Hodiny zoufalství

Tři zločinci na útěku vlezou středostavovské rodině do baráku a čekají na peníze, aby se mohli pohnout dál. Dnes v podstatě banální zápletka, kam by si leckterý moderní filmař přimíchal nějaké to gore nebo dokonce mrtvé dítě. Tady je však vidět, jak filmařsky jde budovat napětí, aniž byste potřebovali násilné vizuální pomůcky. Pravda, povinné seznámení s rodinou a vpád jsou takové očekávané, i když odehrané na slušné úrovni, zvláště v mezích dialogů, ale pravé drama nastává ve chvíli, kdy jednotliví členové jak bandy, tak rodiny, najednou musí přemýšlet sami o sobě. Vůdce bandy se třeba ukáže že není takový tvrďák, jakého ze sebe dělá, a nakonec přijde i o pistoli - sledovat vývoj jeho postavy přináší spoustu otázek a částečných odpovědí, kdy nás tvůrci nechávají detaily nahlédnout do zkažené duše tohoto chlápka a důvodů, proč dnes jedná, jak jedná.Mimochodem, odbočím, zrovna detaily dělají tento film kouzelným - včetně závěrečné scény, kde pán domu pokyne právníkovi, rozsvítí lampičku u vchodu, jakože teď je vše ok, a zavře dveře. Ve smyslu všeho viděného to dává zcela nový rozměr tomuto běžnému gestu. Stejně tak je hodně zajímá linie mladšího gaunerova bratra a jeho osud jsem mu nepřál, protože jediný projevil trochu empatie a citu. Ale především je zde osoba otce - obyčejného úředníčka, který je najednou postaven do nečekané situace a musí nějak jednat, protože chce zachránit rodinu, na které mu záleží. Třeba si to do té doby ani neuvědomoval, jak moc mu na rodině záleží, ale nyní je ochoten za ně položit život a riskovat. Tento přerod, uvěřitelně natočený, napsaný i zahraný, mne velmi potěšil (dokonalá scéna, kdy se mu zhatí plány díky policii a herec jen obličejem vyjádří veškerý vztek i smutek a zoufalství dané situace). Btw, Humphrey Bogart jako padouch je skvělý, jen jsem si až tady uvědomil, že ačkoliv hrával čast drsňáka, je rachitické postavy a na vyhublém, malém tělíčku dominuje velká hlava... Ale to už odbočuji hodně. Některé scény mi však přišly divné, chování nápadníka dcery občas ulítlé, tam to chtělo dotvořit myslím, ale celkově film přesahuje škatulku thrilleru a ve své podstatě nabízí light psychologický film. „Nebudeme zachráněni, když se ti něco stane." - ústřední věta celého filmu z úst manželky manželovi. (19.10.2018)

Urcite napinavejsi a lepsi nez podobny Key Largo (a obeslo se to i bez uraganu). Slusne vykreslene a zahrane postavy, zajimavy scenar a dobre tempo. Nezda se mi to ale moc verohodne, aby otce ci dceru pousteli bezne ven, nechavat matku se synem zamcene v loznici, lehke rozlouceni se Glenna s pistoli... Ja zde tedy nekolik chybicek videl, ale bavil jsem se dobre. Bogart byl ve sve posledni hlavni roli vyborny. (13.10.2012)

Tak jsem se zase jednou nechal překvapit a ponechal jsem výběr filmu na večer na České televizi. Pro jednou to byla opět volba skvělá, jelikož jsem o Hodinách zoufalství neměl ani páru a rozhodně by mě mrzelo takový film minout. Už jen obsazení Humphrey Bogarta do role hlavního antagonisty přitáhlo moji pozornost, stejně jako má zkušenost s americkými filmy z 50. let natočenými podle divadelních her. A Wylerův snímek se do této škatulky hodí náramně. Prostředí omezené téměř výhradně na jeden rodinný dům vytváří divadelně nakumulovanou atmosféru napětí, ve které vyniká především neustálý střet dvou hlavních rivalů. Nenudil jsem se snad ani minutu a ocenil i některé momenty, které šly proti mnou očekávanému vývoji událostí. 8/10 (20.02.2017)

YOU DON'T HAVE IT IN YA, POP. YES I DO. YOU PUT IT THERE!!! Bacha na spoilery! Rozhodně jsem fandil Glennovi než-li panu Hillardovi. Jen mohl být Bogart trošku přísnější, takhle ztratil autoritu a všichni si otevírali hubu. Kdyby je práskal po držkách hned od začátku, tak by se takhle nerozvášňovali. Škoda, že místo hodu pistolí proti světlu se na konci nerozhodl raději pro běh proti policejním samopalům s prázdnou zbraní. To by bylo více epické. (30.03.2016)

Tak už je mi jasné, odkud M. Haneke čerpal inspiraci pro své Funny games (USA). Pokud jsem dal Haneke(ho) snímku 5*, musel bych nutně Wylerovi a spol dát hvězd hned 6! Nicméně nebylo by tak úplně fér tyto dva kousky srovnávat, přesto své hodnocení (v obou případech) o * „ukrojím“, přičemž vysvětlení naleznete na konci mého komentáře. Haneke sice jeho psychologickou hříčku posouvá ještě o level dál ( v podobě absentujícího logického motivu „hl. hrdinů“ (pokud tedy za něj člověk nebere skutečnost „že šli náhodou kolem a nudili se“), nicméně v samotném zpracování (i díky hereckým výkonům a gradující houstnoucí atmosféře) má Wyler a jeho The Desperate hours překvapivě? navrch. H. Bogart v (před)poslední velké roli a nutno jedním dechem dodat, jedné z jeho NEJlepších, v podobě bezkrupulentního vrahouna (čerstvě uprchlého vězně) Glenna Griffina, kterému „to vše“ věříte od první do poslední vteřiny. Když totiž sledujete Bogarta odpovídat na otázku SPOILER proč jste si vybrali právě náš dům? a on pouze suše utrousí „Náhoda! Mám rád dětská kola před domem. Miluju rodiny s dětma, nechtěj totiž riskovat“, ani na okamžik nezapochybujete o tom, že by to snad nebylo myšleno (smrtelně) vážně! Hodiny zoufalství jsou vybroušenou psychologickou hříčkou, kde se postupně utahuje smyčka (tu nad „hostitelskou rodinkou“, tu nad samotnou „návštěvou“), aby Wyler a spol. provedli v závěru rošádu, tím získali neocenitelnou výhodu a přešli v „smrtící protiútok“. Pokud bych pominul Robson(ův) snímek The Harder they fall, byl bych „nucen“ napsat „tohle je velkolepý odchod jedné velké herecké legendy“ a můj velký dík míří k W. Wylerovi a D. Hillardovi (coby F. Marchovi,rovnocennému to jeho protihráči), že ho Humphreymu umožnil(i). Nenuceně, přitom tak stylově. SPOILER: „Světla ramp (reflektorů) pohasínají, vzduchem letí deka, Humphrey odchází (dodýchává)“. Jelikož to ale nebyl jeho poslední snímek, napíšu, že to byl „pouze“ další z případů jasné ukázky široké palety Humphreyho nesporného hereckého talentu. 90% s dovětkem, že těch 10 (ubraných) % je za (lehké) nevyužití veškerého potenciálu (v podobě širšího to záběru, tj. psychologicko – SOCIÁLNÍHO aspektu) než „pouze“ mistrné vystavění vynikající noir-krimi, přičemž ten (bohužel) pouze probublává pod povrchem a Wyler ho záměrně? nepouští „na světlo“. Na druhou stranu nutno dodat, nebyl by to potom zcela odlišný snímek (kde by se vytratily („utopily“) klady a trumfy této verze)? To se již (zřejmě) nikdy nedozvíme. zajímavý komentář(e) (pro mě): Gilmour 93, Oskar (08.11.2011)