Mission: Impossible II

Pokračování je totálně odlišné od prvního dílu, s prostinkým příběhem a bez opravdu hrajících herců, ale zato se spoustou přestylyzovaných akčních scén, übercool zpomalovaček a ikonických záběrů. Sice při jeho sledování budete muset vypnout mozek a taky zapomenout na fakt že na režisérské stoličce sedí John Woo, ale bavit se budete slušně. (/ edit po deseti letech - trochu už tomu přicházím na chuť/) (14.01.2007)

Mission Impossible jednička mě příjemně překvapila. Jak svými dvěma mistrovskými scénami v CIA a v tunelu, tak svým krásně překombinovaným dějem, ve kterém se sám divák cítil jako špión, i celkovou atmosférou seriálu. To všechno ve dvojce chybí a navrch přidává hudbu Hanse Zimmera (ehm), patos, trapnou akci, nudu a motorky. (14.01.2007)

Soundtrack Hans Zimmer: 1. Take A Look Around - Limp Bizkit ,2. I Disappear - Metallica ,3. Scum Of The Earth - Rob Zombie ,4. They Came In - Butthole Surfers ,5. Rocket Science - Pimps ,6. Have A Cigar - Foo Fighters Featuring Brian May ,7. Mission 2000 - Chris Cornell ,8. Goin' Down - Godsmack ,9. What U Lookin' At? - Uncle Kracker ,10. Backwards - Apartment 26 ,11. Karma - Diffuser ,12. I Won't Leave You Alone - Buckcherry ,13. Immune - Tinfed ,14. My Kinda Scene - Powderfinger ,15. Carnival - Tori Amos ,16. Nyah - Hans Zimmer , (18.05.2011)

Na M:I 2 je velice smutné to, že není ani obstojným dílem M:I série, ale ani příliš dobrým (čistokrevným) akčním filmem. Chybí pořádné špionážní hrátky, napětí, alespoň špetka inteligence, překvapivé dějové zvraty (viz jednička a trojka) a akce je zoufale málo (i když uznávám, že finální dvacetiminutovka je velmi efektně natočená over-the-top jízda). Celé to sráží snaha, aby snad každá vteřina filmu byla co nejvíc cool a sexy, což se často míjí účinkem a navíc se to k dané sérii příliš nehodí. Romantická linie (btw ústřední zápletka určitě ne náhodou silně připomíná Hitchcockova Pověstného muže) je pojata velmi povrchně a sladkobolně (Thandie Newton je sice krásná, ale to samo o sobě k dosažení hlubších emocí nestačí) a vrcholem trapnosti je pro mě nudně šablonovitý záporák v podání přehrávajícího Dougraye Scotta, jehož šíleně nepřesvědčivé drsňáctví je chvílemi skoro k pláči. Tohle se Wooovi s Cruisem zkrátka moc nepovedlo. A je to velká škoda, protože potenciál tu bezesporu byl... 60 % (21.02.2004)

Základním problémem Ethana Hunta je fakt, že není schopný nalézt svojí identitu. Ani osobní, ani žánrovou. Zatímco De Palma šel cestou akční špionky, John Woo vykročil po stezce jemu tak familierně známé: po stezce akčního filmu. Jenže ta je scénáristicky tak rozbitá, tak zasypaná kamením a hlušinou, že zhruba první půle filmu je naprostý otřes. Úroveň dialogů je na úrovni nezáměrného absurdního dramatu, děj otřesně schematický, napětí veškeré žádné. Tam, kde si divák v jedničce alespoň trochu lámal hlavu s dějem, nabízí Woo tristní kompilaci zpomalovaček a s nezájmem natočených pseudošpiónských scének, které nepřesvědčí snad ani pětileté dítě o své věrohodnosti. Očekávaný zlom do akčního finále úlevu nepřinese. S Huntem se opět nelze jakkoli ztotožnit, ta postava neobsahuje vůbec nic zajímavého krom milionového kukuče a hezkých hadříků. Milostná linie je otravná a naivní, čili nějaké soucítění s melodramatickými tóny se nekoná. Pravdou je,že jakmile se na scéně objeví holubi, ocitá se Woo zase na tom svém oblíbeném parníčku a vystřihne docela pěknou akční sekvenci, která ale v důsledku vyzní jako absolutní výkřik do tmy. Tohle se všem zúčastněným (snad s výjimkou Hanse Zimmera) nepovedlo. (15.01.2007)