Čas od času se probudím a znovu si otráveně uvědomím, že ani v roce 2021 lidi nemají stejný práva jen díky tomu, že chtějí píchat s jinýma lidma než ti, co jim to zakazujou. A opět mi dojde, že se kvůli tomu budu muset další léta dívat na nové filmy, přednášky a dokumenty o tomto tématu, které jsou natočené pro lidi v mé bublině, kteří jsou o rovnoprávnosti přesvědčeni. Ty filmy budou mluvit stále naším jazykem, naprosto nehrozí, že se dostanou k některému z odpůrců, takže utvrzení se tak ještě přiutvrdí, přiutvrzení začnou být flustrovanější, flustrovanější vyhořelejší a celý tenhle krysí závod půjde dál a dál, dokud konečně neoprášíme ty gilotiny, protože si přiznejme, že ten experiment s vlastním státem nám prostě hrubě nevyšel a stejně jako malý dítě potřebujeme zjevně někoho, aby nám holt pořád připomínal, abychom to psí hovno nejedli. Zákon lásky nejvíce funguje jako potvrzení deziluze z české podoby zastupitelské demokracie. Sledovat ty pologramotný hovna v oblecích plácající neskutečný píčoviny do poloprázdného sálu apatických ksichtů zírajících do displejů nutí k obdivu vůči každému, kdo má pocit, že jde situace změnit v rámci systému (inherentně postaveném na opresi a přidělování rolí). Smutně výstižný moment ukazuje scéna z přijetí spolku Jsme fér u zdánlivě progresivnějších Pirátů, jejichž vedení během řeči povětšinou též strnule zírá do svých monitorů, aby pak Bartoš začal nesmyslně žvatlat generický monolog o tom, jak Babiš-man bad. (03.11.2021)